Blog parádní, karma samozřejmá.

I když se to, bohužel, nepodaří.

A já už se těšil, že Kielbergerová zafungovala, bohužel i ona autorovo ego nejspíše paradoxně posílila ....a máme ho tu zas, v Santiagu se žádný zázrak nestal.

Pane Sykoro, zkusím být na Vás zdvořilý a na Vaše "vstupy" nereagovat. Doufám, že to oceníte.

Půvabně's to napsal!

„Nebuď zbrklý, nebuď zbrklý!“, říkával jsem si tak často, až jsem časem ze své zbrklosti kupodivu opravdu ubral. Pohříchu však spíš díky svému celkovému zpomalení, vinou natékajících let, než nabytím nějakého moudrého nadhledu. Pročež bych si snad i dnes mohl opakovat: „Nebuď zbrklý, vole, ani v odsudku! – A když už jsi nedejpámbu zbrklý v odsudku, aspoň drž hubu!“

Díky!

Držím palec, nejen Tobě, nám všem ...

Moc pěkné zamyšlení

Nádherný článek! Tomáši, moc Vám za něj děkuji, zahřál mi srdce.

Je to těžký. Ta rovnováha...

Moc zdravím, Tome.

Zkusil jsem tam své ego nechat. Třeba se mi to podaří.

Zdroj: https://blog.idnes.cz/vodvarka/vule-ke-smyslu.Bg24040829

P.S:. nepřísluší mně to posuzovat. Ani dovolit si kohokoli,,dálkově diagnostikovat"

Krásný článek!

Někdy zažívám to samé, když jsem netrpělivá u krmení syna, nebo když mu už po dvacáté v kuse vysvětluji, že něco nemůže. Pak mi ale dojde, že než se naději, nebude mou péči už potřebovat.