Dne 5.12.1971 zemřel na Hodgkinův lymfom vynikající textař, komik a člen nezapomenutelné dvojice Šimek-Grossmann.
Hrob Jiřího Grossmanna na Vinohradském hřbitově
V minulém století byly na našich divadelních scénách tři nezapomenutelné dvojice, každá zcela originální, které vtiskly jakýsi punc výjimečnosti českému humoru, který je pro cizozemce, byť ovládajícího češtinu, zcela neuchopitelný.
Po dvojici Voskovec-Werich v předválečných letech a po další dvojici Suchý-Šlitr se počátkem 60. let setkali dva jedinci, každý poněkud s jiným pojetím humoru a přesto se báječně doplňující. Už před nástupem na vojnu v roce 1963 napsali svou první hru "V tomhle teta nehraje". Od roku 1967 se duo Miloslav Šimek a Jiří Grossmann natrvalo usadilo v divadle Semafor, kde působilo až do předčasné smrti druhého jmenovaného.
Jiří Grossmann se narodil 20. července 1941. Na přání rodičů začal studium na stavební fakultě ČVUT, odkud však před dokončením studia odešel, aby se naplno věnoval tomu, v čem si věřil. Začal hrát na klavír, kontrabas, nicméně jeho talent se plně objevil až při skládání textů a psaní povídek. Povídky Šimka a Grossmanna byly v druhé polovině šedesátých let jistou devizou skvělého humoru pro všechny generace, humoru, který nebyl zlý a škodolibý, humoru, kde nebylo nutné předehrávat smích při nahrávání /spíše bylo nutno dělat pauzy, až spontánní smích opadne/. Mnoho jejich slovních obratů vešlo do podvědomí tehdejší generace a staly se mnohdy universálním prostředkem komunikace, kdy každý věděl, co právě vyřčená hláška znamená. Po invazi bratrských armád do ČSSR v srpnu 1968 byla k vidění třeba tato skeč.
Některé písně, které obdařil svou slovní invencí, jsou notoricky známé a jen málokdo ví, že právě on je autorem slov. Pro Pavla Bobka napsal Houston, slavnou Oh Ruby, pro Naďu Urbánkovou Svatební průvod, Půlnoc či třeba Drahý můj. Jedna z jeho neznámějších písní je Závidím./ zde / Tu napsal v době, kdy věděl, že mu zbývá již jen krátký čas a slova, jimž je dnes více jak 40 let, jsou v podání zmíněné Nadi Urbánkové stále dojímavá a něžná.
Jiří Grossmann zemřel ve svých 30 letech na chorobu, která by se dnes již dala celkem úspěšně léčit. I přesto, že mu byl vyměřen jen krátký čas, zanechal po sobě skvělé dílo v podobě několika knih povídek, televizních záznamů Návštěvních dnů Š+G a již zmíněných textů. Je dobře, že byl s námi.....
