Respekt k elementarnim povinnostem vytvari duveru a dobry vztah. O to se ze sve strany jako pacient snazim. Myslim, ze to funguje.

Dobrý den Vám přeji,Tomáši, a samozřejmě, ráda zvyšuji karmu.

Ze stejného soudku bych s Vámi chtěla posdilet příhodu z minulého týdne.

Coby zdravotní sestru mne poprosil klient (mám soukromou praxi mimo zdravotnická zařízení), zda bych se mu nepodívala na 80ti letou matku, neboť "není nějak v pořádku". Dorazila jsem, paní laxní, dusná, cyanotická, tekutina v břiše, saturace O2 76%, TK 72/58mmHg...a na stoliku jí stojí Betaloc. Ten prý musí brát na tlak. U lékaře prý nebyla cca 5let, léky píše praktický lékař synovi, vždy, když dochází.

Paní samozřejmě odvezla záchranka na JIP a internisté si poradili, v pondělí půjde domů, její akutní stav není předmětem mého příspěvku.

Ale - jak může lékař psát roky léky na úpravu TK, aniž by trval na pravidelné osobní prohlídce pacienta?

Další případ - můj další klient, 4x po mrtvici, měl podstoupit urologickou operaci. V rámci předoperačního vyšetření jeho praktický lékař řekl, že ho vidět nepotřebuje a že manželka si zprávu může vyzvednout. V té zprávě byly z prstu vycucane hodnoty FF ( zásadně mimo, já pána pravidelně měřím), neaktuální váha, neaktuální léky a i poznámka, že "bolesti na hrudi neguje". To poslední byla též nepravda.

Tímto nechci plivat na zdravotníky. Tímto chci říct, obě strany nechť si uvědomí, že mají povinnosti. Zde ve vzácné shodě - ve prospěch zdraví pacienta.

K Vašemu popisu nezodpovědných až "ošklivých" pacientů bych ještě doplnila to, že samostatnou kapitolou bývají rodinní příslušníci pacienta. Bez nadsázky, někteří zdravotníci zaslouží svatozář za to, že ty hysterické, otravujici a vulgární příbuzné rovnou neprizabiji.

Vy užívejte dál svého vybehoveho lékařství a krásného léta!

Samozřejmě souhlasím, že problémy jsou na obou stranách. Nijak nehájím ty kolegy, kteří na své nemocné kašlou a dělají, to, co jste popsala. Když jsem sedával v revizní komisi ČLK, vždy jsem striktně rozlišoval problémy, které vznikly nedorozuměním, nějakým přehlédnutím apod a ty, které od začátku byly dané leností či přezíravostí lékařů.

O příbuzných nemocných bych mohl psát romány.

Děkuji za přečtení

Pobavilo mne.že jste Googla povýšil na rabiho. Já mu říkám strejda Gůgl.

Rabbi je ten, co ví všechno....

Tomasi, naprosto souhlasim. Sam jsem pacient lajdak, nebo spis pacient, co nerad chodi do ordinaci, ovsem nikdy bych si nedovolil neprijit vcas na OBJEDNANOU hodinu a minutu. Jina vec je, ze se objednani branim, dokud mi neni hodne ouvej... myslim si , ze system cukru a bice by tady mel byt jednoznacne uplatnovan, koneckoncu jde mimojine i o velike penize...

(p.s.: posledni muj pripad byl, ze mne sestricka chtela uskrtit pro moji laxnost, ale namitl jsem, ze tenhle ukon ji mozna pojistovna neproplati... na chvilku se zamyslela, ale pak dodala, ze naopak kriseni je honorovane skvele, a tedy jsem se lekl, zastydel a za 14dni mam odbery, budu tam osobne a na cas)

Já třeba nechápu, že jsou lidi, kteří dostanou rehabiitace, najdou si fyzioterapeuta, zaregistrují se u něj, domluví návštěvu a nepřijdou. Když mi to slečna na recepci říkala, myslel jsem, že jde o ojedinělý případ. Je to firma, kde dělají tři fyzio a těchto případů mají desítky. A to prý vůbec nemluví o těch, kolik jich ztratí poukazy. Buď je mentální vybavení tohoto národa v troskách nebo se máme jako malá prasátka v žitě. Nebo obojí. Hezký den

Máme se jako prasátka v žitě a voláme, že nemáme co jíst!

To, že právo musí být spojeno s odpovědností, platí obecně. Kdo to nectí, je v podstatě asociál.

