O křesťansko-demokratické cenzuře ženského lůna

Přestaňme dělat výzkumy, zrušme plány letů na Mars, nepátrejme, kde jsme se tu vzali a kam kráčíme…! Protože to vše je podle „pravdy“ církevních představitelů neetické a veškerá poznání, kterým se říká věda, (vědu o člověku a početí nevyjímaje), jsou tabu. Zůstaňme ve tmě!

Nepřejme si vědět, kdo je původcem „zázraku početí“, nepleťme se do „božích“ kompetencí, neboť pomyslný Duch svatý je přítomen svým vstoupením skrze muže v každé ženě!

Tak volají – ba někdy hystericky křičí – mágové náboženské „vědy“.

A dělají si čáku na imperativ. Jejich utkvělá představa, že mohou dokonce do věcí lidských zasahovat diktátem zákona, je tou nejbrutálnější formou diktarutry. Kam se hrabe totalitní minulost bolševika.

       Historie je plná čarodějnických procesů, kdy církevní inkvizitoři vykonávali rozsudky nad ženami a zaživa je pálili na hranicích třeba jen proto, že jejich početí nebylo „schváleno“ bohem, resp. jeho církevním zástupcem na zemi, a bylo tudíž „ďábelským dílem“.

V dnešním katolickém Polsku jsou ženy, které si nechaly udělat potrat, trestány „jen“ vězením.

     A co u nás – v tradičně neznabožské zemi?

Po letech liberálního pohledu na interrupci se církevní klika opět ozývá a přeje si renesanci svých starých pořádků a dogmat. Chtěla by mít zase vliv nad českými ženami. Chtěla by mít kontrolu a moc i nad tím, jak žena naloží se svým tělem a útrobami. Klerikální strana touží zasahovat do rodin i individuálních životů dokonce i tak, že by sledovala, co se děje v intimitě domácích postelí!

Nárokuje si dokonce dozor nad vajíčky a spermiemi, jež prostřednictvím výměny tělních tekutin potřísní ženské ohanbí. Vždyť žena je ve vidění některých církevních tmářů dokonce branou, jíž vchází ďábel, a jako taková by měla být podřízena neustálé kontrole a střehu.

Cenzura těch nejprivátnějších a nejintimnějších pocitů, které lidé zažívají, by měla být přínosem pro společnost, a samozřejmostí by mělo schvalovací řízení s kolkovaným formulářem a notářským dobrozdáním, že dobrovolný dárce spermií souhlasí, aby byly jeho spermie z lůna ženy odstraněny v případě, že dojde k jejich spojení s momentálně ouvalačním vajíčkem.

Skvělá to zpráva pro celou polovinu mužské populace, která se ráčí pyšnit vizitkou domácího násilníka! Vždyť podle Světové zdravotnické organizace je v České republice 38 % žen týraných (a to jsou jen ty již nahlášené a evidované případy/!/) a každý čtvrtý den v Česku umírá jedna žena v důsledku domácího násilí!

Ze statistik rovněž můžeme vyčíst, že velmi důležitou pákou k domácích násilníků vůči ženě je právě její nechtěné otěhotnění, ke kterému dochází znásilněním oběti. Znásilňovaná manželka nemá možnost nijak ovlivnit, zda bude či nebude těhotná, a velmi často to není  její volba, bude-li mít s násilníkem dítě. Jenže pod pohrůžkou zabití a častého hrubého bití se bojí o holý život, a tak se logicky bojí od násilníka utéct v obavě, že si ji najde a utluče ji. Násilník se totiž neptá, kdy si „svou“ ženu vezme ke své sexuální potřebě. Násilník naopak ví, že skrze dítě nad ní bude mít ještě větší, absolutní, moc a dostane ji tak do bezvýchodné situace stoprocentní ekonomické závislosti na něm. Otěhotnělá, znásilněná, týraná žena, která bude muset zůstat na mateřské, totiž nebude mít dostatek příjmů, aby sebe a potenciální dítě uživila.

Damoklův meč zákazu potratu bez souhlasu muže, resp. umělého přerušení těhotenství interrupcí, je vodou na drtící mlýnské kolo, jímž si muži zákona pojišťují bezmeznou podřízenost svých obětí v ženách.

            Z těchto všech indícií se lze po právu domnívat, že právě mezi nábožensky motivovanými muži je velký počet domácích uzurpátorů, teroristů a násilníků.  Tito fanatici, skrývající svoji sociopatickou a psychopatickou povahu za boží roucho, si osvojují právo dokonce nařizovat zákonem, co žena může či nemůže dělat se svým tělem a lůnem.

Zatímco muž ženu může klidně přimět i nechtěné souloži a otěhotnět, protože sex – a to i ten vynucený - je podle něj vnímán  jako tzv. „manželská povinnost“, odepření poslušnosti ze strany ženy, a zejména její neochota či obava ze sexu, je považována za hřích.

            Také vám to zavání manipulací, diskriminací, totalitní zvráceností a diktaturou?

Nemýlíte se. Celý patriarchální systém – obzvláště ve své náboženské variaci - je tou nejhrubší totalitou ve všech svých projevech a obdobách.

A jestliže chce vesměs mužský parlament  diktovat podmínky, jak smějí či nesmějí ženy nakládat se svým tělem, pak jde o tu nejmarkantnější formu rituální totality.

Vždyť pánovi, který si do ženy odložil svůj slastný výstřik svých spermií, přece automaticky nevzniká právo na to rozhodovat o dalším osudu ženiny tělesné schránky.

Takové pojetí práva a spravedlnosti by bylo tak bizarní, zvrácené a paradoxní, jako by chtěl kdosi, kdo poslal do schránky svůj vzkaz, vzít tento vzkaz zpět. Vždyť ony spermie, přepuštěné mužem do ženských útrob, jsou rovněž jakýmsi kódovaným biologickým dopisem; nicméně to přece ještě nemůže zavdávat automaticky právo na to, že tento vzkaz musí žena vyslyšet nebo ho dokonce bezprecedentně dodržovat jako příkaz.

            Pokud by k tomuto došlo, pak by byly všechny ženy degradovány na slepě poslušné loutky a panenky v rukou mužů a bylo by veta jejich svobodné vůli!

A to je znásilnění v celé šíři a rozsahu tohoto slova.

Budou-li proto mužští zákonodárci, zejména ze strany „křesťanů“, bazírovat na tom, aby mohli takto hrubě zasahovat do intimního života žen a jejich práv, pak budou mít co do činění s ženskou revolucí.

A na to vemte jed, pánové!

Zdenka Ulmannová