Máme povinně nosit ochranné pomůcky ke všem sportům?

K dnešnímu článku mě přiměla zpráva o vzrůstající oblibě domácích trampolín a o nárůstu úrazu na nich.   Helma, plovací vesta, nákoleníky, chrániče loktů, páteřák, rukavice, brýle, horolezecký sedák a kdovíco ještě. Je řada sportů a u každého z nich hrozí jiné riziko úrazu. To riziko je dané nejen charakterem sportu jako takového, ale i zkušenosti sportovce, jeho nasazení při sportu, soutěživosti, žízni po adrelaninu, kvalitě vybavení, momentální kondicí a také lokalitou, kde zrovna sportuje.  Je jasné, že každá sportovní aktivita má svá rizika, ale je bezpodmínečně nutné, aby se stanovovala závazná pravidla, jak se pri sportu chránit?

V poslední době čelíme doslova lavině podobných návrhů - povinné cyklohelmy (pro všechny nebo pro děti do 18ti let), povinné helmy pro lyžování a snowboard, nově se do této kategorie zařadil i návrh kodifikovat povinnou výbavu pro vodáckou turistiku.

Za chvíli si někdo všimne in-line bruslení a nedejbože plavání. Všichni Češi na Jadranu do moře smí jen s kruhem, protože se z těch 400tis. návštěvníků každý rok cca 10 lidí utopí. Připadá Vám to jako nadsázka? Zkuste se podívat na statistiku úrazů třeba při lyžování. Při kolika zraněních je zasažena hlava (náraz do stromu, srážka dvou lyžařů, pád na ledu)? A z jakého celkového počtu lyžařů? Minimální procento. Ale kvůli téhle hrstce zraněných se sportovní bafuňáři v čele s Horskou službou nyní snaží nošení helmy uzákonit.

Jistě, helma je dobrá věc, jen je myslím nesmysl ji nařizovat zákonem nebo jiným předpisem. Je to osobní rozhodnutí každého, zda chce sportovat s ochranou nebo bez ní. Osobně si např. lyžování v přilbě nedovedu představit. Používám jí na motorce, létal jsem v ní na paraglidu, ale na lyžích myslím helma zhoršuje sluch a tím i prostorové vnímání člověka, vnímání toho, co je za mnou. Na lyžích nepadám, pro helmu prostě nevidím důvod. Stejně tak nenosím helmu na kole, pokud nejezdím na silnici.

Ano, je tu finanční aspekt věci. Při úrazu jde v současném modelu zdravotní péče léčba zraněného sportovce z veřejného pojištění. Pokud už nemáme individuální zdravotní pojistky (kéž by), ale beztvarý neřiditelný hrnec společných peněz, může přeci pojišťovna říci, za jakých podmínek zraněného sportovce ošetří (samozřejmě by to vyžadovalo zákonnou úpravu).Nemáš přilbu, budeme chtít spoluúčast.

A zdravotní pojišťovna by mohla i říci, že pro konkrétní sporty se prostě dotyčný musí připojistit. Třeba v sousedním Rakousku je celkem automatické, že když někdo vyráží do hor, má pojistku Alpenvereinu. Nevidím důvod, proč by záchranné operace Horské služby měl hradit stát - přesně tohle by mělo jít z pojistek těch lidí. A pokud pojistku nemají, pak z jejich vlastních kapes. Nepojistil ses, v noci zabloudi, OK, dělá to 350,000 Kč. A to i z kapes případných pozůstalých.

Samozřejmě je to o modelu, který si daná společnost zvolí. Monopolní "solidární" socialistický model zdravotní péče a pojištění, kde se na osobní rozhodnutí a odpovědnost nehraje, povinné ochranné pomůcky ze zákona bude přirozeně dřív nebo později požadovat. Tohle řešení mi hodně zavání Orwellem a proto bych raději volil jinou cestu, dávající větší svobodu pro každého z nás.

Opravdu se hrozím doby, kdy bude někdo obíhat zahrádky a kontrolovat, jestli si skákači na trampolínách vzali ochranné pomůcky a neposlušným budou rozdávat pokutové bloky.  Současné návrhy všudypřítomných pečovatelů o blaho národa ze strany lékařů a různých nevládních sdružení téhle děsivé realitě nejsou už moc daleko. Vždycky si přitom vzpomenu na vylepšené heslo od Jiřího Dědečka: "S KSČ za mír - nebo uvidíte!" Soudruzi to taky mysleli dobře.