Tak lze označit jev i v politické straně, která má v čele dominantního jedince, jenž se vzdal svého vůdčího postavení a odešel jaksi do ústraní.
I přes ujišťování o "famózním" výsledku voleb jak po prvním, tak i po druhém kole bylo zřejmé, že prohra se okecat prostě nedá. Ten druhý ve světě pogratuluje tomu prvnímu a odebere se do ústraní, kde vyhodnotí důvody své prohry. U nás se však vzápětí začalo žonglovat s čísly, i když bylo jasné, že jestliže jedna strana má 2,5 milionu a ta druhá 3,5, tak je to prostě tak a šmytec. Na konci projevu kňourání, že tenisová síť byla na soupeřově straně nižší, kurt kratší a míčky z jeho strany tvrdší.
Dostali jsme ještě celostátní úkol zapomenout na Babiše, byl nám popřán svět bez Babiše a pak bylo pár dní klidu bez Babiše, který se dle svého zvyku objevil jen krátce ve sněmovně, aby poté zkoprnělému diváctvu sdělil, že je to docela fajn tam sedět a mačkat knoflík. Pokud to měl být vtip, tak vzhledem k jeho sporadickým návštěvám v této instituci poněkud nepodařený a tak trochu i černý humor.
Pak - jak zvykle v sektě - bylo třeba najít viníky. Jako první to odskákal věrný mág Prchal, který byl vykopnut jak ze Syndikátu jeho profese, tak samotným guru z dlouholetých služeb. Lze si jen těžko představit, že by tento projektant Babišových volebních úspěchů pracoval zcela samostatně a nedal by si schválit návrh billboardu s mírem a diplomatem, který byl předmětem oprávněné kritiky a znechucení. Vždyť i hájení míru za cenu porušení našich spojeneckých smluv v NATO byl v diskusích klíčový moment oprávněné kritiky.
Další na řadě byli mluvčí Vořechovský a šéfka kampaně Bartha. Docela kliku mělo Pražské jezulátko, krčící se v teple kapsy neznaboha a vytahované v předvolebních rozhovorech jako návnada na křesťany slabé duchem. Ještě že ho v Praze hlídají Bosí karmelitáni, jinak bychom nejspíše přišli o jednu z pražských atrakcí.
Dalším na řadě byl Ivo Vondrák, který měl tu drzost říci, že jeho guru není tím pravým ořechovým. Ne, že bych považoval hejtmana MS kraje za nějak mravně ušlechtilého jedince, který před lety vstoupil do ANO s idejemi čistými jako křišťálová studánka, nicméně nejspíše došel k názoru jako většina členů hnutí ANO, že předseda je neřízená střela, která už mnoho let naráží na procentuální strop a dále se nedostane ani o píď. Ti ostatní se od Vondráka liší tím, že si to jen myslí, ale nahlas ani nepípnou. Že je schopen pourážet úplně každého, že jeho spontánní projevy či znalostní kvízy jsou esencí zoufalství a následné všeobecné legrace.
Takže nám v čele sekty zbyla Alena Schillerová, jejíž podstatný přínos pro stát je podařená série fotografií za bratru 2 mega a Karel Havlíček, který rychlejí mluví než myslí. Je jen škoda, že se panu vysokoškolskému pedagogovi v oboru ekonomie občas nepřipomenou jeho návrhy z března 2022 stran energetické krize, kdy bychom - pokud by byly jeho vize realizovány - stáli u front na benzín. I jeho ingerence pro dostavbu Temelína pro ruský Rosatom by v současné době byl docela velký průser. Dále za nimi již nepřehledno, pokud pomineme pana Juchelku, který vzdor tomu, že jej pan Babiš nezná jménem, dnes a denně hájí hnutí ANO a na podstatné otázky odpovídá, že je nutno tázati se šéfa.
Faktorem, který k pozvolnému vytrácení přispěje podstatným dílem, jsou biologické hodiny. Zásadním elektoriátem ANO jsou lidé starší, kteří, jak je celkem zřejmé, ubývají rychleji než mladší jedinci. Pro mladé voliče je tento spolek atraktivní stejně jako zabijačkové hody pro vegana. Tři roky je dost dlouhá doba, navíc ve všech zůstane pachuť z emeritního předsedy, kterého funkce poslance nebaví a dle vlastních slov se nyní uchýlí do ústraní. Bude z něho možná neustále poukazovat na to, jak on vybudoval ANO, avšak s nulovým koaličním potenciálem. Pamatujeme, jak ODS rozumně odmítla jakoukoliv spolupráci, ne však ČSSD a KSČ, jejíž voliči byli anihilováni a obě strany zmizely z veřejného prostoru, do kterého se sotva vrátí.
Andrej Babiš je toxickým prvkem demokratické společnosti. Pokud by se vyplnilo jeho povolební přání a nám všem bylo dopřáno to, o čem se v něm zasnil, byla by to pro hnutí ANO naděje transformovat se do normální politické strany bez fuhrerprincipu. Roztodivné figury, jejichž základním rysem je bezpodmínenčná poslušnost ke guru a očekávání, co řekne za pitomost, kterou budou ihned chválit, by mohly být nahrazeny pragmatickými jedinci, třeba typem pana Macury, ostravského primátora, který je v městě populární jak pro svůj drajv ve zlepšování života v něm, tak i ponecháním si prostoru pro vlastní názor, na který nepotřebuje ferman z ústředí.
Necháme se překvapit.
Psáno pro www.blogosfera.cz
