Houpání na vlnách
„Viděj nás hrozně jednostranně z toho svýho bílýho Olympu. Nejradši by všechny těhotný svázali do kokonů, obalili plexisklem a v příslušnej čas rozřízli jako přezrálej meloun!“
Alice byla krásná, štíhlá a úspěšná, žila aktivně, zdravě a společensky a navíc měla čtyři děti, které vychovávala s příkladným klidem a kreativitou. Žádné hysterické scénky v samoobsluze, žádné sobotní a nedělní dětské dýchánky u televize, když se rodičům nechce vstávat, žádné „tak si ty bonbóny od babičky sežerte a dejte mi už konečně pokoj, parchanti mizerný!“ Ne. Alice byla bez kazu. A mě z toho občas trochu bolelo břicho.
Nasypala jsem do misek sojové oříšky, postavila na rozviklaný zahradní stolek pomerančový džus a výmluvně ulehla na bílé plastové lehátko do stínu.
„Terezo, mně se zdá, že ty svýmu tělu vůbec nedůvěřuješ!“ probrala mě z mých existenciálně tísnivých pocitů Alice.
„To se ti nezdá.To je fakt. A ono nedůvěřuje mně, myslím. Je to taková vzájemná, ozkoušená a zdůvodněná pozitivní nedůvěra, která může obě strany překvapit už jen příjemně...“
„Ale to děláš strašnou chybu, jestli o tom nevíš! Rizikový těhotenství by v podstatě vůbec neexistovaly, kdyby ženský víc důvěřovaly svýmu vlastnímu tělu!“
Alice mu důvěřovala. Její důvěra šla dokonce tak daleko, že po narození druhého potomka odmítla propříště klystýr, monitor, zelené nemocniční dlaždičky i prefabrikovanou a odlidštěnou nemocniční péči a své třetí dítě vyklopila doma v posteli. Za necelé dva roky si pokus zdárně zopakovala.
Záviděla jsem jí. Tu jistotu. Tu zaručeně bezbolestnou jistotu, ze které nemusela platit vůbec žádné daně.
„A teď se svlíkněte, ať můžu dělat svojí práci.“
Právě jsem Gralovi předložila ke zvážení všechny strachy a nejistoty, které mě v posledních týdnech doma trýznily. Čekala jsem náležitou rezonanci, dočkala se…
„Můžu jezdit autem, pane doktore?“
„Když nepojedete na Kavkaz!“
„Můžu telefonovat mobilem?“
„Když přitom nebudete řídit!“
„Jáchym má ve školce žloutenku, nemůžu…“
„Mejte si ruce. Často. Dál?“
Zhluboka jsem se nadechla.
„Smrdí nám podlaha v pokoji pane doktore. Stará, dřevěná. Nemůže to ublížit…“
„Máte stan?“
Tahle možnost mě věru nenapadla.
„Venku je osmadvacet. A teď dost řečí a šup do kabinky, milostivá, na chodbě sedí dalších čtyřicet ženskejch.“
Pak jsem opustila ordinaci. A jak opadala vlna vzteku a rozjitřené emoce se zklidňovaly, zůstávala někde v hlavě uvízlá právě jen slova a barvy a tóny a můj mozek je plynule přehrával do své soukromé audiotéky.
A já, místo abych přemýšlela o svém těhotném břiše a hrůzách, jimž bude v nejbližší budoucnosti vystaveno, zalykala jsem se smíchy, kdykoliv jsem si vzpomněla na svého čaroděje.
Soukromý nebe (kráceno)
PS: Omlouvám se, že předkládám čtenářům text z vydané knížky - občas je dobré zavzpomínat :)
Berte jako příspěvek k rozvášněné debatě o porodech a těhotenství.
Veronika Valíková Šubová
O neobyčejné češtinářce a sbormistryni - Lenka Dohnalová (Mlynářová) z Olomouce
Loni jsem chtěla popřát Lence ke kulatinám, ale okolnosti mi to nedopřály. Proto letos stojím v koutě s gratulací. Lenka je češtinářka i hudebnice - a obojí dělá s láskou. Snad proto spolu můžeme mluvit o mnohém bez obav.
Veronika Valíková Šubová
Manželství s Turkem
"Víš, že si bereš Turka?" zeptal se mě před osmi lety, v předvečer naší svatby, nejlepší kamarád mého muže. Vytřeštila jsem na něj oči a přemýšlela, zda se Kapitán tajně nemodlí k Alláhovi, když se bereme v katolickém kostele.
