Hanební parchanti

Ne, nejde o recenzi Tarantinova filmu, ale o označení jistého druhu humanoidů, který se neštítí toho nejhoršího, totiž vydírání dítětem. 

Poslední dny utichly zbraně v pásmu Gaza, aby se realizoval zvlášť odporný kšeft. Před necelými dvěma měsíci unesené děti, z nichž některým byli před jejich očima zavražděni rodiče, se staly předmětem "výměnného obchodu". Jsou směňovány v poměru jedno malé dítě proti třem krinimálním jedincům. Na sítích jsme svědky šťastného shledání zbylých členů rodiny s dítětem, které si do života odnáší zkušenost, kterou nebude snadné, ne-li nemožné, vymazat ze své mysli. Nikdo si nejspíše neumí představit jejich přežívání kdesi v bunkru, kde nebyl nikdo, koho zná, kde nejspíše nebyly aspoň základní hygienické podmínky, na které byly zvyklé, nemluvě o jídle. K tomu jistě i křik a nadávky těch, kteří se sice na jedné straně denně modlí k "Bohu slitovnému a milosrdnému", aniž by tuto mantru přenesli do svých životů. A jako bonbónek nadávky a výhrůžky ze strany Gazanů, když už cestovaly vozidly Červeného kříže do bezpečí své vlasti. 

V rukách Hamásu zůstává nicméně ještě podstatná část unesených, kteří se jistě stanou předmětem dalšího smlouvání a výměny. Tedy opět - obyčejní tátové a mámy z kibuců a také vojáci IDF, bránící svou zemi versus vrazi, kteří mají na rukách židovskou krev. Lze si jen domýšlet, jaký bude poměr. V paměti máme ještě osud vojáka Gilada Šalita, jehož vyměnili za tisícovku jedinců, z nichž někteří se ihned zapojili do džihádu. 

Jen velmi neochotně připustila organizace Human right watch, že raketa, která vybuchla u nemocnice a dle arabských údajů zabila 500 lidí, byla skutečně odpálena z pásma Gaza a IDF s tím neměla nic společného. Lze s úspěchem pochybovat, že kupříkladu cnostná a nezávislá BBC dá tuto informaci jako první ve svých zprávách a pronese hlubokou omluvu směrem k židovskému státu. Opak by byl velkým překvapením. 

Na celé šarádě je ještě jeden pozoruhodný moment. Na mnoha propalestinských demonstracích je možné vidět řadu žen a to nejen těch, které jsou mladé, ale jsou tam nepochybně i matky dětí. Matky, u nichž tak nějak předpokládáme aspoň bazální soucit s trpícími dětmi. Těm jsou ony děti, sloužící k hnusným kšeftům, evidentně lhostejné. Bylo by zajímavé se jich zeptat, kupříkladu v Londýně, kde jistě požívají výhody západní kultury a demokracie, zda-li by se opravdu chtěly vrátit do země, kde stačí mít jen jiný názor či být podezřelý se spolupráce a skončit zlynčovaný v odpadkovém kontejneru. Kde stačí jen podezření, že je jejich dítě jiné sexuální orientace a jeho konec bude stejný a neodvratný. Jsou opravdu přesvědčené, že by chtěly žít v takové společnosti?

Algoritmus budoucnosti je děsivý. Stačí, když nějaký arabský zhovadilec unese židovské dítě a začne jej jako na perském trhu směňovat za cokoli. Opravdu se to těm ženám na demonstracích líbí? 

Psáno pro www.blogosfera.cz