Otázka z minulého týdne:Co nám o sobě prozrazuje Bůh ve čtvrtém přikázání Desatera?
V Českém ekumenickém překladu je toto přikázání tlumočeno takto:
"Pamatuj na den odpočinku, že ti má být svatý.
Šest dní budeš pracovat a dělat všechnu svou práci.
Ale sedmý den je den odpočinutí Hospodina, tvého Boha.
Nebudeš dělat žádnou práci ani ty ani tvůj syn a tvá dcera ani tvůj otrok a tvá otrokyně ani tvé dobytče ani tvůj host, který žije v tvých branách.
V šesti dnech učinil Hospodin nebe i zemi, moře a všechno, co je v nich, a sedmého dne odpočinul. Proto požehnal Hospodin den odpočinku a oddělil jej jako svatý." (Exodus 20,8-11)
V hebrejštině se hovoří o "sabatu". Většina překladů Bible tento termín překládá slovem "sobota" nebo "den sobotní". Vzhledem ke kontextu jsou tyto překlady přesnější a výstižnější, Český ekumenický překlad je tu matoucí a zavádějící.
Bůh si přeje, abychom šest dnů pracovali. Sedmý den, v sobotu, máme dát stranou všechnu svou všední práci i všední starosti, abychom měli čas na odpočinek a na setkání s tím, kdo nás stvořil – s Hospodinem.
Tuto pravidelnou sobotní relaxaci má mít i celá má rodina a případně i všichni mí zaměstnanci a podřízení. Sobotní požehnání, které Bůh tento den nabízí, by měla pocítit také domácí zvířata a dobytek...
Na začátku Bible jsme ujišťováni, že "sedmého dne dokončil Bůh své dílo, které konal; sedmého dne přestal konat veškeré své dílo. A Bůh požehnal a posvětil sedmý den, neboť v něm přestal konat veškeré své stvořitelské dílo." (Genesis 2,2-3) Bůh vyhradil sedmý den pro obyvatele naší planety. Chce na nás mít čas.
A to ještě není vše: "Tak má Boží lid pravý sobotní odpočinek teprve před sebou. Neboť kdo vejde do Božího odpočinutí, odpočine od svého díla, tak jako Bůh odpočinul od svého." (Židům 4,9-10)
Sobotní odpočinek podle biblického Desatera je malou ochutnávkou toho, co jednou budeme prožívat v Božím království. Když se v sobotu setkám se svým Bohem, je to jen odlesk toho, co bude jednou v jeho věčném království. Apoštol Jan o tom napsal: A slyšel jsem veliký hlas od trůnu: "Hle, příbytek Boží uprostřed lidí, Bůh bude přebývat mezi nimi a oni budou jeho lid; on sám, jejich Bůh, bude s nimi, a setře jim každou slzu s očí. A smrti již nebude, ani žalu ani nářku ani bolesti už nebude - neboť co bylo, pominulo." (Zjevení 21,3-4)
Čtvrtý paragraf biblického Desatera mi představuje Boha, který je společenský. Proto vyhradil jeden den v týdnu k setkávání s těmi, které má rád, a kteří mají rádi jeho.
Bůh čtvrtého přikázání se těší, že se mnou už brzy nebude pouze jeden den v týdnu, ale neustále.
Nejdelší přikázání mi ukazuje Boha, který nemá rád jen mne, ale má rád i celou mou rodinu a každého člověka, který se narodil na naší planetě.
Jednou v týdnu, vždy v sobotu, zve Hospodin každého obyvatele naší planety na vzájemné setkání. Zve všechny, mne i tebe. Teď už záleží jen na nás, zda toto pozvání přijmeme. Bůh nás nenutí.
Otázka na příští týden:
Co nám o sobě prozrazuje Bůh v pátém přikázání Desatera?