Veronika Valíková Šubová
Divoká noc
Moje dobrá přítelkyně na blogu sdílela nezapomenutelný zážitek – noc se mnou ve své posteli. Musím reagovat a upravit jistá tvrzení, která se mě malinko dotkla. Na čtenáři pak je, aby si vybral tu pro něj přijatelnější verzi.
Veronika Valíková Šubová
Ty-já-tr, Chlapec v pruhovaném pyžamu a 15. březen
Radku Tesárkovou znám čtyřicet let, zakládaly jsme spolu dva divadelní soubory. 14. 3., v předvečer 85. výročí vpádu nacistů do naší země, jsem konečně dorazila na oceňované představení, které vzniklo na motivy románu J. Boyna.
Veronika Valíková Šubová
Třicet let let od smrti Karla Kryla
Včera mi vyšel delší článek o Karlu Krylovi v MF Dnes, visí na idnes Premium. Ale hodně se toho do něj nevešlo, proto přidávám pár střípků do mozaiky. KK byl určitě písničkář a básník, který nejvíc ovlivnil moje dospívání.
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka
Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve...
Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let
Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...
Moskva se chlubí kořistí z Ukrajiny: Abramsy, Leopardy i českým BVP
V Moskvě ve středu začala výstava západní vojenské techniky, kterou používá ukrajinská armáda a...
Na jednání o míru nepřijdeme, vzkázali Rusové. Švýcaři je ani nezvali
Švýcarsko iniciuje vlastní mírovou konferenci o Ukrajině. S pozváním Ruska na setkání, které se má...
Pavel zkritizoval všechny. Nefér jsou Babišova slova i kampaň SPOLU, míní
Kampaň, která dělá z hnutí ANO zastánce ruských zájmů, je podle prezidenta Petra Pavla stejně nefér...
O menopauze musíme mluvit, burácela herečka Halle Berry před Kapitolem
Slavná herečka Halle Berry se zapojila do americké politiky, když podpořila senátorky snažící se o...
Sluší se, aby zaměstnanec věděl, proč je propouštěn, řekl Juchelka
Poslanci se přeli o změnu zákoníku práce. Opozici se ho nepodařilo vrátit vládě k přepracování....
- Počet článků 461
- Celková karma 25,74
- Průměrná čtenost 1708x
Knihy:
Soukromý nebe (2004) - pohádka o jedné krásné porodnici, rizikových těhotenstvích a lásce v mnoha podobách. A o Čaroději Gralovi, který v té porodnici pomohl mnoha budoucím maminkám.
Češtinářky 1. 9. 2022
Češtinářky jsem psala od roku 2014 do roku 2021. Snad je to román o českém školství, učitelích studentech a literatuře. A témata? Zásadní - láska, přátelství, souboj jedince s mocí a systémem a reakce nadřízených (mobbing a bossing)... V knize si nejvíc cením hovorů o literatuře ve třídách - ani jsem si nemusela moc vymýšlet, moji bývalí studenti vědí. Nejvíc jsem se bála při psaní kapitol o čertech a ďáblech a při učitelských poradách. Nejvíce jsem hlídala slůvka při rozhovorech s Čarodějem. A nejvíc jsem se nadřela při komponování věrohodné Kristovské paralely. Inspirací k ní mi byl skutečný příběh z jednoho gymnázia na Moravě.
Dost jsem si vymýšlela. Ale situaci v českém školství jsem snad zachytila podle svého nejlepšího vědomí a svědomí.
Kdo se odchyluje, musí často z kola ven. Boj se systémem bývá fatální. A v posledních letech se to zhoršuje...
Moje stránky:
https://www.cestinarky.cz/
mail: ver.valikova@seznam.cz
Seznam rubrik
- Kámošky
- Ženy a muži
- Časové a příležitostné
- Bezpečné místo k nadechnutí
- Porodnice a Soukromý nebe
- Škola a maturita
- Literární seminář pro oktávy
- Děti a Sešívané léto
- NEVERMORE
- Moře a další lásky
- PPP - Proti předčasným porodům
- Rodinka jak ze Shakespeara
- Taháky k maturitě
- NE! plošné střídavé péči
- Zvířátka
- Povídky