Primátorem města Prahy se po čtyřech měsících přetahované stal MUDr. Bohuslav Svoboda. Ne poprvé a možná ani ne naposledy, neboť je to zřetelně nadčlověk.
Jak uvedl pořad České televize 168 hodin, novopečený primátor Bohuslav Svoboda si ponechal řadu dalších funkcí. Vedle primátorské činnosti zůstal poslancem v Parlamentu České republiky a předsedou nikoli bezvýznamného výboru pro zdravotnictví a členem správní rady VZP. V radě města Prahy usedne vedle něj i poslanec Jiří Pospíšil (TOP 09), který vedle náměstkovské činnosti stihne ještě poslancovat v Europarlamentu a paní Alexandra Udženija, která bude vedle místa náměstkyně v čele Prahy 2.
Zůstaňme u docenta Bohuslava Svobody jako etalonu. Málokoho napadne, že funkce poslance není prací na plný úvazek. Vedle přítomnosti na řádných zasedáních by se měl účastnit tvorby zákonů, zvláště, je-li předsedou výboru pro zdravotnictví, které rozhodně není v ideální kondici. Měl by mít ještě své poslanecké dny, kdy by se na něj měli obracet voliči jeho obvodu.
Pozice primátora hlavního města Prahy bývá dost často považována jako jakési ministerstvo light. Už jen z prostého důvodu rozpočtu pro hlavní město, který je letos ve výši 90 miliard korun. Občané právem předpokládají, že takovýto objem peněz bude investován uváženě po mnoha předchozích konsultacích a poradách. Primátor je ten, který nese hlavní odpovědnost za celý proces. Opět si lze jen těžko představit, že by tato činnost nezabrala celých 8 hodin zvyklého pracovního úvazku.
Docent Svoboda ještě sedí ve správní radě VZP a dle vlastních slov chce ještě udržovat i svou gynekologickou praxi.
Toto vše se dá stihnout i v 79 letech věku.
Je to tedy nadčlověk, který svým časem hospodaří natolik úsporně, že mu vystačí čas i na řádný odpočinek po náročné práci? Může být, ale pochybnosti se neúprosně vtírají.
Pamatujeme si na pana Michala Haška, bývalého hejtmana JM kraje, který ve vrcholné době měl asi 20 různých funkcí a byl i proto subjektem typického českého humoru. Právem byl považován za prototyp papaláše, ne nepodobného bývalým soudruhům z KSČ, kteří vzdor základnímu vzdělání byli schopni řídit jeden rok jadernou energetiku a v dalším byli přesunuti do oblasti školství či zemědělství v závislosti na úmrtí svého kolegy z ÚV.
ODS prošla před několika lety klinickou smrtí, k níž přispěli značnou měrou kmotrové, namátkou pánové Oulický, Novák či Rittig. Voliči této strany zhnuseni, jaký morální marast se vyvalil na povrch, právem poslali ODS k ledu. Návrat na výsluní byl složitý a těžký.
Zdá se, že zmíněná etapa byla opomenuta a v ODS začíná bujet nemoc zvaná papalášství. Lze si jen obtížně představit, že by se v této straně nenašel kdosi jiný, schopný, bez dalších funkcí, který by místo primátora Prahy zastával s plným nasazením jako jediný džob? Je ODS personálně vyprázdněná nebo je opět v tenatech novodobých kmotrů?
Voliči ODS by měli zpozornět, stejně jako vedení strany.
