Policie na FAMU, důkaz naší bojácnosti i absence její kontroly

Kauza FAMU, ale i šikanování odpůrců Miloše Zemana po jeho návštěvě v Bochově, začala žít až nelibost vyjádřil ministr vnitra Milan Chovanec. A také, všechno se na (a)sociálních sítích nevyřeší. Nevyřeší se tam totiž nic

V souvislosti s návštěvou čínského prezidenta Si-Ťin-pchinga v Praze se odehrál obecně známý incident na FAMU. Do budovy školy přišli dva příslušníci Policie České republiky, kteří děkanovi Pavlu Jechovi sdělili, že “Číňanům se vyvěšená vlajka Tibetu nelíbí“ (více v časopise Respekt). Chtěl bych se pozastavit nad dvěma skutečnostmi, které by měly být varování nad stavem mysli českých občanů i před nedostatky v kontrole moci výkonné.

 Vysoké školy a jejich studenti byly vždy nejradikálnější částí veřejnosti, kde by se měli vyskytovat v nadprůměrné míře brilantní mozky,  rétoři i nebojácní lidé, vážící si vlastní svobody. Jde se jenom podivovat, nad tím, že po policistech nebylo ihned požadováno, v souladu se zákonem, jejich služební číslo. Nějakou dobu se totiž zdálo, že se policii podaří popřít „návštěvu“  FAMU a přiznala barvu až po zveřejnění záběrů bezpečnostních kamer. Nemohu si pomoci, toto dávám do souvislosti s degenerací občanské společnosti, kdy veškerá politická akce se odehrává před monitorem počítače. Jak píše Stanislav Komárek ve své knize Evropa na rozcestí, stejně jako cukrová třtina šustíme (odhodlaně) ve větru, ale když zafouká, tak se ohneme.  Myslíme si, že několika komentáři pod nějakým článkem a „akcí“ na Facebooku či jiné (a)sociální síti se mění realita (Chytré telefony vedou k zblbnutí ). Lidé si odvykají nejen se setkávat s jinými, ale současně i čelit nepříjemným věcem a konfliktním situacím tváří v tvář. Jako třeba suverénně se tvářící policisty požádat o služební průkaz a přímo před ním si opsat služební číslo. Stejně jako je vyzvat, ať svůj nezákonný požadavek odůvodní písemně či na zvukovou nahrávku nebo to co chtějí, vykonají sami. Byly by to zajímavé záběry, zvláště na FAMU, jak policisté v civilu strhávají vlajku Tibetu. Nebo šlo zavolat 158 a požádat, aby přijeli policisté prověřit požadavek na sundání vlajky Tibetu od dvou osob tvrdících, že jsou policisté. To na FAMU v té době nebyl nikdo s právním minimem, kdo by pomohl dotyčné pány vypoklonkovat? Jak je to pohodlné, když „dusno“ začne místo nás dělat někdo jiný, třeba sdělovací prostředky.

Další věc je ještě závažnější. Kauza FAMU, ale i šikanování odpůrců Miloše Zemana po jeho návštěvě v Bochově na Karlovarsku začala žít až v okamžiku, kdy nelibost vyjádřil ministr vnitra Milan Chovanec. Ten nemá přímé pravomoci vůči policii a kritiku může, ale také nemusí, vést  pouze v politické rovině. Považuji za  zcela jisté, že bez jeho ingerence by všechny excesy policie zapadly s tím, že „nebylo zjištěno pochybení, vyšetřování skončilo, zapomeňte“. Stejně jako byl dán k ledu případ šíleného střelce v Uherském Brodě. Přitom v této souvislosti měly „padat hlavy“  policejních funkcionářů a hlavně si všichni měli vzít ponaučení.

Policie by se jistě FAMU neomlouvala, resp. dotyčným by nic nehrozilo od Generální inspekce bezpečnostních sborů ani od Vrchního státního zastupitelství v Praze, které oznámilo, že prověří, zda policisté neporušili zákon.

Takhle to ale nejde. Ochrana svobodné společnosti nesmí být závislá na politických intrikách (kdo ví, co má být útokem Milana Chovance na policejního prezidenta Tomáše Tuhého) ani chuti či nechuti státního zastupitelství něco vyšetřovat. O tom, zda byl či nebyl spáchán trestný čin rozhoduje nezávislý soud, přitom státní zastupitelství nelze „donutit“ aby podalo k soudu obžalobu a jeho rozhodnutí není přezkoumatelné soudem. Úplná Hlava XXII. Výše uvedené události potvrzují,  že neexistuje na politice nezávislá kontrola bezpečnostních sborů.