Vánoce a kvantová teorie

Tohle je období, které zrovna nemiluju. Alespoň do okamžiku, než zmizím na Českomoravské Vysočině na naší chalupě v minulém století postavené. Klasickou stavební metodou s mechem mezi trámy jako izolací a kuchyňskými kamny, jejichž živý oheň po ránu rozpláče dojetím i okenní tabulky. Takový 3D ráj s duší.  

Tina Palu

Vánoční výzdoba hrdinně instalovaná v obchoďácích už v půlce října a příběhy lidí odcházejících z tohoto světa právě v tomto čase mě přiměly k zamyšlení nad hmotou. A nemá to nic společného s vírou ani náboženstvím. Prosté pátrání po tom, co se děje s energií ukrytou v tom takřka stoprocentním prázdnu atomů. V prázdnotě, která nás z větší částí tvoří. Pokud z nás smrt všechen ten prázdný prostor vycucne, zbyde jen to důležíté a my přestaneme zabírat místo. Takže, jak jaksi z logiky věci vyplývá, je třeba se plnit energií. A tím nemíním hamburgerovou. 

Nejzásadnější energií je pro nás světlo. A vezmeme-li to z gruntu, tedy z duální vlnově-částicové teorie, zjistíme, že v tomto světle nás na nejzajímavější myšlenky může přivést kvantová teorie, zrozená ze zápasu o smíření světla a hmoty*. Teorie pravděpodobnosti. Fakt, že něco nejde pozorovat při aktu samotném, že lze pozorovat pouze důsledky tohoto konání, mi napovídá, na kolik situací v našem makrosvětě se dá tahle zákonitost mikrosvěta aplikovat.

Okamžik, kdy se v sevřeném šiku masivní fronty lyžařů čekajících na vlek někdo uprdne, asi propásnete. Ale jistě nepropásnete nesouhlasné ťukání hůlek a znechucené výrazy tváří vykukujících z pod helem. Nezastihnete přesnou chvíli, kdy jste překročili spořádaný denní příjem kalorií, ale její důsledek, kdy už vám praskají kalhoty při pokusu narvat je přes boky. To se sice zdánlivě může jevit jako rozpor s tvrzením o nesmírné řídkosti hmoty, ale zkuste se na to podívat z pohledu té energie.

Co tím vším chci vlastně říct? Nenakupujte. Nebo alespoň ne v kvantech. Kupujete prázdno, které odvádí pozornost od toho důležitého. Darujte energii. Postavte sněhuláka, klouzejte se s děckama v blátě, když není sníh, jděte na procházku s cílem svařáček, dejte si o pusu víc nebo jeden druhému třeba něco odpusťte. A pokud se vám to nezdá, tak to prostě jenom zkuste. Bude vás to určitě stát méně, než nablýskané atomy ve slevě ze všech obchoďáků světa.

*Marcus Chown, Kvantová teorie nikoho nezabije