"Jaký je vlastně ten tvůj Bůh?" Tuto otázku jsem už slyšel mnohokrát. Často podobnou otázku kladu sám sobě. To, jaký je můj Bůh, je totiž pro mne velice důležité.
O Boží povaze se toho nejvíc dovídám při čtení Ježíšova životopisu v evangeliích. Podívejme se dnes na jednu z Božích vlastností: "Když to Ježíš uslyšel, odplul lodí na pusté místo, aby byl sám; ale zástupy o tom uslyšely a pěšky šly z měst za ním. 14Když vystoupil, uviděl velký zástup a bylo mu jich líto. I uzdravoval jejich nemocné." (Matouš 14,13+14)
Ježíš je unavený, chce si odpočinout. S učedníky odejde na místo, kde by měli mít klid. Jenže, lidé, kteří touží po uzdravení nejen těla, ale i svého ducha a duše, toho zázračného uzdravovatele a mimořádného učitele znovu vypátrají. Není jich málo. Matouš píše, že jsou jich celé zástupy.
Když Ježíš vidí to množství lidí, které sužují jejich nemoci, zapomíná na odpočinek a začíná uzdravovat. Podle Matouše to dělá, protože je mu jich líto.
Jednou se na něj Filip, jeden z jeho učedníků, obrací se zajímavou prosbou: Filip mu řekl: "Pane, ukaž nám Otce, a víc nepotřebujeme!"
9Ježíš mu odpověděl: "Tak dlouho jsem s vámi, Filipe, a ty mě neznáš? Kdo vidí mne, vidí Otce. Jak tedy můžeš říkat: Ukaž nám Otce? 10Nevěříš, že já jsem v Otci a Otec je ve mně? Slova, která vám mluvím, nemluvím sám od sebe; Otec, který ve mně přebývá, činí své skutky. 11Věřte mi, že já jsem v Otci a Otec ve mně; ne-li, věřte aspoň pro ty skutky!" (Jan 14,9-11)
Bůh je stejný jako Ježíš. Oba dva mají stejné vlastnosti. Vlastně by nás to nemělo udivovat. Už ve Starém zákoně můžeme číst o tom, že Bohu nejsme lhostejní a bolí ho vše, co bolí nás. Prorok Jeremiáš napsal: Toto praví Hospodin: "Jakože jsem ustanovil svou smlouvu se dnem a nocí jako směrnici pro nebe i zemi, 26právě tak nezavrhnu potomstvo Jákoba a Davida, svého služebníka; z jeho potomstva budu brát vládce pro potomstvo Abrahamovo, Izákovo a Jákobovo, až změním jejich úděl a slituji se nad nimi." (Jeremiáš 33,25+26)
Když jsem nedávno v Bibli znovu pročítal historii židovského národa, obdivoval jsem Hospodina, jakou s nimi měl a má trpělivost. Neustále ho zrazovali, odmítali a vydávali se vlastní cestou. A on čekal, až si uvědomí svou chybu, aby jim mohl dát novou šanci.
Můj Bůh je stejný. V mém životě mi už dal tisíce nových šancí. Vždy mu slibuji, že teď už to bude jiné. Ale pak přijde nový pád, nové odmítnutí... Stejně, jako v životě hrdinů, o kterých čtu v Bibli.
Pane, jsem rád, že jsi Bohem, kterému je líto, když dělám věci, které mi ubližují. Jsem rád, že se neurážíš a nemstíš, když Tě opouštím. Prosím, až se mi to zase někdy povede, dej mi další novou šanci. Už teď Ti za to děkuji.
