Jsou dnešní komunistické strany reformovatelné?

V mnoha z krajů po nedávných volbách vládnou členové ČSSD společně s KSČM. Opozice to kritizuje.  

    Máme svobodné volby?  Předpokládejme že ano.

    Kdyby se na nynější Německo pohlíželo jen skrze prizma, že jsou to z velké části fašisti, neboť ve své minulosti nesou zátěž fašismu s fatálními důsledky, pak by nebyl možný posun, a to jak ve sféře smýšlení lidí o Německu dnes, tak by nikdy nevznikla tlustá čára za touto negativní, hrůznou kapitolou, s tím, že se tyto hrůzy budou pro poučení budoucích generací připomínat při historických datech zla fašismu či v umění a dalších kulturních vyjádřeních. Většina dnešních Němců sama odsoudila tuto o temnou dobu německých dějin, poučila se a  projevuje účinnou lítost, více či méně. Až na onu nebezpečnou menšinu neonacistů.

    Názory na komunistické strany jakožto totalitní režimy, a to i uvnitř těchto stran samotných, se v postkomunistických zemích, rovněž vyvíjejí spolu s uvažováním řady lidí, kteří pochopili, že šlo o historický i etický omyl, a učinili sebereflexi. Vždyť mnoho z bývalých členů např. tehdejší KSČ zasedá i dnes v rámci jiných politických stran v nejvyšších státních orgánech.

 Poučili se však samotní nynější aktivní členové KSČM?                                                                          Těžká otázka. Na jedné straně chodí vždy a vytrvale při výročí narození vůdce nejtvrdší vlny komunistické diktatury (a jeho únorové revoluce) klást věnce k hrobu Klementa Gottwalda. A to jistě není známkou relevantního poučení se ze zločinů komunismu. Na straně druhé je i velká část komunistů, kteří sami ve vlastních řadách vznášejí kritiku, že únor 1948 a Klement Gottwald napáchali ve společnosti mnoho zločinů a zla, a že je potřeba se od uctívání takových symbolů distancovat.

To je známkou toho, že i sami komunisté jsou jako lidé formovatelní a schopni sebereflexe.

    Asi jde o to, jaké je tedy současné vedení KSČM, a ke které linii strany se přiklání. Zda k té reformní a reformovatelné, anebo k té, která zkostnatěle vykřikuje staré přežité doktríny, jejichž cílem je opět nějaká přemóděná forma diktatury a tudíž totality.

A totalita, to je popření demokratického principu ve své podstatě.

Jsou dnešní reformy ODS demokratické, nebo jde o diktáturu jedné strany?

Významově demokratická diktatura, např. tak, jak ji obsahově provozuje dnešní vládní ODS, je jasný protimluv, nicméně celá řada kroků současné vlády se očividně neřídí zájmy většiny občanů. Typickým příkladem diktátu vlády jedné strany, nynější ODS,  je prosazení tzv. reforem v sociální oblasti či církevní restituce. I přestože ze všech realizovaných sociologických průzkumů vyplývá jasný a nezpochybnitelný fakt, že drtivá většina nejširších vrstev občanstva si takto pojaté reformy a restituční nároky církví nepřeje, tak přesto ODS zcela zřejmým způsobem občanům tyto reformy nadiktovala.

 Podobnou paralelu můžeme sledovat i v historických fázích komunistických stran.                              A pokud některý např. ze současných členů KSČM současně jedním dechem tvrdí, že dnešní komunisté jsou moderní demokratickou stanou, ale přitom týmž dechem opěvují, vzdychají a vzpomínají na časy Velkého Února a blahořečí Gottwalda, (potažmo tedy i Stalina), pak z toho jde mráz po zádech. A s demokracií to rozhodně nemá nic společného.

  Patrně není možné, natož v demokracii, házet všechny lidi do jednoho pytle jen podle příslušnosti ke stranické knížce. Protože to vytváří neblahý model tzv. kolektivní viny, a to vždy napáchá mnoho křivd, naprosto zbytečných. Nelze se omlouvat tím, že kácí-li se les, lítají třísky – takové ideologie již do dnešního vyspělého světa nepatří.

    Asi by bylo vhodné, kdyby na samotné půdě dnešní KSČM proběhlo interní referendum – sledované bedlivě nezávislými politology, komentátory, sociology a žurnalisty – který z členů této třešňové strany se hlásí k jakému křídlu postojů k distancování se od násilné, zločinné minulosti strany, a kdo chce naopak ještě klást věnce u hrobů totalitárních bossů.

A bylo by hned jasno.

Není nad sebereflexi.