Nekonečné domáhání se dalších a dalších vyšetření však může být zapříčiněné psychicky nezvladatelnou hypochondrií, ale to jen tak na okraj. Jinak

Já tomu říkám zblblost svobodou. Svoboda a právo na něco by mělo automaticky znamenat mojí zodpovědnost a ohleduplnost. Zanedbávání těchto dvou principů znamená omezování práv a svobody druhých. Jak jsi uvedl, když nepřijdu na objednanou prohlídku bez omluvy, zaberu čas někomu jinému. Když to dělám opakovaně znamená to, že jsem bezohledný nepřemýšlející sobec. Když mi to někdo řekne, tak se neskutečně rozčílím.

Vašek

Ano, odmítáme přijmout, že naše svoboda předpokládá odpovědnost! Ještě horší je na tom pojem "demokracie!" V hospodě člověk slyší tolik nesmyslů! Liberální demokracie má svá pravidla, která se musí dodržovat. Ale jak je dodržovat, když většina z nás jsme v tomto nevědomí!

Díky za kousnutí do kyselého jablka! Stav je v levicovém přístupu ke zdravotní péči neřešitelný! Snažil jsem se o tom psát asi třicet let. Marně. Jsem rád, že už ve zdravotnictví nepracuju! Je to neúnosné! Lékař hradí pacientovi zbytečnou léčbu, ke které ho pacient donutil, že má na všechno právo. Toto také odpuzuje leckoho, aby vůbec studoval medicínu.

Dokud nepostavíme vše, a zdravotní péči zejména, na pravicových principech odpovědnosti za svůj život a svoje zdraví, není možné racionálně vládnout, ani racionálně léčit!

A podle mých zkušeností nemá více cenu si třepit hubu! Nikdo nemá zájem náš stát a naše zdravotnictví postavit na nohy!

Samozřejmě, že pacient má na (zbytečné, duplikované...) vyšetření právo. Naštěstí lékař nemá povinnost ho tam poslat, resp. vystavit žádanku

Znám lékařku, která to řeší jednoduše: "Já k vaší léčbě výsledek tohoto vyšetření nepotřebuji, ale nebráním vám ho podstoupit. Za své." Má to výhodu, že často tento kverulant nejen, že nejde na vyšetření, ale už ani nepřijde...

Když pacient mne nutil o zbytečné vyšetření i dál, sbalil jsem kartu a dal mu ji do ruky, ať si najde lepšího lékaře než jsem já.

Někdy podobnému jevu říkám "absence uší". Prostě neochota slyšet natolik silná, že způsobuje selektivní hluchotu. O povinnosti a zodpovědnosti provázané se svobodou a se "svatým právem" na to či ono, se dnes většinou "nechce slyšet". Dotčená osoba se však o teorii "absence uší" nesmí dozvědět, jinak se kvůli tomu hrozně urazí. (V jiné diskusi jsem se dnes zmínil o zodpovědnosti politiků za to, co říkají. Žel, to, co se říká ve veřejném prostoru, je většinou úplně urvané od jakýchkoliv závazků a zodpovědnosti.

Za C.K. monarchie dostal vydavatel těch či oněch novin za uveřejnění lživé informace nejdříve napomenutí. Podruhé už to byla velmi citelná pokuta. Když se to opakovalo potřetí, hrozil za to pro vydavatele postih ukončení činnosti. Nebyla to žádná cenzura. Šlo o to, aby si vydavatel uvědomoval svoji zodpovědnost a čtenář aby se mohl spolehnout, že co je napsáno a zveřejněno, není lež. Tenhle příběh zmiňuji jako určitý ideální stav, samozřejmě ani ta stařičká monarchie nabyla bez chyb a nelze ji idealizovat. Cenzura, například z politických a "mravnostně-náboženských" důvodů, tam nepochybně existovala.

Osobně bych byl pro to, aby ve společnosti existoval určitý regulativní řád v tom smyslu, aby bylo jasné, že lhát se nevyplácí. Na tom by měla stát demokratická společnost. Ale z praktického hlediska je to bohužel utopie. Systém ouřadů kontrolujících lhaní a pravdomluvnost , to by byla cesta do pekel. Stejně nakonec nezbývá jiná cesta, než soustavná kultivace vnitřní i vnější, ve smyslu rovnováhy mezi svobodou a zodpovědností / mezi právy a povinnostmi.

Václav Havel nám nechal odkaz, že pravda a láska musí zvítězit nad lží a nenávistí. A to ještě nevěděl, že ruská hybridní válka bude zcela postavena na lži, závisti, nenávisti a mstivosti! A na tvorbě alternativního, proruského myšlení. A už vůbec nikdo z nás netušil, že tyto ruské způsoby u nás přeberou politici včetně některých stran, aby si udržely voliče a zvítězily ve volbách!