S Josefem jsem se seznámil, když už byl dávno v důchodu. Ale policajta z první republiky v sobě nezapřel. Jeho větu "omlouvá jen nemoc, smrt a kriminál" občas používám dodnes.
Jednou jsme se bavili o jeho dřívější práci. Bylo to v době, kdy se v tehdejším Gottwaldově mluvilo o problému s jednou cikánskou rodinou, která "vybydlela" nový byt a hned dostala další. Pepa to tehdy dost těžko trávil. Vyprávěl, jak musel občas řešit problémy s kočovnými cikány.
"Když jsem zjistil, že je mám v rajónu, našel jsem si je a domluvil s nimi jasná pravidla. Někdy jsem jim dokonce domluvil u sedláka i nějakou práci. Ale jinak se o sebe museli postarat sami. Pokud drátovali staré hrnce a brousili nůžky a nože, měli ode mne klid. Jak se ale někde začaly ztrácet slepice a králíci, tak si museli spakovat své saky paky a vrátit se, odkud přišli."
Vyprávěl pak spoustu dalších příhod a nakonec vše uzavřel slovy: "Jo, cikáni jsou jako malá děcka. Zkouší, co si můžou dovolit a když jím dáš moc volnosti, tak ti rychle přerostou přes hlavu."
Na Josefova slova si čas od času vzpomenu. Myslím, že tyhle děti už přerůstají přes hlavu nejen nám, ale celé Evropě. Není to však jen jejich chyba. Ta je i na naší straně, protože díky naší liknavosti chybí autorita, ze které by měli respekt.
Loni jsem se rozhodl vykopat popraskaný betonový vjezd do garáže a nahradit ho zámkovou dlažbou. Kamarád mi půjčil elektrické kladivo. Bojoval jsem s betonem, ale šlo to pomalu. Za tři hodiny jsem zvládl asi pětinu plochy.
Soused, který má firmu zaměstnávající kopáče, mi půjčil pořádnou sbíječku. S jeho nářadím jsem zbytek zvládl za necelé dvě hodiny. Když jsem mu sbíječku vracel, nabídl, že by mi dlažbu položil. Domluvili jsme se na ceně a za tři dny bylo vše hotovo.
Problém nastal, když jsem po něm chtěl fakturu. Ze sedmnácti tisíc bylo najednou dvacet čtyři . Tvrdil mi, že jsme domlouvali cenu bez DPH. Tak jsem mu spočítal, že i s touto daní by se cena nezvedla skoro o 30%. Pak začal, že koupil dražší písek... Chvíli to na mě zkoušel. Díky tomu, že mne bráška dopředu varoval a také mne poučil, jak jednat s Rómy, jsem nakonec dostal fakturu na domluvených 17 000 Kč.
Cikáni jsou jako děti. Dokážou využít i sebemenší skulinky v našich zákonech ve svůj prospěch.
Cikáni jsou jako děti. Je třeba s nimi i jako s dětmi jednat. Nastavit jasná pravidla a pak na nich trvat i za cenu, že nás někdo obviní z rasismu a diskriminace.
Cikáni jsou jako děti a proto jim paradoxně nejvíc ubližují ti, co si myslí, že řešením je dát jim i bez práce vše, co potřebují k životu, místo toho, aby je naučili, že "bez práce nejsou koláče".
Z toho, co čtu o cikánech jen na tomto blogu, je patrné, že může nastat situace, kdy to do rukou vezmou extrémisté a pak bude už možná bude pozdě na pokojné řešení. Proto mám pocit, že je nejvyšší čas nastavit zákony tak, aby nedávaly prostor pro pozitivní diskriminaci.
Kdysi platilo: "Kdo nepracuje, ať nejí!" Naši předkové možná neměli takové technické vymoženosti, jako máme my, ale určitě to nebyli hlupáci. Zkusme se od nich něco přiučit. Je nejvyšší čas. Různých pogromů už Evropa zažila dost.
