K čemu je občanovi obecní aquapark, když obchází auta stojící na chodníku, kličkuje mezi exkrementy, před domem mu vznikne skládka a pokoušou ho volně pobíhající psi? Všechno začíná u trestání „první posprejované zastávky".
Není pravdou, že v komunální politice jde pouze o budování hřišť a školek. Vůbec není jedno, zda na radnici vládne Petr nebo Pavel. K čemu je občanovi obecní aquapark, když obchází auta stojící na chodníku, kličkuje mezi exkrementy, před domem mu vznikne skládka a pokoušou ho volně pobíhající psi?
Každá snaha o prosazování pravidel přináší konflikty a ty ohrožují znovuzvolení. Většina zastupitelů před nimi uhýbá a nahrazuje péči o pořádek stavební boomem založeným na utrácení dotací. Stříhají se pásky, poklepávají základní kameny a vznikají Potěmkinovy vesnice v podobě rozhleden, bobových drah a jiných nesmyslů. Maminky s kočárky ale musí z chodníku uhýbat do vozovky, protože na něm parkují auta. Takto ale správa obce vypadat nemá. Obecní politika se nesmí točit jenom kolem staveb. Když jsou peníze, kanalizaci postaví a zúřaduje se šikovnou sekretářkou nejen Pavel nebo Petr, ale i Pepek Vyskoč (známý z románu Dobrý voják Švejk).
Český právní řád popisuje mnoho přestupků, o kterých většina dospělé populace nemá ani ponětí. Zábor a znečištění veřejného prostranství, sprejerství, nedovolené skládky, plakátování, parkování, ….Na zastávkách hromadné dopravy platí zákaz kouření, který se nedodržuje a není kuřáka, který by nedopalek hodil jinam než na zem. Silnice se nesmí přecházet na červenou ani do vzdálenosti 50 metrů od přechodu. Vždy když se stane něco zlého, jako v Uherském Brodě nebo když zdrogovaný opilec se zákazem řízení (jehož předchozí život, který v té chvíli vyjde najevo ukazuje, že na pravidla zcela kašlal)zabije autem člověka, nastanou diskuse o pravidlech. Všechno ale však začíná u trestání „prvního rozbitého okna“, špatného parkování, odhození papíru. Nastal čas na nulovou toleranci. A kdo jiný než obec by měl na nejzákladnější úrovni zajistit vynucování pravidel. Batman snad? Mrskání rákoskou po vzoru Singapuru například za sprejování asi nejde zavést, ale to nesmí vést k rezignaci. Vláda by měla přijmout ucelený balík opatření k posílení pořádku a bezpečnosti občanů a tento problém stále analyzovat. A začít se může u omezení pravomocí Úřadu na ochranu osobních údajů, který v praxi chrání darebáky proti slušným lidem.
Samospráva má mít zákonem uloženou ochranu veřejného pořádku na svém území s jasně danými parametry. Vláda současně musí obcím a městům za tuto službu platit, například na „dráby“ (obecní policisty), kteří budou neustále přítomni v ulicích. Některé obce a města sice zřizují obecní policii, ale bez jasných úkolů tento krok nezajistí větší pořádek ani bezpečnost.
Konšelé nemají co mudrovat, zda protiprávní stav budou řešit nebo ne. Zázračným lékem na šlendrián je osobní odpovědnost. V případě nedovoleného záboru obecního majetku nebo veřejného prostranství musí zastupitelé nést škodu způsobenou uniklým nájmem či poplatky. Jsou totiž povinni zajistit využití jim svěřeného majetku s péčí řádného hospodáře. Stejně tak nesmí tolerovat nezákonné jednání ani v jiných oblastech. A jestli se to některým zastupitelům nebude líbit, mohou jít dělat na poštu nebo do supermarketu rovnat mrkve (jestli by to vůbec zvládli). Adeptů na místa těch, co neunesou odpovědnost, bude stále dost.
Na místě by byla i finanční spoluúčast obce na náhradě škody vzniklé porušením pravidel, na které má dohlížet. Například při sražení chodce cyklistou na chodníku, při zranění způsobeném nezabezpečeným psem….Ať obec u soudu dokazuje, že se snažila tyto přestupky řešit.
Po tragédii v Uherském Brodě se objevily úvahy, aby obce mohly více zasahovat do udělování zbrojních průkazů. Když pod okny obecního úřadu parkují na chodníku auta, proč by zastupitelé měli svoji neschopnost šířit do dalších sfér života lidí, tj. do oblasti nakládání se zbraněmi?
U protiprávního parkování chybí samosprávě vedle ochoty něco dělat i nástroje k řešení. Proto se odtahy ve městech provádí až když nastane problém, třeba když automobil stojí na tramvajových kolejích (někdy ani tam ne), nikoliv všude tam, kde je to zakázané. Panuje představa, že se má rozlišovat provinění strejce, který přijel do města z vesnice a místního mladíka v audi. Rozvolnění pravidel způsobují i plané diskuse, které příslušníci státní a obecní policie obecně vedou s pachateli přestupků. Kolik lidí, tolik historek. Zde začíná cesta do pekel. Všem se musí měřit stejným metrem. Objevují se úvahy nutnosti hledat policisty z určitých etnických komunit (Romů, Vietnamců..), protože ti budou mít mezi svými větší respekt. A jaký respekt má vůči policistům bílý Čech? Ve středu 22.4.2015 jsem publikoval na blogu článek o vztahu občanů k policii - Zásah policisty v Pardubicích byl oprávněný. Nešlo (a nejde) jenom o zásah policisty v Pardubicích (proti člověku, který přecházel na červenou a potom se vzpouzel uposlechnout pokynu policie), ale o obecné otázky dodržování pravidel (zdá se mi, že většina diskutujících nečetla nic víc než titulek). Podle mě, právě egocentrická představa, že „pravidla jsem já“, po vzoru Ludvíka XIV. výroku jeho „stát jsem já“, stojí za vlnou nevole po již zmiňovaném zásahu policisty v civilu proti občanovi v Pardubicích, který nehodlal vyčkat do příjezdu uniformované hlídky a kladl odpor.
Nedostatek parkovacích míst v Praze se řeší diskriminací na základě trvalého pobytu, tzv. rezidenčním parkováním. Místo toho je třeba uvolňovat prostor ve městech tím, že vozidlo bude do 15 minut zdokumentováno, znehybněno nebo i odtaženo. Řešení přinese pouze vpuštění soukromých subjektů do provádění odtahu a zavedení konkurence. Vhodnými adepty se jeví soudní exekutoři, kteří mají zkušenosti s výkonem soudní moci.
Jestliže existuje většinový názor, že vynucování předpisů by občany otravovalo, tedy zrušme pravidla i sankce. Je k smíchu stát, který prostřednictvím zákonů ukládá povinnosti a jejich plnění nevymáhá. Dbalí zákonů jsou za hlupáky.
(článek vyšel v Lidových novinách 23.4.2015)
