V bolševickém stylu

Miroslav Mareš ve svém článku Prokremelské spektrum v ČR (Forum24 25.7.2022) sepsal kuchařku, podle které máme rozeznávat prokremelské trolly, uvedl krátce jejich genezi a s bolševickou útočností píše, jak je na ně.

Novobolševismus se vyznačuje používáním bolševických metod myšlení a jednání i v jiném ideologickém paradigmatu, než byl komunistický režim. Článek pana Mareše zapadá do této domény. Prokremelsky myslící a jednající lidé jsou podle tohoto článku téměř všichni občané, kteří přesně nesledují myšlení pana Mareše a jemu blízkých novobolševiků. Článek rozdělím na myšlenkové bloky. Ležatým písmem jsou moje odpovědi uvnitř kapitoly.

Kořeny prokremelských sympatií

  Ještě okolo začátku století se stavěla část lidí k Putinovi pozitivně zřejmě v očekávání nějakého demokratického vývoje v Rusku. Mareš to ovšem vidí spíše v návaznosti na komunistickou éru. Byla to jakási kontinuální situace, cosi, co pokračovalo z minulosti. Byly to podle něj síly marxisticko-leninského proudu propojeného s panslavismem a národoveckými skupinami. Taktéž část národovecké pravice a národně-populisticky zaměřené levice hlavně soustředěné v ČSSD. Dále to byly byznysové skupiny napojené na Rusko využívající kontakty z pozdní doby komunistické. Toto spektrum našlo podporu u Miloše Zemana. Takový vývoj je přirozený, netýká se Putina, ale Ruska jako dějinného činitele.

  Další metoda geneze je jakási alternativa kritizovaného Západu, jakési očekávání ruského vzoru. Určitá část intelektuálů (Václav Klaus) z konzervativně-liberálního spektra kritizující levicové progresivistické tendence na Západě, zvláště akcelerace WOKE po vzniku Loydova případu, začala posouvat případ k transnacionálnímu ruskému světu. S tímto nesouhlasím. Kritika neomarxismu a wokeismu neprobíhala vůbec v souvislosti s Ruskem.

  Migrační krize přivedla některé odpůrce přijímání migrantů ke shora popsaným skupinám. Nesouhlasím, migrační krize posílila sounáležitost s vlastním národem. Putin s tím nemá nic společného.

  Vzniká podpora narativů nesouhlasících s oficiální verzí kauzy Skripal, odstranění sochy maršála Koněva, oficiálního výkladu Vrbětického případu.

  Autor nepíše, jak se tito lidé k prokremelské skupině přidali a kde se vzali. Lidé nesouhlasící s těmito nepříliš prokázanými a neúměrně propagovanými kauzami nemusí být hned příznivci Kremlu, ale spíše kritici politiky, která s lidmi manipuluje.

  Tak vzniká podle pana Mareše základ prokremelského spektra, které se aktivuje především na alternativních webech využívajíce svobodného informačního prostoru internetu.

Skryté hrozby

  Ve vyhrocených situacích, zvláště při lidových bouřích na základě omezování životní úrovně, se mohou prokremelsky uplatnit militantní skupiny, polovojenské organizace, kluby vojenské historie, kluby ruských a slovanských bojových umění, skryté struktury v armádních a policejních složkách a jejich veteránů.

  Další hrozbou jsou zde žijící menšiny Rusů, Bělorusů a Srbů, pravoslavné organizace, Kadylovci infiltrovaní do muslimských organizací. Dále je to kavkazský a ruský organizovaný zločin. Ve výčtu nechybí ani ruské ekonomické struktury. Myslím, že to je hodně paranoidní hledání nepřítele.

Potlačování prokremelského spektra

  Precizovat vzdělavatelské, politické i právní postupy. Represe musí být adekvátní hrozbě. V tomto směru se jeví jako vhodné vázat určité represivní prvky na omezení nepřátelské propagandy a využít k tomu zhoršené bezpečnostní situace. Případně různé formy ohrožení definovat i mimo hlavní krizové stavy vymezené v ústavním zákoně č. 110/1998 Sb. To je výzva k neústavnímu jednání a zavání otevřenou totalitou.

