Patka a Mat

Aneb intelektuálové z paneláku v rodinném domě. Věděli jste, že dnešní kutil je bez google v háji?

Když si dva duševně pracující, celoživotně panelákoví jedinci koupí dům, přináší to nečekaná dobrodružství. Ono by už tak stačilo, že sžívání s někým, kdo vám obrátí život na ruby je dřina jako hrom. K tomu se z nás stali Mat s Patkou. Lépe se totiž naše rukodělná tvorba nedá vystihnout.

Nejlépe nám jde teoretická příprava, to Adam nastartuje svůj vysoce výkonný, technický mozek, zapne počítač a začne plánovat. Náš kousek plotu v zadní části dopravy měl téměř technickou dokumentaci včetně podrobného položkového rozpočtu. Nechyběl ani výpočet spotřeby betonu vycházející z hloubky vyvrtaných děr a průměru použitého vrtáku. Samozřejmě s odečtením obsahu válce tvořeného ponořeným sloupkem, který má být oním betonem fixován.  Soubory v excelu, soubory v kdovíčem, odkazy na prodejce plotopotřeb, seznam nářadí. Nic nechybělo.

Od plánu k realizaci byly víc než dva měsíce. Tahle etapa nám tedy zatím nejde. Nejdřív musel utéct pes i kočka, musel se přiblížit podzim a s ním doba sázení keřů a stromků a já vyhrožovat balením kufrů a stěhováním k dcerám. Stylově do střídavé péče. Ale pak jsme se do toho přece jen pustili. Pěkně po selsku. Beton se míchal pěkně na hustotu polevy na dort, urovnával do kopečka po vzoru pískových báboviček. Betonoval Adam i Áda, vodováhou měřili i sloupky rovnali. V roli míchaček se představila Marie s Evčou. Dokonalá týmovka. Jo, ten pečlivě propočítaný beton nejdřív chyběl a pak zas přebýval. Nakonec to byla zábava a sami sebe jsme zabetonovali fakt jen trošku. Plot stojí (a ty původní sloupky po kterých utíkal kocour a kvůli kterým se to celé z větší části dělalo, tam dodnes stojí taky). Uf. 

Na výměnu plynové trubky jsme si sami netroufli a tak prišel pan Ferda Mravenec. Fakt šikovný. Vyboural na chodbě kus zdi, vyměnil trubku, udělal ještě cosi, aby bylo pokračování výměny snazší a nebylo nutné lítat do plynáren. Vyměnil hloupé ventily na radiátorech za chytré. Než jsem přišla z práce, bylo i zameteno a Adam seděl na chodbě s notebookem na klíně. Prohlížel si díru ve zdi a "gúglil", jak se taková díra zaplňuje. Včera večer zaujatě bušil do klávesnice, místy se škrábal na hlavě a dokonce se mi zdálo, že se mu lehce kouří z uší. Asi mne brzy překvapí novým manuálem na maskování plynové trubky.

V den, kdy u nás byl Ferda Mravenec, jsme si slavnostně zavřeli větrací okýnko na chodbě. Pocit, že nám už neuniká plyn byl fajn. Nalili jsme si oslavnou sklenku bílého a sedli si v obýváku. Zrak mi padl na zeď nad televizí a dostala jsem záchvat smíchu. Bourací práce z druhé strany "prolnuly" zdí a na čerstvě vymalované zdi opadala omítka. 

No nic, tohle nezakryjeme pověšeným obrázkem. Jdu si googlit návod na opravu. Nebude mít sice Adamovu dokonalost, ale nedá se nic dělat. Jsem na řadě.