Většina lidí žije podle pravidel ale jsou i takoví, kteří vás přejedou na přechodu pro chodce a když tam tak ležíte pod autem, tak vás ještě několikrát kopnou do hlavy, protože jste nešel dostatečně rychle, odřel jim kostmi lak at
V Pardubicích zasáhl proti občanovi policista v civilu a přitom použil donucovací chvaty. Na videozáznamu VIDEO: Policista v civilu zaklekl na dlažbě chodce, který šel na červenou je vidět, že i když se policista dotyčnému legitimoval, ten nehodlal respektovat jeho výzvy a dokonce kladl fyzický odpor, protože on "jenom" přecházel na červenou. Zpráva vzbudila bouřlivé diskuse, kdy převládala egocentrická představa „pravidla jsem já“ po vzoru krále Ludvíka XIV. a jeho "Stát jsem já". Je zde tvrzení (které je pouze převzato z tvrzení pacifikovaného), že dotyčný vstoupil do silnice na červenou jen vteřinu předtím, než blikla zelená. To ale není důležité, protože podstata příběhu spočívá v aktivním odporu vůči policistovi.
V magazínu Víkend MF Dnes 12.7.2014 vyšel článek Filipa Saivera „Pomáhat a chránit versus Buzerovat a prudit“. Vznikl na základě výzvy čtenářům jeho předchozím textu uveřejněném na idnes.cz (http://auto.idnes.cz/zkusenosti-s-policii-05b-/automoto.aspx?c=A140603_234512_automoto_fdv), aby mu sdělili své negativní zážitky s Policií České republiky. V souvislosti s případem v Pardubicích stojí za připomenutí jak tento text, ale i argumenty vyvracející historky "ublížených".
Článek ve výsledku obsahuje plno stereotypů, které uplatněny do důsledku, by vedly k barbarizaci společnosti a v souvislosti s případem v Pardubicích, stojí za připomenutí. Popsané případy jsou vesměs založeny na relativizaci pravidel, které však buď platí nebo neplatí. Značka Stop znamená příkaz zastavit, omezení rychlosti, že se v tomto úseku může jet maximální uvedenou rychlostí, pruh pro autobusy to, že v něm mohou jet pouze autobusy, na chodníku se neparkuje a basta. Jaképak diskuse? Jestli někomu daná značka vadí nebo ji považuje za zbytečnou, ať zahájí jednání s úřady o změně, založí občanskou iniciativu, jde na místo demonstrovat s transparentem atd. Pokud se mi něco nelíbí, musím se to pokusit změnit. Nerespektovat pravidla, nedělat nic aby se změnila a potom obviňovat ze zvůle ty, co je vynucují, je znakem občanské zbabělosti.
Argument, že stopka není na určitém místě potřeba a zastavením vystavuji ostatní řidiče nebezpečí hraničí s debilitou. Něco podobného, že je povinen dodržovat plynulost provozu, mi tvrdil známý, když podjížděl závory v místě, kde je vedle sebe 6 kolejí. Jen jsem se křečovitě držel sedadla. A ještě se rozčiloval, že za stejnou věc dostal před týdnem pokutu. Každý si prostě své jednání dokáže zdůvodnit.
Stejně tak nelze tolerovat zastavení na přechodu pro chodce nebo na čáře zakazující zastavení. Co kdyby chodci v takovém případě otevřeli dveře a začali procházet (prolézat) skrze auto? Byli by také v právu? Vše jsou klasické výmluvy "jenom chvilku, koupím kytici, „přivezl jsem nemocnou maminku“, kterých musí policisté denně vyslechnout bezpočet. Pro představu co všechno je možné, doporučuji shlédnout www.machoparking.cz. Řidiči těchto aut mají ke svému prasáckému parkování na chodnících, zelených plochách, v křižovatkách jistě tisíce důvodů a zásah policie by považovali za pruzení.
