Pojďme zpátky do školy, aneb distanční výuka je nanic

Plánovat něco v době, kdy legendární "Odvolávám, co jsem odvolal a slibuji, co jsem slíbil!" z úst krále Půlnočního království je jediná jistota, o kterou se můžeme opřít, je tak trochu pošetilé. Proto ani za mák

nelze věřit tomu, že 11. května školní škamny ožijí. Byť bychom si to mnozí přáli.

Máme za sebou 6 týdnů zavřených škol a výuky přenesené ze školních lavic do dětských pokojíků, na chytré mobily pubescentů, ba i do kanceláří a dalších pracovišť rodičů. Podle signálů, které mám od zdejších diskutujících, od svých kolegů, žáků i jejich rodičů rodičů, se zdá, že po počátečních zmatcích vyplývajících z naprosté nepřipravenosti na to, co se přihodilo, se distanční výuka rozběhla.

Děti nezahálejí, učí se více méně pilně, ale nemůžu se zbavit dojmu, že než aby se učily, spíše plní úkoly. Ale může to být jinak?

Učím na učilišti, proto nemůžu mluvit do výuky na základní škole. Na rozdíl od "základek" pracujeme s již téměř dospělými lidmi, z nichž někteří jsou dokonce i zletilí, a tak musíme respektovat třeba i to, že spousta našich žáků (jsme zemědělské učiliště), teď chodí do práce. Jarní práce jsou v plném proudu, mnozí naši žáci pocházejí z farmářských rodin nebo z rodin na farmách pracujících, a práce na poli, ve stáji nebo v dílnách nakonec jednou bude jejich denním chlebem.

A je to dobře. Naši žáci jsou většinou fortelní a zruční přímočaří chlapíci, v práci si vytvářejí důležité profesní a sociální vazby, budují si často pozici mezi svými budoucími kolegy

Na druhé straně to vylučuje pořádání videokonferencí a dalších forem just-in-time výuky. Nedělal bych nic jiného, než si jen s někým povídal, mnohdy po sté o tomtéž... V tom je největší slabina distanční výuky.

Při tradiční výuce ve třídě se děje spousta věcí. Výklad učitele, demonstrace na modelech, videích a dalších pomůckách, to se nakonec nějak dá nahradit. Ale v hodinách se debatuje, diskutuje - ať již řízeně, nebo živelně, žáci se vyptávají, navzájem se inspirují, hádají, na mobilech hledají důkazy pro svá tvrzení... tohle všechno chybí.

Navíc - většinou stačí látku vyložit podle vzoru 1. řekni jim, co jim chceš říci, 2. potom jim to řekni, a 3. řekni jim, cos jim řekl, a atmosféra v hodině je prosáknutá tématy. Někteří třeba úplně nepochopí, ale pak stačí nepochopenou látku zopakovat jinými slovy, nebo zvolit jiný způsob demonstrace, a je vymalováno. Tohle všechno chybí.

Distanční výuka nese všechny rysy výuky frontální. Tedy výuky dnes obecně absolutně zavrhované jako studené, neosobní, neinspirativní a překonané.

Prváci jsou ještě velmi nezralí, neumějí samostatně pracovat s textem, když se jich na něco zeptáte, netuší, co po nich vyžadujete. Do toho máme v prvním ročníku 12 Poláků - mají to přes hranici k nám pár kilometrů - kteří navíc mají problémy s jazykem (těm na jednu stranu distanční výuka prospívá, protože mají čas si texty přeložit, zpracovat v rodném jazyce a přeložit to zpět do češtiny, ale na druhou stranu - kdo ví, zda se k nám ještě vrátí...). To znamená zpracovávat pro ně texty, kterým budou rozumět a se kterými budou pracovat. Například skládačky technologických postupů, kdy sepíšete postup krok za krokem, pak ty kroky přeházíte a oni musejí postup seřadit správně za pomoci materiálů, které jim pověsíte na školní web.

Třeťáci mají před zkouškami. Právě teď potřebují nejvíc opakování, fixaci kompetencí, spoustu věcí potřebují vysvětlit... Ano, můžou psát pořád dokola testy, aby se seznámili s otázkami. Problém je v tom, že testy jsou multipředmětové. Spoustu věcí by si potřebovali připomenout na dílnách. Tam ale nesmějí. A v práci na to není čas - musejí dělat, co je potřeba. Seřizovat vstřiky, ventily nebo mlátící ústrojí prostě nebudou...
Mají rozdělané řidičáky, smůla. Ještěže mnozí mají už od 17 z vlastní iniciativy aspoň Téčko...

A druháci? Ti jsou na tom zdánlivě dobře. I kdyby se šlo do školy až v září, pořád mají relativně dost času teorii dohonit. S praxí to bude ale daleko horší. Mají rozdělané svářečáky, jen hrstka měla kliku a má aspoň sváření obloukem. Někteří se nestihli dostat na strojní dílnu k soustruhům, frézkám, vrtačkám, bruskám...

Pro nás je distanční výuka nanic. Kluci potřebují hlavně odborné vedení při získávání a pilování manuální zručnosti. A praktické zkušenosti. Já je naučím, jak vypadá tangenciální a axiální mlátící ústrojí, jak funguje přesný secí stroj nebo rozmetadlo statkových hnojiv. Ukážu jim to na videu, na obrázku. Ale když nemají možnost si na to sáhnout, je to jen setina toho, co by měli dostat. Ne nadarmo se říká "Lepší jednou vidět než 100 x slyšet...

Už nám otevřete školy. Uleví se všem.