Bude ze mě rocková bábrle

Stárnu. Pryč jsou ty časy, kdy jsem byla všude nejmladší, nebo jsem alespoň patřila mezi ty mladší. Stále častěji se mi stává, že jsem v kolektivu nejstarší, nebo patřím do skupiny těch starších. A tak tomu bylo i tento sobotní večer. Vyrazili jsme na „večer pod lampami“ s Vypsanou fixou.

To, že člověk stárne, se projevuje mimo jiné také tím, že už nechodí pařit dvakrát za víkend, ba ani jednou za týden. Nám se stane, že nikam nejdeme třeba celé měsíce. To by se mi před 20 lety nestalo! Například tentokrát jsme vyrazili poprvé od letního fesťáčku v Českém Brodě (poznámka pod čarou: Vánoční besídku nepočítám, protože ta se zvrtla a vlastně si ji nepamatuji. :-D). Myslím, že nebudu daleko od pravdy, když řeknu, že v průměru se nám podaří „zapařit“ maximálně tak čtyřikrát až pětkrát do roka. To je hodně ubohé číslo oproti tomu, co jsem zvládala za mlada. Další nepříjemný projev mého stárnutí je to, že když se ocitnu na takové akci obklopena lidmi, kteří si zatím odžili ubohou půlku toho co já, derou se mi do hlavy smuteční myšlenky. Tak třeba tentokrát. Nejdřív jsem zažívala euforii z toho, že jsme zase po dlouhé době někam vyrazili. Bylo to jako by se mi najednou do žil vlila krev dvacátnice. Připadala jsem si jako na výletě zpět do svého mládí. Celé tělo mi brnělo takovým zvláštním vzrušením. Prostě to miluju vyrazit takhle někam mezi lidi a vnímat tu atmosféru kolem. A tak jsem si to užívala, brněla jsem si a pozorovala šum kolem mě a najednou to přišlo jako blesk z čistého nebe. Mozek mi začal servírovat otázky: „Jak dlouho to ještě potrvá?“ Jak dlouho ještě budu moct chodit na takové akce?“ „Za chvíli už na to budu fakt stará.“ „Co budu dělat?“ „Bude mi to hrozně chybět.“ Naštěstí mě z mého filozofického sebetrýznění vytrhl Mardi a pravé rodeo začalo. ;-) Zdědila jsem to po svém otci tohle rockové šílenství. Pamatuji si, že tahle mince měla dvě strany, jak už to tak u mincí bývá, že? ;-) Jedna strana byla super. Kdo mohl ve svých 16 letech říct, že se shodne při poslechu muziky se svým otcem? Samozřejmě, že taťka neměl tak široký záběr jako já, ale to, co poslouchal, mě rozhodně neuráželo. Druhá strana mince byla ta, že když se taťka dostal do ráže, bylo mu úplně jedno, že je jeho zpěv slyšet v okruhu půl kilometru daleko od našeho domu. To jsem pak mívala velkou chuť ho zapřít. „Kde se vzal ten cizí šílený chlap, co zpívá v naší kuchyni?“ :-D A tuto minci jsem podědila, takže si to asi umíte živě představit. ;-) Jak zazní hudba blízká mému srdci, vypínám svého filozofa a stává se ze mě neřízená střela. Tentokrát to odnesla lampa nade mnou, kterou jsem sestřelila hned při jednom z mých prvních ještě nesmělých výskoků. Celé dvě hodiny jsem se úžasně bavila, nahlas jsem zpívala a pařila jsem jako o život, i když musím sebekriticky přiznat, že jsem začátek přepálila a ke konci už mi značně docházel dech. Na druhou stranu kdo ale mohl tušit, že Mardi bude tak velkorysý a vyslyší několikrát za sebou naše opakované prosby o přídavek. Přidal snad 10 písniček, čímž mě skoro zabil, protože já nemůžu zůstat jen tak stát a poslouchat a to ani tehdy, když už melu z posledního. Je to jako ten kouzelný flašinet z pohádky, na který když se začalo hrát, tak těm co ho uslyšeli, začaly nohy samy tančit a nepřestaly, dokud ten dotyčný „tanečník“ nepadl zcela vyčerpán k zemi. Nicméně jsem přežila, užila jsem si to, a jak jsem byla tak rozjetá, dospěla jsem k závěru, že o tohle se připravit prostě nemůžu! Co by to bylo za život? Myslí se mi prohnaly obrázky všech těch důchodců, jejichž srdce zůstala mladá i v pokročilém věku – Tina Turner, Madona, Petr Janda, Jan Saudek a slíbila jsem si, že svoje rockové srdce nenechám odejít do důchodu! Pak jsem se odebrala k baru, abych toto své rozhodnutí zapila. ;-) Kecáááám! :-D Objednala jsem si vodu, protože jsem po tom svém dvouhodinovém nadlidském výkonu byla totálně vyprahlá. Poslední kapku vody jsem totiž vypotila, ještě než začaly ty přídavky a nutně jsem potřebovala uhasit svoji pouštní žízeň. Alkohol by mě v tomto rozpoložení zabil. U baru mě oslovil nějaký mlaďoch, prý jestli se neznáme a řekl mi „slečno“. Rockerka ve mně v tu chvíli už byla mrtvá a vládu opět převzal odpočatý filozof analytik. Nejdřív mi naběhla myšlenka: „Dělá si ze mě srandu?“ Potom mi tam naskočila obava: „Vypil alkohol s metanolem a určitě přichází o zrak.“ Nakonec mě přece jen zviklal a hlavou mi proběhlo: „Nebo vypadám fakt tak dobře?“ Poslední myšlenku jsem ihned zavrhla. O půl noci po dvouhodinovém výkonu na hranici svých možností zpocená až na zadku určitě vypadám minimálně na svůj věk. :-D S úsměvem jsem mu odpověděla, že jsem si jistá tím, že se určitě neznáme, a tak jsem se vrátila z rockových výšin zpět dolů na zem ke svému milovanému muži, který si mě pak odvedl domů. Na svém rozhodnutí, že budu rockerkou tělem i duší až do posledních svých dnů, však trvám! ;-) Bude ze mě rocková bábrle. Dětičky a vnoučata těšte se. :-D Budete se za mě hrozně stydět!!! <3