Daruj krev - posílíš Diag Human!

O arbitrážích kauzy Diag Human se napsaly už stohy průhledných i neprůhledných stránek. S kauzou jsou spojena jména jak vládních prominentů, tak neméně slastných právníků. Aby ne, když jde o tak velké peníze ze super výnosného byznysu. Vždyť není dražší tekutiny na světě, než lidská krev, či vzácnějších předmětů nevyčíslitelné hodnoty, než jsou lidské orgány a tkáně!   

   Tradice čestného, solidárního a nezištného dárcovství krve má v Čechách solidní tradici. Celé brigády nezištné práce, celebritami počínaje, pracovními kolektivy v továrnách či školách konče, se na akcích podporujících humanitární a charitativní projekty sociálně trumfují v těchto bohulibých pohnutkách, aby obětavě, alturisticky pomohli jiným lidem v životní nouzi.

A pak hle! Jako vždy se najde nějaký zavilý šakal, který se chce coby mrchožrout přiživit na nejcennější kořisti. Kdyby se alespoň spokojil s okousáním zbylých kostí, pak by to bylo možné považovat za blahodárný a rovněž brigádnicky bezplatný úklid v revíru. Jenže to v případě Diag Human rozhodně neplatí.

   Filozofií firem, obchodujících s krví, plasmou, tkáněmi a orgány živých i mrtvých je – v jak taky v tržním liberalismu jinak – byznys. Jediný jejich smysl a účel je najít cestu k co největším ziskům. Často bez ohledu na cokoliv, bez ohledu na lidskou etiku. Čím je byznys větší a rozsáhlejší (čti často neprůhlednější), tím firma roste na žebříčku úspěšnosti. Za největší úspěch je pak považováno sám pokud možno neinvestovat svůj základní produkt (tedy ony tkáně a krev), nýbrž je získat zdarma od jiných neznalých hejlů, a pak na nich založit onen skvělý obchod.

Zorganizovat takový byznys sice stojí nějaké vstupní  investice. Nicméně investice se ještě zmnohonásobí, když se podaří prostřednictvím nějakých bílých koní  proniknout (zinscenovat) do systému byznysu tak, aby se v něm na některé straně odehrála nějaká nepravost, kterou posléze bude možné prohnat arbitrážním kolotočem. A peníze v řádech miliard se začnou protáčet jako v cinknuté ruletě.  Když si podnikatel řekne: ´Žaluj stát, posílíš vlastní kapsu´, tak je to takřka tutovka, má-li spřízněné kamarády na příslušných státních úřadech a advokacii. Jisně, řekne si občan, takových tunelů už tady bylo! Ale jak z nich ven?

Možná jediným řešením je darovat krev sám sobě – a uschovat si ji do nějaké vlastní komorní banky své příslušné nemocnice pro případ, že by nastala situace potřeby, případně ji adresně věnovat přímo potřebnému příjemci bez prostředníků. Možná by stačil při odběru krve protokol, kde bude výslovně napsáno, že krev může být darována pouze po předchozí konzultaci, a dát na sebe rychlé telefonické spojení. A v každém případě tak udělat před plánovanou operací. Člověk nikdy neví…  

   Ale rozhodně není zájmem českého čestného dárce, aby se s jeho krví obchodovalo tak, že se při tom  tučně napasou ještě i advokáti, cizáčtí arbitrážní soudci, obchodníci či úředníci na ministerstvech. Možná i proto malí lidé pocit, že jim politici pijí krev - a to doslova.