Dvě nutné změny pro boj s korupcí

Na korupci si stěžujeme všichni, dnes a denně čteme o nových protikorupčních opatřeních a stejně často vyplouvají na povrch nové a nové aféry. Českou republiku stojí korupční prostředí poměrně hodně peněz, je dost investorů, kteří z České republiky odešli, když je státní úředníci začali ždímat o úplatky. Stát tak jednak přichází o pověst a peníze zvenku, jednak díky korupci utrácí v investicích řádově více peněz, než by musel. Největší malér ale je, že s korupcí bojují ti, kteří z ní mají současně nejvíce peněz. Je to jako kdyby v Itálii Cosa nostra bojovala proti drogám. Je vůbec cesty ven?

Současný stav, kdy je korupce všudypřítomná, způsobuje řada faktorů. Před započetím úvah je potřeba rozdělit korupci na malou a velkou. Ne ani tak podle placené částky (i když i zde je řádový rozdíl), ale především podle způsobu kdo a jak korumpuje a kdo a jak si o úplatek žádá.

"Malou" korupcí rozumějme různé korupční jednání s cílem motivace jednotlivých úředníků, např. při žádosti o změnu územního rozhodnutí, schválení stavby nebo zvráceníé rozhodnutí památkářů. Jde i pokusy o odvrácení jakékoliv penallizace - od úplatku pro dopravního policistu, přes soudce po úředníka Inspekce životního prostředí či Obchodní inspekce.Narozdíl od "velké" korupce se s tou "malou" dá celkem snadno bojovat - jednak trestním odsouzením jako kriminální aktivity, jednak lze preventivně nedávat jednotlivým úředníkům do rukou absolutní moc, ale pravomoci a rozhodování rozdělit mezi několik osob. Úřední rozhodnutí musí být podloženo a doloženo racionálními, přezkoumatelnými argumenty.

Daleko větším problémem je korupce tzv. "velká". Zde se jedná zejména o korupci okolo státních zakázek a dodávek do státních a polostátních firem. Zásadním faktorem je princip hospodaření státu v jeho firmách. Zatímco v normálních firmách je klíčem k úspěchu obchodní výsledek (obrat a zisk), u státních firem setrvává management na svých židlích i v situacích, kdy by v soukromé sféře už byl dávno vystřelen na Mars. Důvodem je právě velká korupce - dodávání větších či menších pozorností do sekretariátů politických stran, umisťování jejich kamarádů na teplá místa a nakupování od spřátelených firem. Celý ten kolotoč - nemohu si pomoci - má jediný důvod a cíl: nasytit bankovní účty politických stran.

Velká korupce se totiž děje bez ohledu na změnu pitické garnitury. Krade se ať je u vlády levice (Gripeny, Internet do škol, Český dům, aféry na Pozemkovém fondu a okolodotací z EU, Kapsch) nebo pravice (Pandury, Casa, předsednictví EU,  ekotendr, ŘSD ..). Politické strany a úředníci milují velké zakázky. Čím větší, tím lépe.

Velkou korupci vidím i jako jeden z klíčových motivačních provků pro sestavení a podepsání tzv. opoziční smlouvy - kdysi zaručovala, aby věci běžely tak jak mají a aby u lizu zůstaly dvě klíčové politické síly, jen se občas prohodily v čele úřadů. Toky peněz ale byly pravděpodobně stabilní.

Velkou korupci je odstranit velmi obtížné - museli by to udělat buď ti, kteří z ní mají zároveň prospěch, nebo zcela nová politická reprezentace. První věc narazí na neochotu kaprů vypustit si rybník, druhá varianta narazí na setrvačnost voličů, nezkušenost eventuální nové politické reprezentace a stabilní obsazení klíčových úřadů byrokraty loajálními předchozí zkorumpované reprezentaci.

Řešení ale přesto existuje. 1) Změnšit objem peněz, ze kterých se korumpuje, a 2) současně snížit příležitost, jak a proč korumpovat. Občané by měli u voleb preferovat strany, které slibují omezení role státu, tedy slibují výrazně změnšit státní aparát na všech úrovních, plánují realizovat významnou privatizaci státních a polostátních firem a současně i slibují definovat transparentní podmínky pro zadávání státních zakázek.

a. stát vlastní a provozuje příliš mnoho státních a příspěvkových firem

Velké množství firem a obrovská hromada peněz, které tyto firmy spotřebují a které jimi protečou, významně zhoršuje možnost kontroly. Zaměstnaní úředníci přitom nejsou osobně zodpovědní (existenčně, ani hmotně) na tom, aby se chovali hospodárně. Naopak tento svět je ideální líhní pro nejrůznější "malé domů". Privatizace těchto firem jednak podstatně sníží šance na tvorbu různých penězovodů (menší objem státních zakázek), jednak se smrskne počet teplých křesel jako odkladiště pro státní vysloužilce na minimum.

