Ukrajinské přistěhovalectví

Mnohdy slyším nářky na Ukrajince, kteří využili výhodných podmínek a zvolili naši zemi ke svému exilu. Nemůžeme však vidět jen záporné stránky tohoto exodu.

  Nesouhlasil jsem s chováním české vlády, která dávala Ukrajincům odcházejícím z Ukrajiny nadstandardní pomoc, především proto, že pomoc byla, stejně jako vše spojené s Ukrajinou, opravdu na náš úkor. Nevím, jestli kdy v historii nějací běženci takovou měli. Obvykle jdou běženci do sběrných táborů, dostávají základní lidské potřeby a pomalu se uvolňují do prostoru státu, když si najdou práci. Jinak čekají na převzetí jiným státem, prostě jdou tam, kde je pro ně ve světě místo.

  Nevím také, zda to byl záměr vlády sem co nejvíce Ukrajinců dostat k usídlení. Pokud ano, potom to byl záměr opravdu užitečný. Spíše se domnívám, vzhledem k vyvěšování ukrajinských vlajek a vojenské pomoci ukrajinské vládě, že to byla jakási přehnaná politická aktivita mající demonstrovat západním donátorům a vládcům postoj servilního vazala.

Povaha přistěhovalectví Ukrajinců

  Ať byl původní záměr jakýkoliv, ve svém výsledku jej nemůžeme považovat za neprospěšný našemu státu. Ukrajinci, kteří sem přišli, tvoří určitý elektorát k posílení naší upadající a vymírající lidské základně. Nevíme sice, kolik jich zde zůstane, ale náš stát prostě potřebuje lidi pracovité a snaživé, zvláště když jsou stále volná místa v oborech vyžadujících tělesnou námahu. Navíc jsme zaplnili pomocí Ukrajinců kvóty, které EU vydává na migraci, Ukrajinci, což znamená, že nám nemohou vnucovat nebezpečné muslimy a jiné lidi odlišných a nepřátelských kultur.

  Dnes ráno jsem v pravoslavném kostele viděl rodiny s dětmi a mladé chlapce, kteří utekli před nutností jít do války. Také mnohé Ukrajince, kteří jsou zde usídleni už od devadesátých let, výrazně asimilováni se uplatnili v mnoha oborech a kteří většinou nově příchozím pomohli. Nemohu nabýt jiného dojmu, než že jsou to lidé, které potřebujeme. Čím horší bude situace na Ukrajině, tím víc jich zde zůstane. Podobná ruská emigrace se integrovala v naší zemi kdysi po první světové válce. Dnes jim nelze nic vyčítat, jsou to čeští občané se vším všudy. Kdo chce, aby se český stát rozvíjel a sami nějak nepřispěli početnými rodinami k budoucnosti národa, určitě mohou být rádi, že Ukrajinci to z ně udělají.

  Slyším často námitku, že Ukrajinci nám nějak moc vděční nejsou, integrovat se nechtějí apod. Je jasné, že někteří mají stávající útočiště u nás za přechodné. Jiní opět přijeli s penězi z Ukrajiny a snaží se s nimi podnikat. Prý dokonce skoupili velké množství podniků. Není přehled o tom, odkud peníze mají. Na Ukrajině je obrovská korupce, peníze nemusí být všechny poctivě vydělané. Opět to považuji za jakousi nedostatečnou představu, co vlastně potřebujeme? Potřebujeme nejenom lidi, ale i kapitál. Pídit se po tom, odkud kapitál je, jak vznikl, je stejně nemožné. Nemůžeme hned tvrdit, že jsou nečestně nabyty.

  Bohužel situace po začátku války byla nepřehledná a vláda neudělala nic pro bezpečnost, aby se k nám nedostaly mafie. Mnozí mafiáni, kteří byli v devadesátých letech vypovězeni, se dostali zpět. Přecejen chyběly sběrné tábory a vyšetřování každého běžence. Na druhé straně chápu, že to v tom obrovském množství lidí nebylo možné zajistit. Dnes má policie opět práci je zjistit a vypovědět. Totéž je v případě násilníků a zločinců vůbec. Bohužel tento problém následuje každou migraci. Západní země jsou na tom s islámskou migrací mnohem hůře. Vezměme si situaci s přistěhovalci v Americe. Známý Al Capone byl přece také migrant z Itálie.

Silný stát a silná kultura

  Naše kultura a jazyk jsou Ukrajincům blízké. To usnadňuje asimilaci. Bohužel současný kulturní a názorový nihilismus nikoho nepřitahuje a je obvyklé, že migrant má kulturně silnější základ. My tedy nemáme kulturu, která by migranty přitahovala. Tato situace je v celé Evropě, islámští migranti se neintegrují, protože prostě není kam. Napodobování života Evropanů je napodobování nemravných pokleslých praktik. Muslimská žena mající oporu ve své kultuře je obvykle věrná muži, má větší počet dětí, uznává pravidla rodinného života na rozdíl od ženy evropské, dvakrát rozvedené s minimem dětí a nestarající se o své staré rodiče. Pokleslé praktiky sice také přitahují, ale jen pokleslé lidi.

  Ukrajinci se od nás moc neliší v pokleslosti kultury, proto se také snadněji integrují. Přesto, aby se Ukrajinec zařadil do našeho národa, musí být něčím osloven. Čím asi? Možná naší laskavostí a tolerancí. Proto tyto devizy bychom neměli promarnit a nehledat na Ukrajincích jen špatné a chovat se k nim zbytečně odmítavě a xenofobně. Samozřejmě, že dovolit jejich roztahování a šíření banderismu nemůžeme připustit. Já ovšem nepříznivé projevy nevidím nikterak veliké. Pokud jsem od Ukrajinců slyšel nějaké osobní názory, adorace banderismu to nebyla. To zase šíří jen nějací, možná nastrčení ideologové vyslaní nacionalistickými silami k nám. Je nutno, aby byl stát dostatečně silný, aby takové projevy potlačil. Současný stát toho ovšem zřejmě schopen není, musí to být jiný stát, musí to být skutečně český stát, který je si vědom své tisícileté existence a zodpovědností současné mladé generace je jej zachovat a nenechat jej jakýmikoliv nepřátelskými vlivy rozkládat. To chce také jinou vládu, která nedělá jen gesta, vyvěšuje cizí vlajky (nemyslím si, že Ukrajinec, potřebuje vidět na každém rohu ukrajinskou vlajku) a nedodržuje ústavu ani principy demokracie a svobody slova.