Co když lidé volili Miloše Zemana opravdu pro to, co reprezentuje? Kvůli ignorování a umlčení nepohodlných médií, mobilizaci proti vymyšlenému vnitřnímu nepříteli, směřování ven z Evropské unie, pro přítulnost k Východu....
Miloš Zeman ve svém vystoupení po druhém kole prezidentských voleb ani jednou nezmínil voliče Jiřího Drahoše. Jako kdyby neexistovali. Poděkování i slib větší pokory a menší arogance adresoval pouze svým příznivcům. Neprojevil ani za mák snahy zacelit rozpolcení společnosti a stát se prezidentem všech občanů. Stejně by to byl planý slib. Řečené spíše vyznělo jako výhružka nepřátelům, co jej nevolili nebo dokonce podpořili jeho protivníka. To bylo hlavní a nejdůležitější poselství staronového pána Hradu.
Hra na vlídného státníka již nebyla zapotřebí a tak následovaly obvyklé zemanovské figury v podobě vulgárního urážení novinářů. Jednak v obecné rovině (ano, i pitomci padli) i ve vztahu ke konkrétním médiím nacházejícím se v nemilosti. Otázku redaktora České televize glosoval Miloš Zeman slovy, „…máte hlas jako mutant“. Dotaz novináře z časopisu Respekt, zda počítá se změnou v hradním týmu, ignoroval a pouze jej využil k útoku na média patřící do skupiny Economia (Hospodářské noviny, server Aktuálně) a jejich majitele, Zdeňka Bakalu.
Miloš Zeman také prohlásil, že občané mají více rozumu než politici a podpořil tzv. přímou demokracii referend. Tomio Okamura, předseda SPD stál v tu chvíli jako apoštol po jeho boku v prezidentském týmu. Referendum, údajný vrcholný projev demokracie, má zřejmě posloužit k její zničení. Ne, hlas lidu není hlas Boží. Referendum má rozbít demokracii.
Jedinou překážkou na cestě Miloše Zemana k absolutní moci, tj. k podřízení si i vlády, bude jeho zdraví a ubývající síly. Andrej Babiš se ještě bude divit, když začnou z Hradu přicházet pokyny a hrozby. A možná dostane i holí.
Miloš Zeman ve svém projevu fakticky vyzval k demontáži zastupitelské demokracie a nastolení politiky bez politiků, která občany změní na dav ovládaný těmi, kdo vytváří jeho přání a hledá mu nepřítele. V přímém televizním přenosu jsme mohli sledovat zahájení populistické (kontra)revoluce.
Po zhlédnutí výsledků prezidentských voleb se vkrádají na mysl děsivé představy. Co když lidé nevolili Miloše Zemana jenom z nostalgie po alfa samci, jako rétorického obránce před migranty, že Jiří Drahoš byl nepřesvědčivý nebo na truc „pražské kavárně“, ať je to co je to? Tuto motivaci jde pochopit a akceptovat. Prosím, ať je Miloš Zeman zase na Hradě. Bude dělat „jenom“ ostudu nebo se starat o zábavu, jak se to vezme. I když volit nějakou osobu za prezidenta, aby byla sranda mi připadá jako přání jedné "husičky", která na naší akci prohlásila, že by měla být válka, aby se něco dělo. Prostě jeho nevoliči budou Miloše Zemana v zájmu vlastního duševního zdraví bojkotovat (zde návod) a život půjde dál.
Co když jej ale lidé volili z důvodů daleko zásadnějších, kvůli tomu, co reprezentuje? A to je ignorování a umlčení nepohodlných médií, mobilizaci proti vymyšlenému vnitřnímu nepříteli, směřování ven z Evropské unie, přítulnost k Východu, normalizace společnosti ve stylu Maďarka a Polska. Co když si většina voličů toto opravdu přeje?
Ještě něco. Voliči Miloše Zemana a Jiřího Drahoše se nikdy nemohou pochopit. Oba tábory si říkají, co je to za lidi, se kterými žijeme ve společném státě? Jak to, že jim nevadily aféry Miloše Zemana, když ve srovnání s ním, by prezidentskou funkci vykonával lépe i ten pověstný fíkus. Stačilo by, kdyby nemluvil, zkrášloval kancelář a přeměňoval oxid uhličitý na kyslík.
Vystoupení Miloše Zemana po prezidentských volbách dalo odpověď na otázku, zda v průběhu svého druhého a posledního mandátu, kdy se již nemusí podbízet voličům (ani se na nic ohlížet), změní své chování. Jak se zdá změní. K horšímu.
