Válka generací: Zapomněla kráva, že byla telátkem

V úterý ráno mi přišla zpráva s nadpisem "Mladí si na internetu vybíjí zlost na důchodcích". Při čtení mi z počátku stoupal tlak, protože mám blíž k důchodu než k pubertě. Ale pak jsem se postupně uklidňoval. Vzpomněl jsem si, jak jsem se díval na staré lidi já...

Každý, kdo měl v té době alespoň o pět let víc než já, byl starý. A mí rodiče, spolu s učiteli, byli o tři dny starší než antracit. Důchodce už jsem neřešil vůbec. Jako by už pro mne ani neexistovali.

Je zajímavé, že se tento můj pohled netýkal mého dědy. Přestože už byl opravdu starý,  nikdy mne nenapadlo tento názor vztáhnout i na něj. Asi to bylo tím, že jsme spolu často prožívali dobrodružství, která bych bez něj nikdy nepoznal. Pytlačení ve vojenském prostoru, prozkoumávání opuštěných vojenských bunkrů z doby 2.světové války a mnoho dalších. Můj děda byl pro mne mladý i ve svých sedmdesáti letech. V mých očích to byl frajer v tom nejlepším smyslu toho slova.

Ale mnoho jiných lidí, kteří byli podstatně mladší než on, mi pilo krev. Jednou dopoledne jsem jel poloprázdnou tramvají do školy. Po chvíli přistoupila starší paní. Moderní oblečení by jí záviděla většina mých spolužaček.  Ani pořádná vrstva makeupu ale nedokázala přikrýt skutečný věk. Stoupla si nade mne a spustila: "To je dneska mládež! Starého člověka nechají stát..." Chvíli jsem ji nechal mudrovat. Nakonec jsem vstal, a protože jsem byl o hlavu větší, tak jsem se k ní sklonil se slovy: "Stařenko, posaďte se, ať vás nebolí nohy!" Začala ječet takovým způsobem, že i řidič v prvé chvíli raději přibrzdil, protože nevěděl, co se děje. "Jaká pak su u tebe stařenka ty spratku jeden nevychovanej! Chudáci tví rodiče, ty parchante..."

Díky své pracovní době chodím nakupovat do Kauflandu v době, kdy je tam většina důchodců. Takže často slyším jejich názory. A také jejich vybraný slovník. Nedávno se dvě důchodkyně málem pobily o poslední kus akčního zboží, který nakonec skončil ve vozíku té mladší a silnější. Za jejich slovník by se určitě styděli i otrlí havíři.

Proč jsou dnes mladí tak radikální? Proč jsme takoví nebyli i my? Tyto otázky slýchám od starších lidí. Rád odpovídám slovy, která jsou v nadpisu: "Zapomněla kráva, že byla telátkem!" Když srovnávám dnešní mladé lidi a sebe v době mého mládí, nemyslím si, že bychom byli lepší. Jen jsme neměli facebook a další vymoženosti moderních komunikačních prostředků. Žili jsme v době, kdy už sice nebyla svoboda slova, ale společnost ještě díky vlivu nejstarší generace kladla důraz na morálku a slušné chování.  Jako otec dvou synů si navíc myslím, že jsme také měli lepší rodiče, než má dnešní mládež.

Mladí jsou mladí. Vyrůstají ve společnosti, kterou jsme léta formovali my, co už na mládí můžeme jen vzpomínat. Mám rád moudro: "Byli jsme mladí a krásní. Teď už jsme jenom krásní!" Tak si své krásy važme a mladým přejme jejich mládí. Italové říkají, že "mládí je nemoc, z níž se každý den trochu uzdravujeme."