Bylo mu jich líto

"Jaký je vlastně ten tvůj Bůh?" Tuto otázku jsem už slyšel mnohokrát. Často podobnou otázku kladu sám sobě. To, jaký je můj Bůh, je totiž pro mne velice důležité.

O Boží povaze se toho nejvíc dovídám při čtení Ježíšova životopisu v evangeliích. Podívejme se dnes na jednu z Božích vlastností: "Když to Ježíš uslyšel, odplul lodí na pusté místo, aby byl sám; ale zástupy o tom uslyšely a pěšky šly z měst za ním. ¹⁴Když vystoupil, uviděl velký zástup a bylo mu jich líto. I uzdravoval jejich nemocné." (Matouš 14,13+14)

Ježíš je unavený, chce si odpočinout. S učedníky odejde na místo, kde by měli mít klid. Jenže, lidé, kteří touží po uzdravení nejen těla, ale i svého ducha a duše, toho zázračného uzdravovatele a mimořádného učitele znovu vypátrají. Není jich málo. Matouš píše, že jsou jich celé zástupy.

Když Ježíš vidí to množství lidí, které sužují jejich nemoci, zapomíná na odpočinek a začíná uzdravovat. Podle Matouše to dělá, protože je mu jich líto.

Jednou se na něj Filip, jeden z jeho učedníků, obrací se zajímavou prosbou: Filip mu řekl: "Pane, ukaž nám Otce, a víc nepotřebujeme!"
⁹Ježíš mu odpověděl: "Tak dlouho jsem s vámi, Filipe, a ty mě neznáš? Kdo vidí mne, vidí Otce. Jak tedy můžeš říkat: Ukaž nám Otce? ¹⁰Nevěříš, že já jsem v Otci a Otec je ve mně? Slova, která vám mluvím, nemluvím sám od sebe; Otec, který ve mně přebývá, činí své skutky. ¹¹Věřte mi, že já jsem v Otci a Otec ve mně; ne-li, věřte aspoň pro ty skutky!" (Jan 14,9-11)

Bůh je stejný jako Ježíš. Oba dva mají stejné vlastnosti. Vlastně by nás to nemělo udivovat. Už ve Starém zákoně můžeme číst o tom, že Bohu nejsme lhostejní a bolí ho vše, co bolí nás. Prorok Jeremiáš napsal: Toto praví Hospodin: "Jakože jsem ustanovil svou smlouvu se dnem a nocí jako směrnici pro nebe i zemi, ²⁶právě tak nezavrhnu potomstvo Jákoba a Davida, svého služebníka; z jeho potomstva budu brát vládce pro potomstvo Abrahamovo, Izákovo a Jákobovo, až změním jejich úděl a slituji se nad nimi." (Jeremiáš 33,25+26)

Když jsem nedávno v Bibli znovu pročítal historii židovského národa, obdivoval jsem Hospodina, jakou s nimi měl a má trpělivost. Neustále ho zrazovali, odmítali a vydávali se vlastní cestou. A on čekal, až si uvědomí svou chybu, aby jim mohl dát novou šanci.

Můj Bůh je stejný. V mém životě mi už dal tisíce nových šancí. Vždy mu slibuji, že teď už to bude jiné. Ale pak přijde nový pád, nové odmítnutí... Stejně, jako v životě hrdinů, o kterých čtu v Bibli.

Pane, jsem rád, že jsi Bohem, kterému je líto, když dělám věci, které mi ubližují. Jsem rád, že se neurážíš a nemstíš, když Tě opouštím. Prosím, až se mi to zase někdy povede, dej mi další novou šanci. Už teď Ti za to děkuji.