Kam kráčíš Evropo?

Evropa je už ve své podstatě unikátní světadíl. Je složena z mnoha národů, z nichž jen některé se exkluzivně cítí Evropany, většina směřuje svojí kulturou a vazbami jinam.

Specifické uspořádání Evropy

  Dnes už se sice Angličané vymanili z EU, ale jejich příbuzní a s nimi spojení (severské národy, Nizozemci) stále inklinují k Anglii a USA více než k centru EU. Iberský poloostrov má blíže k Latinské Americe, Balkán k Turecku a Rusku. Opravdu niterné spojení s Evropou je opravdu jen u Němců, Francouzů a Italů. K tomuto centru patřil ve středověku i Český stát. Dnes ovšem nepatří. Je to dáno nepříznivým průběhem historie posledních století, kterou dobře známe. Zdálo se, že zkušenosti z komunistického období vrhnou náš národ do náruče Evropy a Rusko nám navěky znechutí. Ve skutečnosti toto „vrhnutí“ bylo jen kvůli dotacím a konzumnímu životu. S odstupem od komunistické doby nastává jakési jasnější a pravdivější porovnávání historických jevů. Mladí lidé toho sice mnoho o své historii neznají, ale komunistická doba jim už nepřipadá nějak nepříznivá, obzvláště proto, že nevidí žádné jiné použitelné opoziční hodnoty vůči dnešnímu establishmentu. Ohledně německého nacismu ovšem zůstává povědomí na svém místě, Lidice, koncentrační tábory, pronásledování vlastenců, hrdinný boj partyzánů a vyhlazení Židů stále převládá a není ani nic nového, co by nějak nám Němce přiblížilo (vyjma dobrých pracovních míst v Německu). Obavy z Německa přetrvávají, zrušení práva veta a volné hlasování v EP budí obavy z německé hegemonie a ztráty naší samostatnosti. Snahy o integraci zavání germanismem zvláště patrné v přepisování historie. Nakonec jsou USA a pro mnohé i Rusko bližší než Německo a tím i celá EU. Jakápak integrace? Srdeční záležitost určitě ne, snad nějaká výhoda. S jinými národy to není odlišně (jak vidíme v okolních státech). Jak může tedy vzniknout vnitřně pevná velmoc, která by nějak vystupovala navenek jako celek? Jedině indoktrinací národů. Jakákoliv snaha ovšem budí odpor a zvyšuje v lidech přesvědčení o zaprodanosti elit.

  Evropa není Amerika, kde státy vznikaly všechny stejným způsobem a měly podobný, dokonce stejný osud. V Americe vznikly vlastně jen dva národní okruhy podle jazyka a převažující kultury. Určitě se lépe integrují Argentina s Chile a Bolívií než Česko s Německem. Určité integrační možnosti jsou sice mezi slovanskými národy, ale ani to se neosvědčilo. Říše totiž potřebuje silný státotvorný národ, ostatní se musí přizpůsobit. To se ovšem dobrovolně nestane, protože to připomíná násilné německé nacionalistické počínání. Evropa je tedy bez šance nějaké pevné integrace. Nepomůže ani násilí, každé takové jen odradí a posílí vnější síly, které budou vystupovat jako zachránci národů. To mohou být Američané, stejně tak Rusové nebo Turci.

Přirozený vzdor integraci

  Současná politika EU spočívá v jakési nové spojovací ideji, která je nazývána progresivismus. Nesouvisí nijak s minulostí a je úplně nová. Už horší a více zničující ideu si integrátoři nemohli vymyslet. Její ekologická odnož bojuje za green deal, ekologická opatření upevňující centrální moc, direktivní metody, systém dotací beroucí iniciativu, diktát místo přirozených mechanismů podporujících kreativitu. Její sociální odnoží je obhajoba práva menšin. To ovšem nejsou národní menšiny, jsou to antropologické, většinou sexuální odchylky. Menšinou jsou prý i ženy?? Nebudu polemizovat s touto ideologií, učinil jsem to už mnohokrát. Je to antihumanistické tažení. V podstatě má ničit evropskou populaci rozložením rodin, neplozením dětí, jejich špatnou výchovou. Zároveň má do Evropy nastěhovat migranty z odlišných etnických a kulturních okruhů. To má být tedy nová evropská idea?! Je pravda, že možná národy zničí, ale zároveň zničí i Evropu. Integrace sebezničením je jasný cíl. Takovýto kontinent má vytvořit silnou říši, aby obstál v soutěži s novými hegemony, kteří se vynořují?!

