Tunel zdravotních pojišťoven versus vraždící pneumokok našich dětí

Zdravotní pojišťovna je v zisku jedenácti miliard. Právě dnes jsem v rádiu slyšela zprávu, že se na ministerstvu zdravotnictví spekuluje o tom, zda očkovat či neočkovat děti proti pneumokokovému onemocnění „zadarmo“,  (tedy bezplatně z peněz povinného zdravotního pojištění). Očkování by stálo celostátně 400 miliónů. Pneumokoková infekce způsobuje závažná onemocnění s těžkým poškozením zdraví či smrti člověka, ale co je to proti „neštěstí“, které by nastalo, kdyby si management pojišťovny nemohl vyplatit své tradiční miliónové prémie z firemního zisku.

    Podnikání zdravotních pojišťoven a jejich hromadění zisku z prostředků ze zákona povinných zdravotních pojištěnců je vůbec obrovskou záhadou. Všichni máme povinnost se skládat na tyto zisky, ale má-li z nich pojišťovna, řízená a regulovaná státem – resp. politiky – „pustit chlup“, tak se kroutí, jako by to pánové dávali ze svého. Že na řádění zákeřných nemocí zemře ročně xy dětí je jejich svědomí jedno. Vždyť jejich soukromá peněženka přece nezná bratra a sesterský solidární princip podnikatelům ve zdraví je to poslední, co by tyto činovníky na jejich činnosti zajímalo. Oni podnikají ve zdraví právě proto, že je to dobrý a hlavně spolehlivý, perspektivní a nepřetržitý byznys. Vždyť lidé budou nemocní pořád!

    Jisté je, že právě v kapitole zdravotnictví se střetávají dva zcela protichůdné ba rozpolcené přístupy. Ten humáně-etický a vskutku mezilidsky solidární je však, bohužel, až na tom „pěkném“ posledním místě.

    Lékaři léčí (za peníze), pojišťováci za své nekřesťanské honoráře hospodaří s penězi hloupých, zákonem povinných poplatníků, politici jim odkývou cokoli, usnadní-li to jejich možnosti vylepšit image státnímu rozpočtu proto, aby byli do příštích voleb za hezké, jen nebohý občan, který se nemůže před zákonem nijak bránit ani vzepřít a odmítnout pojišťovnám a politikům přispívat na jejich prebendy, stále jen platí a platí. Takže ho všichni, kdo na něm vydělávají nejvíc a zadržují ty nemravné zisky, drží neustále pod krkem. A tak to jde pořád dokolečka. A do toho si Julínek ještě klidně přijde s privatizací pojišťoven! Tak tomu se říká tunel. Nahospodařit si prostřednictvím zdravotních pojišťoven obrovské jedenácti miliardové zisky z kapes všech povinných plátců zdravotního pojištění, a pak si ty peníze zprivatizovat (za příslib bohulibého podnikání) – a to včetně nemovitých statků, budov, pozemků a podobně, je přece kšeft jak hrom! 

    Paradoxy oběživa mezi chudými a bohatými zkrátka neznají mezí ani hranic. A dokud lidé nevyjdou s cepy a kosami do ulic a není z toho krvavá revoluční řež, (a poté, již od dob gilotiny), převrat a následné zestátnění, nic s těmi spekulanty hospodařícími se společnými penězi nepohne. Neboť pro bohatce je přímo příznačné, že neznají míru svého břichopasectví, a chudí pak zase mez kulturnosti onoho zúčtování.

    Pokud ti současní bohatí u vesla vsadili na kartu, že dokud mají lidi co jíst, tak budou líní jít protestovat do ulic, uvažují možná pragmaticky. Nicméně spekulace je vždy jen spekulací, a mohou se také přepočítat, neboť jakmile začnou na nezažranost pojišťoven a státních úředníků umírat zbytečně jejich děti, jde o to nejcitlivější místo – a pak kdoví… Možná je z těch jejich pojišťovacích a jiných úřadů defenestrují.

Být panem Julínkem, třásla bych se strachy již předem, pokud oněch 400 miliónů na očkování z kasy pojišťoven nepustí; neboť nikdy nemůže vědět, jak zareaguje zoufalý rodič, kterému jen kvůli tomu, že neměl na to, aby nad rámec toho, co platí do povinného pojistného zdravotního systému, přikoupil ještě očkovací látku proti pneumokoku, zemře dítě…