Přátelství z důchoďáku (IV.)
Když jsem přijela za paní Soňou podruhé, měla po kontrole. Její zlomená ruka se příliš nehojí, ale lékaři s tím nic dělat nebudou. Pouze to hlídají, aby se to někam nezvrtlo, ale jinak to nechávají na tělu, ať činí, co umí a co v tomto věku ještě zmůže.
Ke kávě jsme si daly chlebíček, který si paní Soňa přála, ať přivezu. Počasí bylo příjemné, a tak jsem nám zase vynesla židle na balkón, tam se nám dobře sedí a povídá. Když jsem v kuchyni vařila kávu, došlo mi, že paní Soňa se nejspíš přemáhá, aby přede mnou nedávala tolik najevo bolest. V okamžiku, kdy si myslela, že ji nevidím, jsem si přes okno všimla, jak se na židli zbortila do předklonu zdravou rukou zapřená o stehna, oči zavřené a obličej pokroucený bolestí.
"Nechcete si raději lehnout, paní Soňo?" přistoupila jsem k ní a vzala ji za ruku. "To je dobrý," procitla a v očích měla výraz, jako by sem právě přišla z jiného světa a byla velmi překvapená, kde že se to ocitla a kdo že se to nad ní sklání. "Máte bolesti, že?" podívala jsem se jí zkoumavě do očí ve snaze vyčíst z nich pravdivou odpověď. Hladila jsem ji při tom po ruce s jediným přáním alespoň trochu tu bolest naředit, kéž by se to dalo vlídností a soucitem.
"Je to těžký." řekla mi. "Jsem už přestárlá. Už bych tu neměla být. Kdybych ještě něco mohla, ale já teď nemůžu nic. Nechodím, sotva si dojdu na záchod, a tou levou rukou taky nic moc nezmůžu. Kdybych ještě něco mohla, tak by to bylo jiný, ale k čemu je takový život, jaký vedu teď?" vytáhla svoji ruku z pod té mé a opětovala mé hlazení. "Jsem ráda, že jste za mnou zase přišla." řekla mi.
"Taky vás ráda vidím, paní Soňo, a obdivuji vás, jak jste statečná a jak to všechno zvládáte." usmála jsem se na ni, a jí se zase v očích zablesklo a laškovně mě štípla do tváře. "Kdyby na světě bylo víc lidí jako jste vy," povzdechla si. "Je nás dost, paní Soňo. Jedna taková bytost sedí hned naproti mě. Jsme si v mnohém podobné, proto tu jsem. Ne, proto že by mě vás bylo líto, ale protože jste mi blízká svým přístupem k životu a pohledem na svět." V tu chvíli se naše oči setkaly a začaly jsme se zase smát.
Paní Soňa potom vzpomínala na své mládí. Jak v 18 letech onemocněla tuberkulózou a dva roky pak strávila v nemocnici. "To jsem byla taky tam u vás. Dřív to byl ústav pro léčení tuberkulózy. Léčily se tam jen ženy. Muži byli jinde." líčila mi paní Soňa svůj příběh a historii našeho ústavu. Když se uzdravila, dvakrát pak absolvovala dvouleté čekání na hocha, až se jí vrátí z vojny. První jí, poté co se vrátil, oznámil, že tatínek si jejich sňatek nepřeje, a tak se rozešli. "Přinesl mi tehdy pugét růží na tu schůzku, kde mi to oznámil. Hodila jsem ji pak ze stráně dolů." řekla hrdě paní Soňa. Pak se našli s dalším mužem, na kterého také čekala než si odkroutí vojnu. Ten, krátce po návratu z vojny než se stihli vzít, zemřel na selhání srdce.
Vyšlo to až se třetím mužem. S tím spolu nejdříve dlouho chodili. "Bylo to opravdu jen chození sem tam s pusou. Nevyhledávali jsme žádná místa, kde bychom mohli bůh ví co dělat, to ne." vyprávěla paní Soňa a v její tváři se přitom nezračilo vůbec nic. "Pak to chvíli vypadalo, že se rozejdeme, ale nakonec jsme se teda přece jen vzali, no. Bohužel, jsme nemohli mít děti. To je škoda. Bývala bych chtěla vychovat pár jemných lidí jako jste vy, dobrých, aby jim záleželo na tom, jak vypadá svět. Nebylo nám to ale dopřáno." paní Soňa trochu posmutněla a povzdechla si. Pak jako by si řekla, že už dost bylo smutnění, setřepala smutek z balkónu, posbírala střípky veselosti, které v ní zůstaly, otočila list a zeptala se mě: "A co je u vás nového?"
Než jsem šla domů, umyla jsem nádobí, natřepala jí polštář a peřinu a uložila ji do postele. Spontánně jsme se objaly. "Snad se nevidíme naposledy," řekla mi. "Snad za mnou ještě přijedete." Slíbila jsem, že se brzy ozvu a určitě se za ní zase přijedu podívat. Potom jsme se rozloučily. Na cestě k autu mě napadlo ohlédnout se na balkón, kde s paní Soňou sedáváme. Co myslíte? Paní Soňa tam stála a mávala na mě. Připomnělo mi to loučení s babičkou. Taky se za námi dívala vždy až do té doby než jsme se jí ztratili z dohledu, když jsme od ní odjížděli.
