Dávám k dispozici výsledek malého průzkumu toho, jak návštěvníci blogu nahlíží na články bez diskuze.
Před pár dny mě bloger Jan T., věřím, že přátelsky popošťouchl svým blogem Články o lidství a bez diskuze? z důvodu toho, že jsem já u svých blogů přestala otevírat diskuzi. Náznak předjímání mých důvodů, které k tomu mám, i těch pár nálepek, co mi dal v diskuzi pod článkem, přehlížím, neboť už o sobě nějakou dobu víme a pár diskuzí už jsme spolu měli, a proto věřím, že záměr jeho článku byl v podstatě čistý. Jeho cílem nebylo hodnotit mě a postavit na pranýř, nýbrž přivést mě k zamyšlení, jestli to není škoda, že diskuzi neotevírám. ;-)
Reakcí na jeho blog byl můj článek Bez diskuzí!, ve kterém jsem nastínila, jak na diskutování pod články nahlížím. Těžko říct, jestli byl pochopen správně. Filtry, přes které se na svět díváme, zkreslují vše, co vnímáme svými smysly, a tak si má slova určitě každý vysvětlil po svém. To je realita, tak se to prostě děje a nenaděláme s tím nic. Denně se milionkrát ztrácíme ve vlastním matrixu. Je tedy možné, že někoho jsem nepřekvapila, dalšího jsem zklamala a jiného zase naopak překvapila příjemně či nemile. To je život.
Pro mě z té diskuze vystoupily zajímavé skutečnosti, a malý vzorek toho, jak na články bez diskuzí nahlížíte vy, vám níže dávám k dispozici.
Převládající názor:
Převážná většina návštěvníků blogu je toho názoru, že když mají zájem zareagovat a zjistí, že jim to autor neumožňuje, pak si autor nezaslouží nic jiného než ignoraci. Článek si třeba přečtou, když je téma pro ně zajímavé, ale karmu autorovi nezvýší.
K tomuto no comment:
Objevily se tam komentáře od návštěvníků, kteří dospěli k tomu, že čtení článků je ztráta času, a tak chodí rovnou do diskuze. Z bližšího vysvětlení některých z nich jsem pak pochopila, že diskuzi mají tak trochu za pavlač.
Názory, za které jsem vděčná:
Dva názory, za které jsem vděčná, a se kterými souzním, budu citovat, tedy část názoru. Snad se na mě jejich autoři nebudou zlobit.
"Respektuji pohled autorky, a přijde mi zvláštní vyhýbat se blogům jen proto, že mají uzavřenou diskuzi. Osobně dávám diskuzi svobodu, totéž dopřávám ostatním, a zároveň případný opačný postoj nemá na můj zájem o čtení článku prakticky žádný vliv. Ti diskutující, kteří sami články nepíší, se svobodně rozhodli pouze diskutovat. Toto jejich právo nikdo nezpochybňuje. Kritická slova na adresu autorů neumožňujících diskuzi jsou impertinence."
"Čtu články bez ohledu na možnost diskuse, protože mne zajímá obsah. Nejsem dotčen nemožností komentovat, protože důvody autora k uzavření diskuze neznám a, jak píšete, může jich být x. Předjímat či domýšlet u někoho ty důvody považuji za neslušné, neboť to je jeho srozumitelné právo. Z autorství článku mi nevyplývá povinnost umožnit diskuzi, natož poskytovat zábavu případným trollům. Čtu články bez ohledu na možnost diskuze, protože mne zajímá obsah."
Některým čtenářům přijde škoda, když autor článku diskuzi neotevře. Rádi by mu zanechali komentář, ale nemohou, což je pro ně údajně tak zásadní, že si proto blog ani nepřečtou. Nepoužili tak silná slova jako že si autor nezaslouží jejich zájem, ale co za tím skutečně je, vědí jen oni sami, pokud mají koule na to si to přiznat. ;-)
Někteří návštěvníci blogu dokonce očekávají, že autor článku nejen otevře diskuzi, ale také se jí aktivně účastní, minimálně dá ke komentáři hodnocení, aby čtenář věděl, že se jím autor zabýval, a pokud tak z nějakého důvodu nemůže nebo nechce učinit, bylo by fajn, kdyby se omluvil.
Já jsem si z této diskuze odnesla mnohé. Děkuji tímto zejména panu Janovi, který mi dal příležitost zamyslet se nad tím, jestli chci mít skutečně diskuzi stále uzavřenou. Děkuji velmi za vás, jež si nekladete podmínky a ctíte pravidlo svobodné volby každého. Souzním, váš přístup mě hřeje u srdce, a je to směr, kterým vede i moje cesta. Děkuji ze srdce všem, kdo jste mě přiměli zamyslet se nad sebou. To je vždy nejcennější. Děkuji vám všem, kdo jste přispěli do diskuze, a věnovali jste mi tak svůj drahocenný čas a energii.
Zdravím vás všechny, ať jste rozhodnuti zachovat mi přízeň nebo mě opustit. Jestli budu otevírat diskuzi nebo ne, teď nejsem schopná říct, řídím se vždy podle aktuálního pocitu.