Vznik multilaterálního světa

  Dosud se skrývala Evropa pod křídly USA. Amerika měla velký zájem, aby Evropa nepodlehla komunistické ideologii nebo přímo sovětské moci. Proto intervenovala v Evropě hospodářsky i mocensky. Zatímco staré koloniální státy (Anglie a Francie) ztratily svoji moc ve světě, USA je podle možností nahradily. Bránil v tom jen sovětský blok, a proto hegemonie USA nad světem nebyla absolutní. Po pádu komunistických režimů a sovětské moci se Amerika postupně stala hegemonem, zasahovala do všech možných konfliktů a uplatňovala v nich svoje zájmy. Během posledních třiceti let se už několikrát chtěly USA setřepat patronace nad Evropou, která se spíše stávala balvanem. Je otázkou, do jaké míry se na vyprovokování ruské hrozby podílely síly evropské nebo USA. Evropské mocenské struktury chtěly neustálou přítomnost USA v Evropě a s nostalgií vzpomínaly na komunistické období, kdy se nemuseli něčeho takového doprošovat.

  Mezitím se objevily na světové scéně nové velmoci. Především Čína a Indie. Rusko se do značné míry obrodilo. Americké mocenské skupiny si postupně našly zdůvodnění, proč v Evropě zůstávat. Důvodem bylo také, aby Evropa se příliš neosamostatnila v této nové situaci a nepřidala se třeba k Číně nebo Rusku. Velmi rychle se začaly likvidovat všechny možné příležitosti k ruskému vlivu (omezení diplomatů na velvyslanectví). Plynovody North Stream vypadaly jako pupeční šňůry s Ruskem a proto se muselo dosáhnout jejich likvidace. Amerika nasadila novou iniciativu vlivu v Evropě. Tento vývoj v poslední době známe. Můžeme pozorovat od r. 2008 postupné hybridní ataky proti Rusku a ruskou odezvu. Třicet let nevšímavosti Ameriky skončilo. Jestliže jsme pociťovali určité tlaky z EU, dnes se do nich vkládají vlivy USA. Někdy jsou protichůdné. Američané si přejí národní sounáležitost napřenou proti Rusku a k tomu potřebují jistý nacionalismus. EU chce národy postupně likvidovat a nacionalismus je nepřípustný. Válka potřebuje mladé zdravé muže v dostatečném množství, výchovu k tělesné zdatnosti a sounáležitosti (tedy k sociocentrickým cílům), ale evropská ideologie pomáhá akorát k degeneraci, vymírání a podporuje pouze hédonická lidská přání. EU chce Green Deal, ale zbrojení a válečná tažení jsou jakousi antitezí. Boj o zdroje surovin (naftu a plyn) ukazuje, že globální mocenské síly ekologii vážně neberou, jinak by neobnovitelné zdroje nepotřebovali a vystačili si s větrníky a solárními panely. Dnes se tu oba cíle mísí. Je až směšné pozorovat ideový chaos establishmentu. Také je vidět, že vlády v poslední době žádný viditelný a stabilní cíl nemají. Akceptují, co „vidí na očích“ mocných. To může být cokoliv.

Evropská idea

  Centrální evropské národy si představují EU jako svoji říši. Němci jako pokračování jejich středověkých státních útvarů a novověké „Třetí říše“, ale nejspíše Neumanovu ideu Mitelleuropy, prostě německou hegemonii s německým jazykem a zanikajícími ostatními národy. Francouzi jako svoji Napoleonovu říši. Italové možná sní o Římské říši s latinou jako jazykem. Ale to vše není reálné, reálné je pouze to, co je na stole a s čím se dá operovat. A to je neomarxismus, jinak řečeno egocentrický aktivismus. Lidé mají být šťastni, mají dělat smysluplnou práci, mají si zvolit v dětství pohlaví, mají nechat za sebe zemřít svoje ideály, lidská přáni vedoucí ke štěstí jsou nad vším i nad zachováním společnosti a lidstva. Taková idea má vytlačit (a vytlačuje) národní ideály všeho druhu. Tato idea je ovšem viditelně proti ekologickým zájmům, protože lidská přání a lidské štěstí není jen v oblasti sexu, ale také v upokojování materiálních zájmů jednotlivců, které rostou donekonečna a ničí planetu. Tyto ideály jsou protichůdné a neuskutečnitelné. Na jedné straně se uspokojuje téměř vše, aby byl člověk šťastný, na druhé by se měl uskrovňovat a žít materiálně omezeným ekologickým životem (což samozřejmě nebude chtít). Všechny ty výrobní firmy a plné sklady zboží, obrovské kontejnerové lodě směřující přes oceán a ohrožené úžiny do Evropy, aby uspokojily přání egocentrických a nihilistických Evropanů, kteří mají být šťastni, na druhé straně nesmyslné chaotické normy green dealu, to obojí je evropská idea v příšerném chaosu bez jednotící myšlenky.

