Bože nádhera! Tomáši já snad také vyrazím! Vzpomenu si pak jistě i na vás! Děkuji za inspiraci a krásný blog! Dalibor

Být jen sám se sebou je umění, za které život, Bůh, příroda či člověk sám sebe bohatě odmění.

Máš recht, mám stále pocit, že dostávám více, než dávám. Ta odměna je prostě bohatá.

Tomáši, parádní pouť. Být sám se sebou je úžasná záležitost. Také to tak někdy mám, i když neputuji tak dlouho. Příroda je společníkem, pro mě pak ještě zvláštní moc má moře. V Santiagu jsme s Honzou byli na podzim, takže rozumím. To je totiž kapitola sama pro sebe.

Děkuji, Soňo, užil jsem si pouti do syta. I když Santiago je v cíli ta trochu cirkus, ta cesta tam je jedinečná.

Té potřebě být sám rozumím, taky to tak mám. Jsi borec, Tome

Moc pěkné! Gratuluji a těším se z Vašeho blogu. Je to můj dávný sen. A myslím, že správná chvíle jednou přijde.

Vite pane Tomáši Vodvářko, na takoveho starsiho cloveka je to "streka". Musite mi vsak verit, ze jsem napred musel ten vas clanek projet jen zrakem, abych vlastne presne vedel o jakem to Santiagu pisete.

Je mnoho mest s timto jmenem. Nektere jsem navstivil a vsak nic mi nerikaly. Snad jen jedno. Santiago de Chile. Uzasne mesto. Chilska metropole se vsim vsudy. Oddelene casti pro bohate a i ty barevne casti pro chudsi. Mesto Pabla Nerudy, co by spisovatele a senatora. Mam obrazek vznacujici slop s draty pro telefon a verte, je to jak ukazka nemoznosti ziskat vice mista na tolik dratu. Jinak mesto, ktere nemuzete prochodit. Vsak market, tam proste musite prijit a projit!!

Prominte mi, ale neodolal jsem pri tom jmene mesta. Pravdepodobe to spanelske je take prekrasne kdyz tu "turu" jste udelal. Diky za poznani a take vzniceni mich vzpominek.

Preji prijemnou nedeli.

Coby malé, bezbranné robě jsem byl pokřtěn. Tudíž jsem registrovaný římský katolík. A tím to asi končí. Do kostela chodila jenom babička, jako důchodkyně si to mohla v šedesátých a sedmdesátých letech beztrestně dovolit. Takže ze mě vyrostl neznaboh, který až po "sametu" začal pročítat záplavu duchovní literatury, která se zde najednou začala prodávat. A zjišťoval jsem tehdy, že těch bohů je jaksi až nepřehledně moc.

Kterého si vybrat, aby to nenaštvalo ty ostatní?

Tak jsem zvolil, coby zaměstnanec v horkém hutním provozu, slovanského boha Peruna, vládce hromů a blesků, za mého boha.

Žije se mi pod jeho mocnou ochranou naprosto skvěle. Při každé bouřce jsem jím ujištěn, že i on je zdráv a při síle. Respektuji ho a pokud ho uslyším při svých beskydských toulkách v dálce brblat a černě se mračit, hledám úkryt s funkčním hromosvodem.

A jako nepraktikující ř.katolík si zde dovoluji umístit odkaz na trochu jiný pohled na poutě, třeba k tomu sv. Jakubovi.

https://www.finmag.cz/inspirace/446440-cestovni-ka...

Já si čistím hlavu na neturistických pěšinách v Beskydech, jiní volí cestu obtížnější a dražší.

Proti gustu žádný dišputát...

Dobrý den, pane Bautschi. Vše je ve Vaší poslední větě. Pakliže někdo má potřebu kamsi jít, je to jeho věc. K tomu článku z Fin magu snad jen tolik, že nikdo nikoho nenutí nikam jít. Ani katolická církev nemá ve svém "programu" poutě jako povinný element. To, že někdo má potřebu jít do Santiaga de Compostela, vychází z jeho vnitřní potřeby. Na druhé straně - šel jsem tam opakovaně z různých směrů a vždy jsem cosi pro sebe získal. Za tu námahu a peníze to stojí, to mi věřte.

Gratulace k cestě i čibuku v závěru.

Krajina se stává Někým. To je krásný. Vím to taky, ale nikdy jsem to takhle nenapsal.

S krajinou se dá mluvit, dá se hladit a někdy i vzít za ruku.

Fajnovou sobotu přeju.

Děkuji, Marku. Vnímal jsem to tak. Bylo to velmi silné. Tobě taky krásný víkend.

Ještě větším hrdinou by jste byl, kdyby šla s vámi i manželka.

A největší, kdyby šel s vámi a vydržel 5 minut společné cesty.

Paráda, a vítej nám zpátky! A za ten výkon a hezké zvěstování Ti odpouštím, že čvaňháka nazýváš čibukem.

No jo, máš recht. Čvaňhák, bidlo, doutník, atd.