Petr s Janem přicházejí za doprovodu chrámové stráže na zasedání velerady. Nejde o přátelskou návštěvu. Tváře přítomných kněží, farizeů a saduceů nevypadají vůbec přátelsky. Z jejich výrazu oba učedníci usuzují, že je po výslechu možná čeká smrt.
"Jak to, že už zase učíte o tom ukřižovaném? Vždyť jsme vám to zakázali. Chcete vyvolat povstání? Jakým právem nás označujete za Ježíšovy vrahy?" Takto zostra začíná výslech jeden z přítomných.
Petr se na něj otáčí a odpovídá: "Myslím, že máme poslouchat Boha a ne lidi. Když nás anděl vysvobodil z vězení, řekl nám, že se máme vrátit do chrámu a lidem, kteří přijdou, máme vyprávět o Ježíši."
Žalobce se nadechuje, aby se proti tomu, co řekl Petr ohradil, ale Petr, který v sobě pocítil moc a moudrost Ducha svatého, pokračuje hned dál: "Byl to Hospodin, Bůh našich předků, kdo vzkřísil Ježíše, které jste zavraždili. Ježíš je tím Mesiášem, kterého už po staletí čekáme. Jen on může zachránit Izrael. Než odešel do nebe, kde nyní vládne se svým Otcem, tak nás pověřil, abychom tuto zprávu rozšířili po celém světě. Mluvím pravdu. Jestli chcete důkaz, vzpomeňte si na zázraky, které děláme v Ježíšově jménu." Role se najednou obrací. Z Petra se stává žalobce a ze členů velerady obžalovaní.
Židovští duchovní vůdci se ale z toho šoku rychle vzpamatují. Saduceové hlasitě volají po tom, aby byli oba dva rebelové popraveni. Petr s Janem se už pomalu smiřují s tím, že budou v mučednické smrti následovat svého Pána, když v tom se najednou ozve zvláštní hlas.
Nemluví to Bůh ani nebeský posel. Hlas patří Gamalielovi, jednomu z nejstarších a nejzkušenějších členů velerady. Tento farizeus, vzdělaný učenec, má ve veleradě velikou autoritu. Mnozí přítomní jsou jeho žáky a tak si rychle získává pozornost přítomných. Všichni se k němu obracejí a čekají, co navrhne.
"Odveďte oba rebely za dveře", žádá nejprve velitele stráže. Když je jeho příkaz splněn, pokračuje dál: "Přátelé, myslím, že bychom se dopustili velké chyby, kdybychom dali průchod našim emocím a spáchali vraždu. Zkuste se uklidnit a chvíli se mnou přemýšlejte. Vzpomínáte si třeba na Teuda, který ze sebe dělal Mesiáše a obklopil se čtyřmi stovkami přívrženců? Když zemřel, jeho žáci se rozprchli a situace se rychle uklidnila. Podobné to bylo i s Judou z Galileje a mohl bych jmenovat další, které jsem za svůj dlouhý život zažil."
Gamaliel se na chvíli odmlčel. Rozhlédl se po přítomných a pak pokračoval dál: "Jestli vám mohu poradit, nechte ty dva jít. Pokud to vše dělají jen ve své vlastní moci, jejich sekta se brzo rozpadne. Pokud ale za nimi stojí Bůh, bojovali bychom proti němu a to by určitě nebylo dobré. Nechte si, prosím, poradit od starce."
Většina z nich se za těch pár minut, co mluvil, uklidnila a tak je jeho návrh přijat. Pár nespokojených saduceů se ještě chvíli snaží prosadit původní návrh, ale většina je proti. Nakonec se saduceům daří prosadit alespoň to, že před propuštěním budou Petr s Janem zbičováni.
Na veleknězův příkaz jsou oba učedníci přivedeni zpět do soudní síně. "Petře a Jane, poslechněte si náš závěr. Za pobuřování a vyvolávání vzpoury vás trestáme bičováním. A pamatujte si, pokud nepřestanete s kázáním o tom vašem učiteli, tak příště už tak benevolentní nebudeme!" Velitel stráže ještě vyslechne příkazy a pak učedníky odvádí z veleknězova domu.
Cestou na místo, kde má být vykonán rozsudek, velitel oba odsouzence pozoruje a říká si: "Jak to, že se vůbec nebojí? Bičování je přece hrozný trest. A oni si vykračují, jako by šli na hostinu..."
O něco později dává velitel povel k bičování. Petr s Janem nekřičí bolestí a nesnaží se ani uhnout dopadajícím ranám. Stojí hrdě, jako by přijímali vyznamenání. Pak dopadne poslední rána a Petr s Janem odcházejí s úsměvem na tváři, jako by se vůbec nic nestalo.
Vojáci to nechápou. Něco takového ještě nikdy neviděli.
