"Myslím, že máme právo na stejné platy, jako mají lékaři v Německu", tvrdila včera v rádiu studentka medicíny na jedné české univerzitě. Říkala o sobě, že je "někde mezi druhým a třetím ročníkem."
Redaktorka se jí pak ptala, jak k tomu přijdou třeba učitelé, kteří nemají zdaleka takový plat jako lékaři. Veronika jí odpověděla: "Ale lékaře lidi potřebují. Neznám nikoho, kdo nechodí k doktorovi..." Až na jednoho pak i další studenti hovořili o tom, že asi odejdou pracovat do zahraničí.
Poslouchal jsem Veroniku a v duchu si říkal: "Holka, tobě bych se nechtěl dostat do rukou, až dostuduješ." Uvažoval jsem, proč tihle mladí lidé, kteří chtějí dělat prestižní a vznešené povolání, uvažují jako kupci. Kdo je jejich vzorem? Proč mají na prvním místě peníze?
Možná Veronika nikdy v životě neviděla lékaře, který vidí nejdříve pacienta a jeho zdraví a teprve potom peníze. Možná, že její učitelé na medicíně také často pláčí nad tím, jak by se mohli mít, kdyby odešli do Německa. Možná se setkává jen s těmi lékaři a zdravotníky, kteří dnes vydírají naši společnost hrozbou stávky, protože chtějí žít v českých poměrech za německé platy.
Pokud si Veronika chce brát příklad z těchto felčarů, tak ať si ji Němci vezmou. Vlastně by bylo nejlepší nechat všechny tyto studenty odejít do Německa už nyní. Ať jdou dostudovat na západ. Proč bychom měli jejich studium platit z našich daní, když tu nehodlají zůstat?
Mám mezi lékaři mnoho přátel. V mém věku jejich pomoc potřebuji stále častěji. Od nikoho z nich jsem nikdy neslyšel nářky, že mají málo. Přitom i oni mají dlouhé služby a pracovní dobu takovou, jakou by byl ochoten respektovat málokdo. Jejich plat se určitě nedá srovnat s platem německých lékařů. Tihle mí doktoři ale ví, že žijí v Česku a tak léčí za české peníze.
Takových lékařů, na rozdíl od těch Veroničiných vzorů, by jistě byla škoda. Věřím, že zůstanou.
Ti druzí ať klidně jdou.
Možná, že jejich odhodem kvalita našeho zdravotnictví neutrpí žádné škody, ale paradoxně ještě vzroste.
