Před týdnem se na Pražském hradě sešel Marian Jurečka, ministr práce a sociálních věcí, se třemi zástupci opozičního hnutí ANO a s prezidentem Petrem Pavlem, který toto setkání zorganizoval.
Hlavní náplní byla důchodová reforma. Pan prezident tímto setkáním reagoval na neustálé stížnosti členů ANO, podle kterých s nimi koalice odmítá diskutovat. Naposledy jsem podobný pláč slyšel od pana Nachera, který si v televizní diskuzi stěžoval, že s nimi nikdo nekonzultoval návrh na korespondenční volby.
Po skončení setkání se na Pražském hradě konala tisková konference, na které vedle pana prezidenta stáli i ostatní účastníci tohoto setkání.
Petr Pavel pronesl: „Já vítám, že jsme se shodli v několika bodech. Ten hlavní byl, že nelze nekonat. Udržitelnost důchodového systému vyžaduje zásahy, na tom jsme se všichni shodli,“ prohlásil po jednání Pavel. Shodli jsme se i na tom, že věk odchodu do důchodu se bude muset v budoucnosti prodlužovat. A to je naprosto nezbytný parametr.“
Zástupci ANO pak ještě dodali, že očekávají nová data, která zpracovává ministerstvo práce a sociálních věcí. Paní Schillerová prohlásila: „Bavili jsme se o přístupu, jakým to nastavit. Zda tam nastavit strop, což by byla pro nás spíše cesta, zda tam zachovat tento pětiletý interval, nebo tam nechat automatiku, kterou nyní navrhuje ministr práce Jurečka.“
Pokud jste sledovali tiskovou konferenci, pak jste nejspíš uvítali, že tu máme po dlouhé době situaci, kdy se opozice shodne s koalicí na tom, že s těmi důchody je třeba konečně něco udělat.
Jenže druhý den paní Schillerová tvrdila, že to bylo jinak, protože pan prezident prý to, k čemu došlo, špatně pochopil. To nakonec zopakovala i včera, když její šéf oznámil, že žádná dohoda s koalicí o důchodové reformě nebude.
Ten, kdo nezná poměry v hnutí ANO, musí dojít k názoru, že máme buď hloupého prezidenta, nebo nám hlava našeho státu lže.
Zkusme se na to ale podívat optikou našich zkušeností s tím, jak to chodí v ANO:
Zajímavé je, že na schůzce u prezidenta byl jeden zástupce koalice, ale tři zástupci hnutí ANO. To mi připomíná praktiky jedné strany, která nevěřila nikomu a proto se muselo vždy jednat za účasti více „straníků“, kteří se navzájem hlídali.
Na tiskové konferenci nikdo z opozice nezpochybnil tvrzení pana prezidenta.
Teprve druhý den začala svou verzi „upravovat“ paní Schillerová, která v těch úpravách „pravdy“ o tom, k čemu došlo na oné schůzce, pokračuje až dodnes.
Myslím, že není tajemstvím, že v hnutí ANO platí dvojnásob pravidlo: „K šéfovi jdu se svým názorem, ale odcházím od něj s tím jeho názorem!“ Není tedy podstatné, co se dohodlo na Pražském hradě, důležitější je, co si o tom myslí šéf hnutí ANO.
Andrej Babiš nejspíše došel k závěru, že by pro preference ANO bylo nebezpečné, kdyby se podílelo na nepopulární důchodové reformě, která bude jistě bolet. Proto, jak včera psal Seznam.cz, hodil do jednání s koalicí vidle.
Představitelé hnutí ANO rádi naříkají, že si s nimi nechce nikdo hrát. Situace po schůzce na Hradě ukazuje, co je příčinou toho, že se do konzultací a diskuzí s hnutím ANO nikdo nehrne. Prezidentem vyvolaná schůzka odhaluje, jak vypadá politická diskuze a domluva s hnutím ANO. Nedivím se ostatním politikům, že něco podobného považují za ztrátu času.
Andrej Babiš asi stále ještě nechápe, že momentálně není premiérem ani prezidentem, a nesedí ani ve své kanceláři v Agrofertu, kde před ním musí všichni sklapnout podpatky, protože jinak...
Co si myslíte, kdo nám lže o dohodě na Pražském hradu?