Tento nápad bude kritozován, protože se nemá privatizovat "rodinné stříbro" a "strategické podniky". Tvrdím opak - rodinné stříbro vydělá více, když bude odvádět standardní daně jako privátní firma, strategické firmy si stát může pojistit zákonem o výjimečných situacích, který by mu umožnil na přesně dané období za jasně definovaných podmínek určité firmy dočasně převzít.  A s tím by je nový vlastník kupoval.

b. výběrová řízení nejsou pod kontrolou a systém umožňuje jejich manipulaci

Je veřejným tajemstvím, že drtivá většina státních zakázek je nadhodnocená o bonus pro jednu nebo více politických pokladniček. Nikdo to neumí dokázat, ale obyčejné kupecké počty o ceně volebních kampaní a režii sekretariátů politickcýh stran mluví jasně. Nově jmenovaný úředník prostě dostává politické zadání nějaké peníze sehnat. Vypisuje se výběrové řízení, které je dopředu dohodnuté s předem danou firmou - tou, která slíbila bakšiš. Cena nehraje roli, jen  se správně musí udělat výběr oslovených firem, dobře nastavit výběrová kritéria (to je vůbec česká specialitka) a případně vyloučit kvůli banalitě firmičku, která by to mohla pokazit zbytečně nízkou cenou (bez bakšiše).

Čím větší zakázka, tím lépe. Je totiž nejen větší bakšiš, ale lépe se i vylučují mal a pružní, ty efektivní štiky, které by normálně v otevřené soutěži museli vyhrát. Proč třeba ŘSD odmítalo rozdělit stavbu dálnic na menší celky, že?

Řešení je prosté - jmenovat dva malé úřady: jeden pro vypisování tendrů, druhý pro jejich vyhodnocování. Tedy oddělit vypisování a hodnocení nabídek a odejmout investujícícm úředníkům pravomoc rozhodovat s tím, že kritéria zadaná investujícícm úředníkem by musela být dále objektivně přezkoumána. Současně by bylo třeba zajistit, aby nebylo nikomu známo, kdo jaké řízení vypisuje a kdo ho zpracovává. Samozřejmostí by pak muselo být i vypsání otevřené soutěže elektronicky, bez vylučování jakýchkoliv uchazečů. Čím více uchazečů, ale i čím více rozhodujích úředníků, tím menší pravděpodobnost, že se všichni dohodnou a nikdo nebude protesovat, tedy úplatky nebo nefér soutěž neohlásí.

c. státní zaměstnanec není motivován k hospodárnému chování a není jasně řečeno, co musí udělat a do kdy, jeho pravomoce a současně absence právní zodpovědnosti za jeho aktivity vytvářejí korupční prostor

Ten už na našem úřadě nepracuje. Zaklínací formulka, kdy se z dotyčného úředníka sejme jakákoliv vina a úřed vychází z maléru nebo podezření také čistý jako lilium.Člověk udělá jednu, dvě černoty a odejde do spřízněné firmy, která na kontraktu profitovala. A nic se neděje.

Řešením je samozřejmě kariérní řád a pracovní smlouva s hmotnou zodpovědností za případné škody a čachry, kdy by vysocí úředníci ručili i svým osobním majetkem. To by ale na druhoustranu znamenalo i odpovídající finanční motiovaci, tedy plat a jasně definované výkonové bonusy - něco, co náš systém moc nezná (nemluvím o odměnách a dárcích, které poddaným dnes vypisují ministři). To ale předpokládá změnu systému a zrušení tabulkových platových tříd.

d. Korupce je dnes řízena politickými stranami, je institucionalizovaná

Tlak politických stran na shánění peněz by se myslím vyřešil shora uvedenými kroky. Politika by rozhodovala o podstatně menším koláči peněz, ze kterého lze ukusovat,neměla by na potřebných místech "svoje lidi" a současně by měla i menší možnosti, jak veřejné soutěže manipulovat.

Zásadním problémem korupce v české politice není tedy v konečném důsledku ani tak politika a politické strany jako takové, jako voliči, tedy občané sami. Pokud se totiž nezbavíme iluze, že to pravé blaho znamená velký a silný stát, který všechno zařídí a zajistí, nepohneme se z místa. Čím mocnější a bohatší stát, tím atraktivnější prostor si pro různé šedočerné vlivové skupiny pěstujeme. Omezení korupce tedy znamená malý efektivní stát s minimem pravomocí a absolutní transparentností. Otázka je, zda se tohle nějakému úředníkovi ještě bude líbit.