Šikana je už i ve školkách! A potom učitelce rupnou nervy!

Tak nám ten nešvar zvaný šikana, vlezl i do školek!  No kam ten svět spěje, pomyslíte si po přečtení informace, že někde v Pardubicích se ve školce našel zřejmě šikovný malý podnikatel, co se rozhodl, že na své oblíbené cukrátka si nebude škemrat u rodičů, ale sám si na ně vydělá. Jistě chvályhodné, pokud by nezvolil cestu šikanování svých vrstevníků. No přiznám se, že mě mrazí při pomyšlení, že děti ve školkách jsou vystaveny něčemu takovému. Osobně si myslím, že u takhle malých dětí o klasickou šikanu nejde, ale i tak mě po přečtení tohoto článku zaráží několik informací.
  1. . Předně děti tohohle věku zkoušejí, kam právě mohou zajít, co vše si mohou dovolit a poznávají co je dobré a co zlé, jaké chování je přípustné a za jaké následuje trest. A dostal jsem se k jádru problému dnešní doby a tím způsob potrestání dítek. V dnešní době jsou fyzické tresty zakázány a jediným povoleným způsobem výchovy našich ratolestí je tak pouze možnost domluvy nebo udělení zákazů a nařízení.   Dle mého názoru zcela nedostatečné, jistě se teď spousty lidí ohradí, ale dnešní doba sama nám dává odpověď, jak taková výchova dítek dopadá a jaké účinky má u dětí mluvené slovo bez jiného tvrdšího postihu. Jeden příklad, pravidelně chodím hrávat plážový volejbal se známými, vesměs jsou to rodiče dětí předškolních i školou povinných. Tyhle děti si vesměs hrají kolem, nejvíce na samotném písku.  A tak nás jednoho dne vyrušil dětský křik a pláč, jeden chlapeček uhodil holčičku a ona mu to samozřejmě vrátila, oba si při tom hodili písek do obličeje, dovedete si představit ten řev. Reakce maminek?! Maminka holčičky lupla dívence pár na zadek a vysvětlila ji, že tohle se nesmí dělat. Ta druhá maminka malému chlapečkovi utírala slzy a takovým tím směšným tónem chlapečkovi řekla, že se to nedělá, nic víc. Netrvalo to dlouho a v době kdy jsem odpočíval, jsem pozoroval právě tyhle děti, jak si hrají, holčička měla v ruce nějaký klacík a tím si malovala, chlapeček ho chtěl taky a nejsnadnější cesta pro něj byla klacík vzít dívence. Když ho ovšem statečná dívka dobrovolně nechtěla vydat, uhodil ji a opět vztekle hodil hrst písku dívence do očí. Dívenka už se chystala k odplatě, ale svůj čin neprovedla, jen naznačila a s výrazem bezmocnosti ve tváři, začala plakat. Věděla totiž, že to nesmí udělat, protože by následoval trest, ten chlapeček podobné kousky dělá neustále a z domlouvání rodičů si naprosto nic nedělá a tak pravidelně slyším stokrát za dvě hodiny, jak ta maminka volá na chlapečka: nedělej to, to se nesmí. Máte potom sto chutí dát pohlavek nejen chlapečkovi, ale i nepovedené mamince. Co si budeme povídat, i ten chlapeček totiž ví, že slovo nebolí. Netvrdím, že je potřeba děti řezat hlava nehlava, já sám jsem jako dítě takhle bitý byl a jsem proti tomu. Jenže on výchovný pohlavek, nebo pár na zadek je mnohem účinnější prostředek než pouhá věta to nesmíš, nebo to se nedělá. Pamatuji si, že třeba ve škole se nás učitel zeptal, chceš facku, nebo poznámku – věřte, každý si vždy vybral to první, věděl totiž, že doma by to bylo mnohem horší.  V dnešní době jsem často svědkem toho, jak děti cvičí s rodiči. Jen v němém úžasu kolikrát stojím a pozoruji, jak děti jednají, žádná autorita, žádný respekt. Je to čistě důsledek jednání a výchovy rodičů. Svádět to totiž dnes na školy, je nesmyslné protože učitelé nemají žádné prostředky a možnosti jak ty hůře zvládnutelné děti umravnit.  A když potom je ve třídě třeba jen pět takových chlapečků co vždy jen slyšeli, to nesmíš, tak se nedivte, že čas od času nám některý pracovník ve školství vypění a dotyčnému nařeže. A to se potom stává štvanou zvěří ten, co vlastně společnosti v tu danou chvíli dost pomohl. Ale to jsem již odbočil více, než jsem chtěl. Já jen doufám, že dotyčný chlapeček v Pardubické školce nemá taky tak nepovedenou maminku a tak příště nebude chtít zneužívat kohokoli, protože bude vědět, že by následoval trest. A jestli to bude stačit v podobě třeba klečení v koutě, tak je to v pořádku, když bude potřeba pár na zadek tak já nejsem proti. Když si vezmete, že až mu bude třeba 18 let, tak mu potom můžou nařezat mnohem víc v zařízení, v kterém dítě, co včas nepozná, co si dovolit může a co ne, určitě skončí.

Hlasujte ve finále ankety Blogera roku

Autor: Radim Valášek | čtvrtek 13.5.2010 15:05 | karma článku: 22,69 | přečteno: 1302x