Také Lukáš ve svém evangeliu zaznamenává Ježíšovo "kázání na hoře". Dává v něm vedle sebe "blahoslavenství" a "běda". Zaslíbení i varování. Jako by nás chtěl vést k přemýšlení o tom, co chceme právě my.
Ježíš tehdy vyslovil zajímavou myšlenku:
"Běda, když vás budou všichni lidé chválit;
vždyť stejně se chovali jejich otcové k falešným prorokům." (Luk.6,26)
Pokud mi všichni pochvalně poplácávají po ramenou, tak mi hrozí pýcha. Začnu si myslet, že jsem borec, který vše zvládá. Možná se budu porovnávat s druhými lidmi a vyjdu z toho jako ten nejlepší.
Ježíš nás varuje před popularitou. Máme se ptát, zda nejsme v něčem vedle, podobně jako falešní proroci, kteří lidem říkali jen to, co věděli, že jejich posluchači chtějí slyšet.
Kdo z nás není rád, když má úspěch? Někdy je dokonce jedno v čem jsme vlastně úspěšní, hlavně, když si alespoň chvíli můžeme myslet, že jsme nejlepší.
Pokud se srovnávám s člověkem, vždy najdu někoho, kdo je na tom hůře než já. Ježíš proto ve svém kázání uvádí pár "měřítek", která nám pomohou poznat, jak na tom jsme. Tato část "kázání na hoře" bývá často opomíjena, protože v tomto "testu" nemáme šanci obstát.
Lidem, kteří chtějí své spasení postavit na své dokonalosti, Ježíš říká:
"Milujte své nepřátele.
Dobře čiňte těm, kteří vás nenávidí.
Žehnejte těm, kteří vás proklínají,
modlete se za ty, kteří vám ubližují.
Tomu, kdo tě udeří do tváře, nastav i druhou,
a bude-li ti brát plášť, nech mu i košili!
Každému, kdo tě prosí, dávej,
a co ti někdo vezme, nepožaduj zpět." (Luk.6,27-30)
Vždy, když tato slova čtu, mám chvíli pocit beznaděje. Uvědomuji si, že to, co říká Ježíš, nedokážu přenést do praxe. Pokud mne někdo nemá rád, tak mu dám najevo, že ani já ho nemiluji. Těm, co mi nadávají, řeknu pěkně od plic, co si o nich myslím. Pokud bych se dostal do rvačky, asi bych nenastavil svou tvář někomu, kdo by mi právě chtěl dát pořádnou ránu do nosu.
Myslím, že právě tohoto efektu chtěl Ježíš dosáhnout. Přeje si, abych konečně uznal, že vlastními skutky se chlubit nemohu. Chce, abych se přestal srovnávat s lidmi a raději se díval na něj. V jeho životě se naplnilo vše, o čem mluvil ve svém "kázání na hoře".
Je to přece on kdo miluje i své nepřátele. Pavel píše: "Bůh však prokazuje svou lásku k nám tím, že Kristus za nás zemřel, když jsme ještě byli hříšní." (Římanům 5,8) Pokud by Ježíš se svou láskou čekal, až budu bez hříchu, nikdy bych ji nezakusil. Možná právě toto vědomí mi může pomáhat, když se setkám s nepřátelstvím a mám chuť jednat podle hesla "Na hrubý pytel hrubá záplata."
Jsem rád, že Ježíš pronesl tato slova. Pomáhají mi zůstat na zemi, když se mi díky Ježíši v mém srdci daří jednat správně. Když podléhám pokušením mého vlastního sobectví, které se nechce vzdát jen tak bez boje, tak mi zase dávají odvahu znovu vstát a jít dál. Srovnání s Ježíšem mi pomáhá.
