Krátký článek o zavřených dveřích.

Co se dá psát o zavřených dveřích. Nic. Prostě zavřené dveře. Divné ovšem je, když jsou za těmi dveřmi vaše děti. A před ními vy.

Sedíme a plánujeme víkend s Dětmi. Nevypadá to na žádný velký výlet, protože je u nás ještě Štěně. Děti budou nadšené. Tak aspoň bowling s přáteli, ať mají Děti nějaký zážitek. A možná návštěva u příbuzných. Roky tam nebyly. Táta víc nechce plánovat. V současné nepřehledné situaci, kdy mu Šofér vyjasňuje, že mu nedá jeho vlastní děti na víkend vyčkává. Je technik. Má takovou povahu.

Vracím se z práce a beru Štěně na zahradu. Táta jede pro Děti. Máma stojí se Šoférem ve dveřích. Oznámí Tátovi, že mu děti nedají. Prostě ne.

Dveře se zavřou.

Děti zůstanou za nimi. Kdoví, jaké mají informace. Dveře tvoří hráz. Smí se takhle jednat? Jaký je člověk, který se takhle chová k vlastním dětem?

Táta přijede domů, ve tváři ještě úžas.

Ruším bowling.

Táta krátce telefonuje s právníkem. Rychlé řešení nenachází.

Něco selhává. Kromě lidského faktoru a lidské slušnosti i systém...

...a čas dětí běží...