  Mizerná výchova v západních zemích nese svoje plody. Lidé, kteří nic neznají a vše hledají na internetu, nejsou vzdělanci, dovedou pouze kompilovat úseky informací z vyhledávače. Jsou to vzteklí nihilisté vytvářející zlost a povýšenost. Naopak znalosti vytváří vzdělance, kteří mají informace ve své mysli vytvářející rozhled. Takoví vzdělanci jsou dnes státníci neevropského světa, nikoliv Evropané a Američané.

  Štěstí lidstva v rámci ekologie musí být velmi skromné, ale skromný život znamená pád obchodu, zánik firem, nezaměstnanost. Jedinou evropskou ideou je tedy chaos myšlenek, nihilismus morálky, směřování k totalitnímu režimu, rozchod s demokracií a svobodou. Nic jiného vidět není, což může potvrdit každý, kdo vidí svět pravdivě.

Zanikající Evropa uvnitř světa nových hegemonů

  Dnes je vývoj v USA nejdůležitějším procesem určujícím budoucnost. Trump vidí realisticky, že je zapotřebí se věnovat vnitřním poměrům a skončit s dobrodružnými válečnými výpravami do dalekých krajin. Sledujeme dění v Texasu a rozdělení Ameriky na státy Texas podporující a ty ostatní. Tato konfliktní linie prochází celým transatlantským světem včetně České republiky. Konzervativci chtějící zachovat život a myšlení, které uznává tradiční hodnoty (hlavně vztah k domovu), a egocentrické útočné (aktivistické) vyznávající globální působení bez vztahu k domovině. Tramp se bude starat o svoji domovinu a ztratí zájem o intervence na druhé straně světa. Bidenovi je domovina jen zdrojem peněz a prostředků pro expedice ve světě prosazující nejen zájem určitých skupin globálních sil, ale i egocentrickou ideologii, kterou právě tyto síly podporují. Je to tedy útok na stávající hodnoty národů, pro který jsou potřebné peníze světových plutokratů.

  Pro zanikající Evropu je Biden momentální záchranou, protože ho lze přesvědčit, aby v Evropě zůstával a bránil ji. Ten to možná udělá, ale nikoliv zadarmo. Je těžko si představit takový vývoj, protože Amerika bude slábnout a Evropa nebude sílit, až jednou, v mnohem horší situaci noví hegemoni prolomí hradby. 

  Noví hegemoni vzrůstají jednak přirozeně napodobujíce někdejší vzestup Evropy a USA. Jsou to státy mající obrovský lidský potenciál a vzhledem k přítomnosti Ruska v BRICS i nevyčerpatelnou surovinovou základnu. Jejich budoucnost je zajištěna a nic nehrozí, že by snad rychlý technický rozvoj měl nějakou překážku. Jejich obyvatelstvo je skromné a pracovité bez velké spotřeby. S tím přichází i vojenská moc. BRICS nemůže ztratit Rusko, a tak Čína prohlásila, že Rusko padnout nenechá, to neznamená, že jí záleží, jestli Rusko bude mít Krym nebo ne, pouze Západ nesmí Rusko ovládnout.

  Je otázkou, zda Západ bude tak namyšlený, že si bude myslet, že jim bude diktovat, jak mají žít a co mají dělat. Válka na Ukrajině ukázala, že Američané nejsou tak silní, jak si původně mysleli, a hned vidíme, jak země dříve Západu poslušné se dnes drze staví a dovolují si kritizovat americkou politiku. To je první varování, zda není zapotřebí změnit taktiku.

  Evropa, rozmařilý kontinent s obrovskou spotřebou a omezenými zdroji, momentálně téměř bez průmyslu, kupující převahu spotřebního zboží v Číně, se může v novém prostředí zachránit jedině otevřeným obchodem s rozvíjejícími se zeměmi, zvláště těmi, které mají suroviny. Bez obchodu s Ruskem je téměř nemožné vytvořit konkurenční prostředí a vytvořit trh s nízkými cenami. Totéž platí pro trh investic (třeba jaderný blok v Dukovanech). Jakýkoliv zásah do normálních vztahů, zvláště iluze nějakého diktátu, je zničující, protože lidé musí řešit věci realisticky, kreativně, ve svobodném prostředí a s láskou ke své domovině.