Už se to nedá vydržet. Fakt to nejde. Nechtěla jsem se zařadit mezi všechny ty hlasy zasvěceně debatující o dvou holkách, které jely do Indie. A bohužel si vybraly blbou cestu.
Tomáš Nováček
Nejpřisleplejší názor reprezentuje asi Jiří X. Doležal, který na základě jejich příběhu dokonce vymyslel terminus technicus "sluníčkové holky". Nutno říci, že zmíněný novinář patří mezi ty kousky, které čtu pravidelně, neboť mi nevadí jeho svojský přístup k tématům ani jeho hulení. Nu, ale i mistr tesař se utne. Článek Holky v Balúčistánu a mlčení sluníčkářů, totiž jasně ukázal, že autor o cestování dvou holek ví, s dovolením, hovno. Namátkou už jen díky prostému faktu, že není holka.
Na serveru Hedvábná stezka je k vidění poměrně zručně rozebraná situace v jakémsi kontextu "světová bezpečnostní situace a islám" v článku s názvem ÚNOS V PÁKISTÁNU: Hana a Tonča na silnici smrti?. Jeho autor v něm (docela logickými argumenty) obhajuje jak dívky, tak i muslimy, což je ale pro většinu z nás nepochopitelný paradox.
K prolomení kecacího embarga, které jsem sama na sebe uvalila, mě přimělo zamyšlení nad tím, co oba články spojuje.
Oba mluví o světě, o kterém nikdo (vyjma těch, kteří se v něm narodili) neví vůbec nic. Protože i když prožiju celý život pouze a výhradně mezi muži, nikdy se mužem nestanu. Tu možnost jsem propásla prostě proto, že jsem se narodila s jiným pohlavním zařízením i jeho ovládací centrálou. A tady se objevuje to velké JENŽE. Potřeba vyjadřovat se a hodnotit věci, které neznáme, totiž přímo úměrně roste stupněm neznalosti. Autor článku na Hedvábné stezce se na celou záležitost podíval v širším kontextu a to zřejmě díky faktu, že ve zmiňovaném prostředí dlouhou dobu pobýval. JXD tam podle všeho nikdy nebyl a tak se pustil rovnou do osobnostního rozboru obou cestovatelek a všech lidí, kteří (dle jeho mínění) nezodpovědně cestují na (dle jeho mínění) nebezpečná místa.
Když něco neznáte, je dobré řídit se instinktem. Spoléhat na intuici. Přizpůsobit své jednání okolnostem. Konat.
A držet hubu.
