Za co bych stávkoval? - Pokračování

Nebo spíš rozvinutí toho, co jsem napsal v pátek. To proto, že debata pod článkem se stočila pouze na školné, jako kdybych označil školné za univerzální všelék. V úvodu pro přehlednost zopakuju stěžejní odstavec zmíněného textu.

Budu-li mít naději, že to dopadne líp, půjdu do stávky za školné a za to, aby stát nevytvářel umělou poptávku po titulech. Za zeštíhlení školství, které by vedlo k eliminaci "věčného studentství" a nadprodukce zbytečných oborů, jejichž jediným výstupem je diplom, nikoliv použitelné znalosti a dovednosti.

Zdroj: https://vitha.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=809348

Dnešní situaci ve školství ovlivňuje spousta jevů. Tím podle mne nejvýznamnějším, proto ho uvedu jako první, je naprostá absence vzdělávací strategie. Celospolečenské shody na tom, co vlastně od českým školstvím vzdělaných lidí požadujeme.

Společnost prostřednictvím státu vzdělání financuje, na druhou stranu naprosto ignoruje, že absolventi nemají žádnou motivaci investice do nich vložené vracet. Jak už jsem napsal minule, z odkazů v pátek uvedených vyplývá, že zhruba polovina kapacity vysokých škol je nadbytečná, protože až 2/3 přijatých studium nikdy nedokončí. (Přesné hodnoty by určila nějaká studie, pokud je, uvítám odkaz). Což je věc známá dlouhodobě (odkazy lze nalézt i více než 10 let staré), ale nikdo to neřeší. A pokud snad někdo ano, pak jde směrem ke snížení náročnosti studia, aby procento odpadu bylo nižší.

A totéž platí u maturit. Například zde.  Pro srovnání uvádím zadání maturity z matematiky v roce 1980 (to jsem maturoval já, to zadání je na stránkách 93 a 94 prezentace) a v roce 2023. Obtížnost porovnejte sami.

Zpátky k myšlence - velká část frekventantů škol školu nikdy nedodělá, a to včetně středních. Převládajícím důvodem bývá neochota se učit. Prostě to zkusí, a když to nedopadne, buď jdou jinam, nebo do práce. Prosím všechny, kteří se už nadechují k výbuchu, že někteří pro to mají objektivní důvody. Ano, někteří mají, například zdravotní či rodinné, ale těch je jen mizivé procento. Ostatní jsou jen lajdáci, a společnosti nemají jak vynaložené náklady vrátit.

Druhou skupinou, která investice do jejich vzdělání společnosti nikdy nevrátí, jsou ti, kteří po ukončení vzdělání zůstanou v oboru, ale odejdou pracovat (a většinou i žít) do zahraničí. Včetně zahraničních studentů, kteří mají privilegium u nás studovat zdarma.

Nemáme ani jasnou strukturu oborů, které chce společnost podporovat. Společnost, potažmo stát jako její nástroj, ani netuší, kam se chce ubírat. Zatím to vypadá tak, že nám náramně vyhovuje být montovnou Evropy, vybrat nějaké daně a o ty se pak porvat v boji o teplá státní místečka. Nasvědčuje tomu i řetězec, kdy nepříliš dobře placené místo ve státní správě generuje potřebu absolventa jakéhokoliv oboru magisterského studia, což generuje místo na vysoké škole nepříliš určitého zaměření (obvykle Mezinárodní vztahy, Genderová studia apod.), s poněkud neohraničenými hodnotícími kritérii, což spolu s přijatelným školným zajistí vysokou úspěšnost absolventů a tudíž i splnění podmínek na přijetí na ono na počátku zmíněné místečko s vyhlídkou na tučnější zítřky.

Třetí skupinou jsou ti, kteří něco vystudují, ale oboru se nikdy nevěnují. Prostě dostali dárek v podobně dalších několika prosluněných let, na která budou vzpomínat, až se budou v 69 letech těšit na pomalu se blížící důchod. A nadávat na režim, jak jim ubližuje...

Už vidím mnohého čtenáře (v duchu vidím mnohé), kterak zastříhal ušima u slova "školné". Ano, neduhem školného je fakt, že svádí ke kupčení se vzděláním, ostatně jak jsem vlastně sám právě doložil. Ale od toho tu máme stát, aby s tím něco dělal. 

A co s tím může stát dělat?

Za prvé tedy vytvořit dlouhodobou vzdělávací strategii. Kam se chceme posunout? Chceme se stát evropskou filosofickou kolejí? Nebo chceme budovat Průmysl 4.0, vyrábět a prodávat zboží s vysokou přidanou hodnotou? Nebo nám stačí to, co je, ať se každý smýká, jak umí, však on to někdo vždycky zaplatí, bo "Zdroje jsou" a "Státní dluh se neplatí"?

Za druhé zvýšit požadavky na absolventy. Jak:
a) zvýšit náročnost zkoušek. Přijímacích i závěrečných. Stanovit jasná kritéria pro maturity a státnice na přírodovědných oborech i na společenských. Omezit v tomto ohledu pravomoci škol. Jestliže posíláme jako občané do škol peníze podle nějakého normativu (zjednodušeně "na žáka"), musíme mít, jako zadavatelé, právo na to, aby absolvent jakékoliv školy měl požadované a námi zaplacené kompetence. To je nezpochybnitelné. Když učni dělají svářečáky, skládají státní zkoušku. Proč? Kdyby školy měly právo zkoušku zjednodušit, aby měly vyšší úspěšnost, za pár let by padaly mosty a praskaly kotle. Pokud snížíme nároky na maturitu z matematiky, stane se ale totéž! 

b) Zvýšit spoluúčast frekventantů škol na jejich vzdělávání. Ano, zavést školné. Poplatek za to, že získávám významný statek, byť nehmotný. Pokud něco dostáváme zadarmo, nevážíme si toho. Pokud za to musíme zaplatit, chováme se k tomu zpravidla jinak.
Školné není třeba platit hned. Může ho pokrýt například bezúročná půjčka, kde úroky zaplatí stát - za předem stanovených podmínek. Například při dokončení studia v řádném termínu bez objektivního důvodu k jeho prodloužení či ukončení. Můžou se přidat další úlevy - za vynikající prospěch, za souhlas k nástupu do určených firem či lokalit (viz zubaři v pohraničí), část břemene školného mohou převzít firmy (učení se "pro někoho"). Možností je hodně, lze s nimi pracovat. Například povinnost škol vracet část státního příspěvku za neúspěšné žáky. Což by dozajista mělo vliv na snížení kapacit maturitních oborů ve prospěch řemeslných.
Důsledkem zavedení školného bude zkrácení doby pobytu žáků na škole, zefektivnění výuky, dřívější nástup skutečných absolventů do práce s přesahem třeba i ke snížení věku odchodu do důchodu.

c) Přestat generovat státní teplá místečka. Už je jich neúnosně mnoho.

d) Přesvědčit lidi, zvláště některé, že maturita z nikoho "lepšího" člověka neudělá. Dnes je maturita fetiš, za kterým se spousta lidí žene. Málokterý rodič překousne, že by jeho Ajnštajn šel místo na gympl na průmyslovku, nebo dokonce na učňák. A, bohužel, mnozí pedagogové ze základek je v tom utvrzují.

Už je to dlouhý, tak zase příště.