A tak se z nás stávají přítelkyně. Je to zvláštní. Žena o dvě generace starší a přitom si tak rozumíme. Jedním pohledem je řečeno vše. Jedno objetí je nad všechna slova. Ona mě učí, o čem je stáří, a já jí snad přináším trochu léčivého světla do těch stářím zšedlých a bolestí protkaných dní.
Iva Votočková
Vocaď až pocaď aneb né, nemusim nic.
![](https://1gr.cz/fotky/blogy/24/05/16130/w230/Bf831094.jpeg)
Jak se říká, vše zlé je pro něco dobré. Každé vykročení z komfortní zóny zpravidla něco přinese, a něco bývá vždy více než nic, neboť v sobě nese minimálně nějaké poznání.
Iva Votočková
Válka nebo láska? Aneb kořeny na kole kořena prověří.
![](https://1gr.cz/fotky/blogy/24/05/16130/w230/Bf831094.jpeg)
Jak se říká, vše zlé je pro něco dobré. Každé vykročení z komfortní zóny zpravidla něco přinese, a něco bývá vždy více než nic, neboť v sobě nese minimálně nějaké poznání. Toto je zpověď jedné cyklo.......
Iva Votočková
Povadlá prsa, tricáky i zadky
![](https://1gr.cz/fotky/blogy/24/05/16130/w230/Bf831094.jpeg)
Povadlá prsa, tricáky i zadky to je úděl nás všech, a pokud se z toho nechceme zbláznit, nezbývá než ten fakt přijmout. Gravitace zemská je potvůrka. ;-)
Iva Votočková
Mimozemšťanka na trati
![](https://1gr.cz/fotky/blogy/24/05/16130/w230/Bf831094.jpeg)
Není těžké užívat si život, když sluníčko svítí, ale je naprosto nezbytné umět si ho užít, když je slunce schované za černými mraky. A tak v sobotu vypustili mimozemšťanku na závodní trať v Lužických horách.
Iva Votočková
Vzkaz pro pána z naší ulice
![](https://1gr.cz/fotky/blogy/24/05/16130/w230/Bf831094.jpeg)
Nikdo se sem nenarodil náhodou. Každý si sem přišel odehrát svoji roli. Někdo má roli velkou, že se o něm dozví celý svět, a někdo třeba zdánlivě maličkou, a přesto někde zanechá hlubokou stopu. Nikdo tady nejsme zbytečně.
Další články autora |
V Turecku zemřela česká zpěvačka Victoria. Zavraždil ji její vlastní manžel
Česká zpěvačka Victoria byla zavražděna v Ankaře. Podle tureckého portálu Hürriyet ji zabil její...
„Ukrajinská sebevražda“. Intriky v Kyjevě čím dál víc frustrují Západ
Kádrové změny nezmítají jen ruským ministerstvem obrany, rostoucí pozornost vzbuzují i rošády v...
Dar pro Ukrajinu prostřednictvím Čechů vyvolal na Tchaj-wanu bouři
Premium Dar, který má pomoci Ukrajině s obnovou tamního zdravotnictví, způsobil na Tchaj-wanu politický...
Volby vyhrálo ANO před SPOLU. Stačilo! i Přísaha mají dvě křesla, propadli Piráti
Volby do Evropského parlamentu vyhrálo v Česku hnutí ANO. Od voličů získalo 26,14 procenta hlasů,...
Turek: Nejdu rozbít Evropu, potřebuje ale rekonstrukci a velký šok
Jedním z největších překvapení letošních evropských voleb se stal Filip Turek. Po vyhlášení...
Černochová po výbuchu vyloučila sabotáž. Tragická událost, shodují se politici
Ministryně obrany Jana Černochová (ODS) vyloučila po výbuchu blíže neurčené munice v Libavé...
Muž se zastal na pražském Andělu napadané ženy, útočník ho bodl
Potyčka mezi dvěma muži se strhla v pondělí odpoledne poblíž stanice metra Anděl a její přilehlé...
Putin dorazí do KLDR v úterý. Pak navštíví i Vietnam, Američanům to vadí
Ruský diktátor Vladimir Putin navštíví ve dnech 18. a 19. června KLDR, pak odcestuje do Vietnamu....
Ve francouzských Metách řeší útok bodnou zbraní, pět lidí je zraněných
Pět lidí v pondělí utrpělo zranění při násilném činu spáchaném sečnou nebo bodnou zbraní ve...
![Opalovací krém pro miminka: Jaký vybrat?](//1gr.cz/u/free.gif)
Opalovací krém pro miminka: Jaký vybrat?
Pokožka novorozenců a kojenců je tenká, zranitelná a má méně melaninu, což je pigment, který chrání pokožku před slunečním zářením. Kůže miminka je...