Že někdo dostane pokutu za chození přes koleje a za odmlouvání mu policista přidá? Jako ve fotbale. Po faulu za diskutování dostaneš ještě žlutou kartu nebo mělo by to tak být. Jenom správně. Zase ukázka, že chceme všechno ukecat, relativizovat, omluvit, zdůvodnit....... Z čistě sobeckého hlediska, když takového aspiranta na Darwinovu cenu přejede vlak, budu v něm čekat 2 hodiny, než jej posbírá pohřební služba. Tak to raději ať si díky pokutě pamatuje, že se na koleje se neleze.
Článek obsahuje také příběh o vykradeném autě s botičkou a holčičce tázající se tatínka na nespravedlnost světa. Jde o nikoliv o dojemnou, ale o stupidní historku. Tatínek měl dceři vysvětlit, možná si sám dát pár facek, že porušil pravidla, dostal od policisty zasloužený trest a pozdější vykradení auta s tím absolutně nesouvisí. Demagogie o tom, že policie měla zloděje co ukradl rádio vypátrat, není na místě. Každý duševně zdravý člověk by měl svému dítěti ozřejmit, že šance na nalezení takového pachatele je skoro nulová a každý si musí svůj majetek chránit co nejvíce sám.
Poukazování na to, že já jsem dostal pokutu a nějaký pirát, jak jinak než v Audi A8, jezdí beztrestně po městě 180 kilometrovou rychlostí, je také českou klasikou. Co tak ještě "já dostávám pokutu a podívejte, co ti nahoře, jak kradou a nic se jim nestane". Příhoda o tom, že někomu se do bytu dobýval násilník a on se nemohl dovolat pomoci policie, svědčí o nízkém IQ vypravěče nebo spíše, že jde o historku „jeden v hospodě povídal“. Každý hovor na linku 158 je zaznamenán a stačí požádat o služební číslo policisty, resp. dát podnět k následnému prošetření.
Policii si platím, aby vynucovala dodržování pravidel, chránila mě a pomáhala. Když dochází k jejich porušování, nerozpakuji se ji volat, ať již se jedná o auto tvořící překážku provozu, chodce, cyklistu nebo kus železa na dálnici, magora na sekačce (čtyřkolce bez vybavení k provozu na silnici) nebo opilce lezoucího za volant. A nepovažuji se za udavače, dělám to z čistě sobeckého hlediska. Všichni, kdo nerespektují pravidla, totiž mohou v příštím okamžiku ohrozit mě nebo mé blízké. Naopak, když vidím policistu řídícího dopravu v lijáku, zavolám na služebnu, aby mu kolegové přivezli vybavení. Ano, policie není dokonalá, stejně jako nejsme dokonalí my všichni. Například "nezásah" v Uherském Brodě považuji za hodný zřízení parlamentní vyšetřovací komise i odstoupení policejního šéfa Zlínského kraje.
Policie by měla být více sebevědomá, usměvavá, ale i nekompromisní. Potřebuje stále zdokonalovat výcvik (na to platí jednoduchý test, v kolika procentech případů bude na břiše bezmocně ležící demonstrant policisty kopnut do žeber nebo udeřen pendrekem) a upevňovat "esprit de corps" pozitivním směrem, že jejím posláním je právě pomáhat a chránit.
Ozve se zajisté námitka, pravidla nelze vynucovat bez kontextu a bez vyhodnocení konkrétní situace. Ano, proto existují pravidla, dávající možnost překročit jiná pravidla (např. institut krajní nouze), ale jistě není omluvou stání na chodníku to, že chci koupit pugét. Věc má totiž daleko hlubší rozměr. Jde o náš vztah k autoritám a pravidlům.
Podle pravidel žije většina lidí a potom jsou mezi námi ti, kteří vás přejedou na přechodu pro chodce a když tam tak ležíte pod autem, tak vás ještě několikrát kopnou do hlavy, protože jste nešel dostatečně rychle, odřel jim kostmi lak atd. Znovu opakuji, každý má své důvody, každý dovede odůvodnit své chování.
Problém nastává, když si někdo myslí, že on sám je konečným měřítkem toho, co je správné. V morálce, etice, trestní i civilním právu. Sami sobě jsou Bohem. Určitě bych nechtěl žít ve světě, kde pravidla jsou relativní a platí s takovou intenzitou, jak si je kdo uhádá.
(uveřejněno 21.7.2014 na www.virtually.cz)