Komentář

  V genezi nepřátelských sil převládá metoda výkladu předem odsuzující cokoliv ruské.    
  Jakási kontinuita vazeb s Ruskem je přirozená, není záměrná, není ideologicky nebo konstruktivisticky daná. Z této kontinuity vypadla po r. 1989 komunistická ideologie, nikoliv lidské normální kontakty s Ruskem a pokračování narativů.

  Jakýsi transmontanismus, idealizace Ruska vzdálenými příznivci, kteří vidí nějakého „spasitele“ za horami, protože se cítí ohroženi západní politikou, je přirozený, musíme počítat s tím, čím více úspěchů bude mít Rusko a neúspěchů Západ, poroste tato idea. Chystané omezení svobodných projevů na internetu znamená odklon dalších lidí do kritické struktury a pokukování po Rusku. Pauperizace mas také. To ovšem není vina Putina. Transmontanismus neznamená hned putinismus.

  Pan Mareš vlastně odsuzuje všechny opoziční názory, tedy i ty, které zcela pravdivě a produktivně hájí tradiční kulturu, tím se jakoby sám ztotožňuje i s tím nejhorším brakem transsexualismu a rozvratu rodin, souhlasí s wokeismem. Přitom putinismus a WOKE se historicky míjí a netvoří rozhodující část konfliktní linie. Proti WOKE stojí především západní konzervativci, to neznamená, že jsou hned Putinovci. To je pouze vidět, jak zhoubné je bolševické myšlení, které vytváří černobílé vidění světa: „kdo není s námi, je proti nám“.

  Národovecké organizace jsou podle pana Mareše hned podezřelé z putinismu. Udělat z nich Putinovce je manipulace, aby je bylo možno správně bolševicky likvidovat. Ve skutečnosti s Putinem nemají názorově nic společného a mohou se na něho pouze spoléhat, když budou pronásledováni v Evropě. To ovšem může platit i pro jinou pronásledováním ohroženou opozici. Prostě existence Ruska, které nezmizí, stejně jako existence USA, bude vždy vytvářet vzory, případně sloužit jako opora proti domácím totalitářům. Člověk svobodné demokratické společnosti se nemusí po nikom ohlížet, ohlíží se jen, když je jeho svoboda ohrožena.

  Novobolševické myšlení nedovolí vidět panu Marešovi pravdu o celém spektru názorů na současnou situaci ohledně Ruska. Pravdivá vyjádření ohledně stavu Ukrajiny před válkou jsou v současné situaci nepřípustná, protože je z velké části říká Putin shodně. S bolševiky vždy nepřítel snadno manipuloval, protože si zakazovali říkat totéž co on, aby nebyli v podezření, že jsou jeho agenty, potom se z nich stávali prolhaní ubožáci s omezeným spektrem tvorby.

Závěr:

  Rusko je součástí našeho světa. Rusko nezmizí, nejde jej vymazat, nejde utvořit takovou hráz, abychom jej přestali vidět a vnímat. Novobolševici jakoukoliv, byť vzdálenou zmínku o Rusku, která není součástí informační války a nemá odsuzující a štvavou formu, považují za projev proruský, nejspíše dirigovaný přímo z Kremlu. Takové myšlení potom vyžaduje cenzuru, pronásledování, donašečství a všechny doprovodné bolševické metody a režim, který se tím nastolí, bude shodný v metodách s bolševismem. Takový režim vznikne akcelerací ideové náplně přirozeně, neboť v lidské přirozenosti je se zavděčit mocným, od kterých se očekává odměna, pochvala a výhody.

  Něčemu takovému musíme ze všech sil zabránit a zachovat demokracii. Proti Putinovi se dá bojovat jen demokracií, pravdou a svobodou, a ne bolševickými metodami. Jen takový stát má smysl bránit, nebudeme bránit něco, co se od Ruska příliš neliší.