Sára se konečně dočkala. Narodil se jí dlouho očekávaný syn. Přestože jeho rodiče už byli staří, Izák se narodil zdravý a roste jako z vody. Všichni z něho mají radost. Každý v táboře to těm dvěma přeje. Abraham se Sárou ještě nikdy nebyli tak šťastní, jako teď.
Je tu ale někdo, kdo z toho radost nemá. Egyptská služebná Hagar se neraduje. Je jí jasné, že její nemanželský syn Izmael přišel o šanci, že se z něj stane univerzální dědic všeho, co má jeho otec Abraham,
Izmael je o pár let starší, než jeho bratr Izák. Když pochopí, o co tu jde, začne dělat problémy: Sára však viděla, že syn, jehož Abrahamovi porodila Hagar egyptská, je posměvač.
Řekla Abrahamovi: "Zapuď tu otrokyni i jejího syna! Přece nebude syn té otrokyně dědicem spolu s mým synem Izákem."
Ale Abraham se tím velmi trápil; vždyť šlo o jeho syna. Bůh však Abrahamovi řekl: "Netrap se pro chlapce a pro tu otrokyni; poslechni Sáru ve všem, co ti říká, neboť tvé potomstvo bude povoláno z Izáka. Učiním však národ i ze syna otrokyně, neboť také on je tvým potomkem."
Za časného jitra vzal Abraham chléb a měch vody a dal Hagaře. Vložil jí dítě na ramena a propustil ji. Šla a bloudila po Beeršebské stepi. (Genesis 21,9-14)
Abraham má problém. Izmael neustále popichuje a dráždí malého Izáka a tím proti sobě staví Sáru. Už jednou ji Abraham přemluvil, aby Hagar dovolila zůstat v táboře. Teď sedí a přemýšlí: "Vždyť to vše byl její nápad. Sama přišla s tím, abych se vyspal s Hagar. Říkala, že je se svou služkou domluvená a to dítě, které se narodí, bude nakonec patřit Sáře. Jenže Hagar se vše rozleželo v hlavě a začala se chovat, jako by ona byla paní a Sára její služka..."
Izákův otec sedí zadumaně trochu stranou hlavního dění a přemýšlí: "Co teď? Tentokrát už Sáru nepřemluvím. Je rozhodnuta a nemíní ustupovat. Už není tou bezdětnou, má syna, který bude dědit a s Izmaelem a jeho matkou se Sára nemíní v žádném případě dělit. Tak nevím, s tím si asi neporadím. Snad se z toho nezblázním!" Abraham nemá ani potuchy, jak by tenhle problém mohl vyřešit. Je z toho všeho tak špatný, že ho ani nenapadlo zeptat se Boha, co si o tom myslí on.
Zatímco se Abraham trápí, Hospodin má řešení. Nečeká, až si na něho zoufalý Izákův a Izmaelův otec vzpomene. Přichází za ním sám. Vybízí ho, aby dal Hagaře vodu a chléb, a pak ji poslal pryč z tábora. Tvrdí mu, že víc nepotřebuje, protože se o ni a jejího syna sám postará.
To ale není vše, co chce Bůh pro jeho staršího syna udělat. Slibuje, že také z Izmaela, podobně jako z Izáka, vzejde velký národ. Na Abrahamově tváři se po několika dnech konečně objeví úsměv. To, co podle něj nemělo řešení je najednou jasné. Jestliže bude Izmael i se svou matkou v Boží péči, tak se o ně Abraham už nemusí bát. Ví, že Hospodin své slovo dodrží.
Abraham ten den poznává nový rozměr svého Boha. Hospodin je Bohem nejen těch, kteří mají právo dědit. Stejně tak se zastává i nemanželského syna. Přestože si tyto problémy společně nadrobili Sára, Hagar, Abraham a Izmael, Bůh se osobně angažuje, aby se vše zase dalo do pořádku.
Tenhle příběh patří mezi ty, které jsou v Bibli zapsány pro povzbuzení lidí, kteří mají pochybnosti o tom, zda jsou pro Boha dost zajímaví na to, aby se o ně vůbec zajímal. Pro Boha, který se nám představuje v tomto příběhu, i v celé Bibli, není nikdo nezajímavý. Hospodin se stará o každého člověka, bez pohledu na jeho původ. Hospodin je totiž Bohem i nemanželských dětí. To je dobrá zpráva pro každého z nás.
