Dnes a denně čteme ve zprávách o nařízeních a kvótách z Bruselu. Naposledy to byla bitva o název pomazánkového másla, které bruselští úředníci vyhodnotili jako podovodné (s čímž souhlasím). Hodně lidí vnímá současnou EU jako přeregulovaný byrokratický moloch. S tím se také nedá nesouhlasit. Problém je, že se současná podoba socialisticky řízené unie vztahuje na celý projekt evropské integrace. Musí být budoucí EU socialistická ? Jsem přesvědčen, že nikoliv.
Jsem liberál a rád bych viděl Evropu sjednocenou, s jednou federální vládou, armádou, měnou, centrální bankou a jednou zahraniční politikou. Ideální by byla analogie s USA - Spojené státy Evropské. Se vším, co k tomu patří, včetně malé autonomie jednotlivých členských zemí (v detailech odlišné právo, jazyk, kulturní odlišnosti, lokální hospodářská politika atd.). Hodně lidí si asi myslí, že to je iluze a že jsem snílek.
Zkusme si ale uvědomit, jaké jsou mechanismy, které nutí jednotivé vlády některých zemí EU, aby se chovaly socialisticky. Je to v prvelikost těchto zemí a pak jejich tradice. Socialistické prvky najdeme v pracovním právu a hospodářství Francie, Německa, Itálie, Španělska i Řecka. V těchto zemích se zhusta dlouhodobě používají kvóty, socialistická ochrana zaměstnanců a odbory a stávka za jakýkoliv nesmysl jsou svaté. V těchto zemích si žádná vl dovolit žádný velký odklon doprava, natožpak rušit sociální výdobytky, jakkoliv nesmyslné. Pokud by to nějaká vláda udělala, má před úřadem kamiony nebo traktory, blokády na dálnicích a v příštích volbách utrpí porážku. Tudíž musí pokračovat v historických nesmyslech.
Současná EU je do značné míry kočkopes. Má sice europarlament a jednu měnu, na druhou komisaři EU (ministři) mají celkem omezené pravomoci a už vůbec nelze mluvit o funkci "prezidenta". Jednotná měna sice existuje, ale každá země má svou centrální banku. Každá země má svou zahraniční politiku a armádu. A tak dále. V tomto slepenci je jasné, že každá země se snaží ze společného urvat, co se dá a velké země válcují malé. Vlády velkých zemí se tak prostě musí chovat, protože jsou voleny ve volbách dotyčného národního státu. Proto do značné míry vznikají problémy typu Řecka, Itálie, Belgie, Španělska, Irska atd. Lokální vlády jen odpovídaly na nezodpovědné požadavky svých voličů.
Teprve až dojde k centralizaci a federalizaci EU, s jedním federálním parlamentem, co kterého budou volit občané v jedněch velkých EU volbách a bude odstraněn národnostní princip, teprve tehdy bude prostor pro to, aby centrální vláda postupně liberalizovala vnitřní trh, odstraňovala kvóty a direktivy. Mechanismus je prostý - francouzský sedlák a německý nebo španělský dělník prostě nebudou mít dost síly tlačit na federální vládu, aby jej chránila. Protože na druhé straně proti němu bude jiná vlivová skupina z jiné země a tlaky se vyrovnají. Navíc velké federální politické strany nebudou tolik závislé na náladách a pocitech lidí v konkrétních zemích. Politika se bude řešit celoevropsky, ne na národním základu. Federální vláda (formovaná na nadnárodním principu) by tedy měla prostor problémy více řezat padni komu padni - prostředí by se nutně liberalizovalo.
Chápu, že budu kritiky rozsápán za živa, ale zkuste na chvíli přistoupit na "moji utopii". Uvidíte, že federální liberální Evropa s relativně malým vládním aparátem není až takový nesmysl, jak se na první pohled zdá - zvláště s každodenními zprávami o úřednících z Brusele. Zkuste to se mnou.
Snad se toho stavu dožiju, myslím, že by se tím nejen stabilizoval kontinent, který díky sporům svých národních států rozpoutal a zažil dvě světové války, ale kultivovala by se i politika na národní úrovni. A zbavili bychom se asi řady malých zamindrákovaných lokálních králů a pimrplat, kteří nám každodenně otravují život. A zdravím pana Matějku.
