Komenský by se divil aneb je české školství demokratické?

Je smutné, že jsme jako národ zcela zapomněli na J. A. Komenského. Je sice pravdou, že občas se vzpomene jeho jméno, nebo citát, ale základní myšlenky jeho didaktiky, uznávané v mnoha zemích světa, se z naší školské soustavy a především z našich škol vytratily. Zatímco Komenský požadoval rovný přístup ke vzdělání, naše školství jej pod vedením ministerstva školství pomalu, ale jistě likviduje.

J. A. Komenský ve své práci Didaktika z roku 1657 formuloval základní požadavky na strukturu školského systému. Požaduje, aby škola mateřská byla v každém domě, kde bůh dítka dává. Škola obecní, česká v každém městě, městečku i vsi bez výjimky. Latinská škola pak v každém větším městě a akademie v jedné zemi jedna. Poprvé se zde v ucelené podobě objevuje myšlenka demokraticky pojatého vzdělávacího systému. V jeho škole se mají vzdělávat chlapci i dívky, ranější i zpozdilejší hlavy pospolu. Tento požadavek zdůvodňuje rovností lidí.
Komenský požadoval, aby v každé vsi, osadě byla škola pro děti ve věku 6 – 12 let. Ministerstvo školství se však rozhodlo optimalizovat síť škol a to znamená, že základní školy, v nichž není dostatek žáků, se ruší. Děti musí dojíždět do nejbližší větší obce. Jsou tak dvakrát znevýhodněny. Za prvé tím, že musí brzy vstávat a do školy již přijíždí unavenější, než jsou děti místní. Pro šestileté dítě může tato únava představovat značný problém. Špatný start do prvního ročníku ovlivní celý průběh školní docházky i vztah ke škole. Druhé znevýhodnění má finanční povahu. Jízdné do školy něco stojí a tak rodič dojíždějícího dítěte nese větší náklady na vzdělání svého dítěte, než rodič bydlící v místě školy.
Situace je ještě horší, když dítě ukončí základní školu a přechází na školu střední. Žáka z odlehlé oblasti (např. z Osoblahy) dělí od gymnázia, zdravotní školy vzdálenost kolem 30km. To znamená, že cestováním ztratí nejméně dvě hodiny denně, nebo bude muset bydlet v domově mládeže. Obě varianty znamenají náklady navíc oproti žákům, kteří bydlí v místě. Paradoxem ovšem je, že průměrný příjem rodin v Osoblaze a okolí, je výrazně nižší než v nejbližších městech a s příjmy ve velkých městech je nelze srovnat vůbec.
Ještě horší je situace pro studenty vysokých škol. Náklady na dopravu, ubytování i stravování jsou podstatně vyšší než při studiu na střední škole. Stejně tak učební pomůcky a literatura. Nyní k tomu přidáme ještě i školné. Věřím, že 30 000Kč není pro někoho mnoho, ale je dost lidí, pro které představuje neuvěřitelné bohatství. Závěrem této části lze říci, že rodiče dětí žijících v oblastech s nízkými příjmy, stojí vzdělání jejich dětí více, než rodiče z oblastí s vysokými příjmy (Praha, Ostrava atd.).
Jiným problémem při úvahách o rovném přístupu ke vzdělání je otázka kvality práce školy při vzdělávání žáka. Současné vzdělávací programy jsou přeplněny učivem. Na procvičování a opakování učiva není čas. Děti pomalejší, děti ze sociálně znevýhodněného prostředí a mnohdy i děti průměrné, nedostanou informace v takové podobě, aby je plně pochopily. Školy učí, ale díky podivnému systému školství, který by Komenského značně pobouřil, nejsou schopny naučit. Jeden známý český sociolog prohlásil, že známky nejsou obrazem znalostí dětí, ale pedagogických dovedností rodičů. A tak mají některé děti výhodu a jiné smůlu, protože jejich rodiče jim nejsou schopni pomoci.
Ještě hůře jsou na tom děti ze sociálně znevýhodněných rodin a také děti postižené specifickými poruchami učení. Při pomalém a trpělivém postupu v duchu Komenského školy neměly tyto děti výraznější problémy. Po zavedení tzv. „nové koncepce“ začali právě tito žáci plnit zvláštní školy. Školský systém si tak sám vyrábí problém, který neumí vyřešit. Lidé, kteří tuto situaci znají blíže, ví, že před zrušením zvláštních škol nastal stav kdy, v odborných učilištích měli žáci zvláštních škol mnohem menší problémy se čtením a počítáním, než žáci, kteří zde přicházeli ze základních škol.
Ten kdo se zamyslí nad problémem rovného přístupu ke vzdělání a položí si otázku, zda mají všechny děti stejné šance získat nejvyšší vzdělání, musí odpovědět, že nemají. A to je pro malou zemi, která by si neměla dovolit plýtvat talentovanými jedinci, velmi špatné. Nejsem proti školnému, ale dříve, než se zavede, měl by být vytvořen takový vzdělávací systém, který by dal každému jedinci stejné šance dosáhnout co možná nejvyšší úrovně vzdělání.
Dovedl bych si představit, že by žáci s výbornými studijními výsledky, nebo s mimořádnými výsledky v oblasti studia, na které se hlásí, byli osvobozeni od školného. Navíc by studenti ze sociálně slabších rodin měli dostat stipendium. Všichni ostatní by pak platili školné. Aby vše skutečně dobře fungovalo, bylo by třeba i další opatření: Student, který neuzavře semestr nebo ročník v daném termínu, ztrácí nárok na jakékoliv výhody.