U nás v Babišově, aneb vítejme v zemi estébáků!

Čapí hnízdo se stalo novodobým symbolem neodpornějších koloritů minulé totalitní éry a komunistické, estébácké moci. Pokud sociální demokraté setrvají ve vládní koalici s Babišem, podřezali sami sobě větev v příštích volbách.

Ne, že by sice teď momentálně bylo co platné komentovat čapí hnízdo a Babiše z jiné úrovně, než z moci prezidenta zeměkoule, ale všeho dočasu.. Jak je vidět, tak zatím ani renomovaní žurnalisté napříč všemi médii, ani zdravý selský rozum těch, kteří nevolili Babišův poloprivátní stroj na politiku skrze byznys pro byznys s názvem ANO, nedokáží zatím v Babišově nestoudné a bezskrupulentní svévoli dosáhnout, toho, aby odstoupil. Ale všeho dočasu.

Babiš je stoprocentně „splachovací“. Jakoby v této zemi neexistoval nikdo jiný a nic, než jeho privátní zájmy a zájmy jeho partaje. Babiš si z Česka udělal pomalu ale jistě svou soukromou firmu.  Babiš sice získal ve volbách mandát od stejně bezskrupulentních spoluobčanů, kterým nevadí balancování na hraně a za hranou zákona jeho podivných finančních kauz, nevadí jim ani udavačství, estébáctví a všechny hříchy temné minulosti bolševické éry, které provázejí podivný Babišův profil. Nicméně ani tak Babiš nemá dost silný mandát k tomu, aby byl jako premiér zproštěn povinnosti naslouchat i hlasu jiných voličů, než těch svých. Všechny občany a jejich hlasy a charaktery si koupit nebo umlčet nemůže.

   Ale na druhou stranu, ono se není co divit, že tu v posttotalitních Čechách je tak zaplevelená politická kultura a společenské klima vůbec;  Egon Bondy kdysi zaglosoval na téma kvality lidí, žijících v komunistickém táboře: „…Československo je tak tradičně profízlované, že jeden udávajíc druhého prostřednictvím třetího, nakonec udává sám sebe…“. Vždyť základem práce správných estébáků je vytvářet mlhu, aby se situace stala dostatečně nepřehlednou.  Vítejme v zemi estébáků!   Totalita pokračuje.

Jedno je ale jisté, ti vrchní bolševičtí grázlové mají lustrační papíry přímo v Moskvě.  Možná by nebylo od věci, (jako další námět investigativním novinářům), zkusit ještě intenzivněji zapátrat po Babišově minulosti nejen ve svazcích na Slovensku, ale i u bývalého Velkého Bratra s rudou hvězdou v Moskvě. Proto, aby zase kauza čapí hnízdo a babišaiáda nevychladla a nebyla už šance ji poněkolikáté zamést pod koberec. Vědomí, že naši zem stále řídí Kreml, by snad už mohlo rozsvítit lidem v hlavách, aby toto panoptikum příště nevolili.

Od pádu bolševického režimu v naší zemi uplynulo ne zas tak moc let, aby tu stále nebyli mezi námi. Živí, silní, zazobaní. Pevně sedí ve svých korytech a hnízdech, a cítí se neotřesitelně, neprůstřelně. Ano, vědí, že vrána vráně oči klovat nebude. Ano, mají dost silnou základnu. Kryptokomunistickou základnu ANO.  Základnu, kam se rekrutují lidi bez charakterů, jimž je jedno, zda je jejich šéf podezřelý z několika trestních činů, hlavně když má prachy a ohání se, že všem dokáže zavřít ústa, když ne po dobrém, tak jakkoli jinak. Neboli, je to jak zabolševika:  kdo nepije s Babišem, pije proti němu, a toho odstraní, byť by to měly být i jeho vlastní děti. (Tedy s tím pitím to platí spíš o Zemanovi, jenž si s Babišem navzájem notují jako kádry ze stejné stáje; konec konců, jejich minulost z éry minulého režimu je dost podobná; jeden z bolševického prognosťáku, druhý z bolševické pézetky, vychází stejně, jako jeden za osmnáct, druhý bez dvou za dvacet).  Ale jisté je, že Babiš rozhodně není dalek toho, aby odstranil jakékoliv své oponenty.

Možná by také stálo za úvahu se zamyslet, zda by si  státní vyznamenání za odvahu a celospolečenský přínos nezasloužila například paní Sabina Slonková a její kolegové, spíše než nohledové, patolízalové a klikoleštiči páně prezidenta Zemana, protože jít tváří v tvář a neanonymně proti prapodivnému a podezřelému premiérovi, je vskutku odvaha takřka Palachovského typu. Neboť najít odvahu zazvonit u dveří premiérova syna a zeptat se ho přímo, jak to bylo s jeho únosem na Krym, je takřka odvaha rovnající se kamikadze..

Před paní Slonkovou se hluboce skláním.  A ze srdce si přeji, aby svůj odvážný čin pro společnost přežila bez úhony. A i kdyby se stalo, že by třeba nějakou nešťastnou náhodou zmizela taky někam na Krym, nebo se jí stala nehoda či umlčení podobným způsobem, jaké potkalo nedávno slovenského novináře, tak bych tuto statečnou novinářku chtěla ujistit, že nikdy nebude zapomenuta a že její práce a odvážné činy pro tuto zbědovanou zem dojdou uznání. Minimálně u ostatních slušných lidí, nevoličů ANO. A nebojte, paní Slonková, Vaše práce je smysluplná a potřebná, i kdyby se někdy zdála být bezsilnou, už proto, že nevoliči ANO si nemyslí, že by novináři v první linii, kteří nasazují vlastní kůži a krk proto, aby přinesli zprávy z bojiště, byli hyeny.  A i nevoličů ANO je pořád dost. Dost na to, aby třeba překonali pod váhou Vaší odvahy, svou vlastní bázlivost a uťápnutost, a aby se aspoň tentokrát zvedli z gauče a vyšli do ulic manifestovat svůj protest proti Babišovi, a tím podpořili i Vaši práci. Neboť Babiš je skutečně tím rudým komisařem, který se snaží rozdělit tuto společnost a vehnat ji zpět do totality.

Dost bylo Babiše, dost bylo estébáckých manýr, dost bylo totality! Neboť pravda je jenom jedna: zavírat lidi do blázinců, organizovat únosy na Krym, aby někdo nemluvil, umlčovat oponenty v lágrech a kriminálech, cestovat jen na výjezdní doložky a trčet tu za železnou oponou, to již tady nedávno bylo v padesátých až osmdesátých letech. Chtěl by to snad někdo ještě zažít?!

Fakt je ale ten, že ti, co volí  a podporují Babiše, jsou stejně prolezlí prašivinou minulého režimu, a jsou nejméně tak nebezpeční ostatním lidem, jako Babiš, a to rozhodně není dobrá zpráva.