„Těžce na cvičišti, lehce na bojišti“, říkával trenér a také se podle toho řídil. Zatímco zápasy jsme zvládali v pohodě, po jeho tréninku jsme byli rádi, když jsme se doplazili domů.
Šťastní jste, když vámi kvůli mně pohrdají, pronásledují vás a vymýšlejí si na vás pomluvy.
Máte důvod k radosti a dokonce i k veselí, neboť co vás čeká v nebi, mnohonásobně převýší vaše utrpení.
Ostatně, takhle zacházeli s Božími lidmi vždycky. (Matouš 5,11+12 SnC)
V úvodu „kázání na hoře“ se Ježíš věnuje otázce štěstí. Paradoxně při tom dvakrát zopakuje, že cestou k radosti může být i utrpení. Je dobré vědět, že když je v židovské literatuře něco opakováno, není to proto, že by autor zapomněl. Je to způsob, jak se upozorňuje na to, co je nejdůležitější.
Ježíš své posluchače varuje. Připravuje své žáky na to, že jejich život nebude snadný. To by měl vědět každý křesťan, aby ho nepřekvapilo to, co přijde. A pokud bude chtít vědět víc, může se podívat v Bibli na život proroků – „Božích lidí“.
Ježíšova slova by nebyla zvláštní, kdyby je nepronesl v souvislosti se štěstím. To si určitě nespojujeme s pohrdáním, pomluvami a pronásledováním. Pokud víme, proč trpíme, můžeme být šťastní i v těžkých životních situacích, protože známe důvod utrpení a navíc víme, že v tom nejsme sami. Vedle Ježíše máme i příklady lidí, kteří zažili totéž a obstáli.
Bože, nemám rád utrpení, pohrdání ani pronásledování. Věřím ale, že budeš se mnou, kdyby mne něco z toho potkalo. Díky.
Článek je součástí mozaiky, kterou postupně vytvoří 366 dílů série s názvem "Na počátku všeho bylo Slovo". Najdete je v rubrice se shodným názvem.
Minulý díl: Otevřené okno do vesmíru ...
