Uzdravuje se nám pan prezident?

Možná ano. Přibral dle premiérova převážení 6 kg, nepodpořil Válkovou a odmítl pozvání kamaráda Si Ťin-pchinga do Číny. Už jenom stačí, aby se omluvil Peroutkovi, řekl, že má rád novináře a abdikoval. A budu tomu věřit.

Jsou to takové zdánlivě bezvýznamné signály, ty však mohou v komplexu o něčem vypovídat. Sledoval jsem třeba začátek tradičního hradního plesu a pan prezident ve své uvítací řeči vůbec nikoho konkrétního neurazil. Nemohl si patrně odpustit své obvyklé bonmoty, ale to by ani nebyl Miloš Zeman. Také se proslýchá, že už nebude promlouvat k národu za asistence Jaromíra Soukupa z onoho obskurního televizního kanálu (hle, jak se zde snoubí mnohovýznamnost tohoto slova!).

Opravdu mě ovšem překvapil prezidentův postoj v kause „Válková“. Zeman, který v minulosti podpořil, ocenil i vyznamenal kdejakého normalizačního nýmanda, půlpána, či dokonce konfidenta, tentokrát označil byť jen publikační spojení Válkové s prokurátorem Urválkem za problematické pro její kandidaturu na ombudsmanku. Mohl sice už před tím, než Válkovou nominoval, vědět, že je to osoba nevalných morálních kvalit a také ryzí teoretička bez jakékoli právní praxe, která bývá „lidmi od práva“ považována za nenahraditelnou pro reálnou právní činnost a mohl si daleko dříve zjistit, co se naplno ukázalo i v této kauze, a to, že je Válková je prototypem ambiciózní kariéristky, které je úplně jedno, jak a s kým svých cílů dosahuje a jaké mohou mít dopad. To se ukázalo v 70. letech, posléze v kauze „plzeňských práv“ a konečně i při její současné obhajobě, jak vystřižené z Alenky v říši divů.

Bylo-li pro mě výše uvedené překvapením, změna Zemanova postoje k Číně je přímo bombou. Také se už Jaroslav Tvrdík, řečený Luftjarda, který již pohřbil a zdiskreditoval několik institucí i firem, ozval a mluví o katastrofě. Oprávněně se obává toho, že bez politiky dojednaných finančních injekcí se zhroutí „prosperující“ fotbalová Slávie zainvestovaná holdingem CITIC, v němž Tvrdík působí. A právě investice jsou tím, čím Miloše Zemana Čína popudila. Pan prezident si náhle po několika letech všiml, že žádné jím slibované investice v řádech fantamilionů se jaksi nekonaly. Proběhlo pár akvizic, pár investičních pobídek, pár skandálů a jinak dohromady nic. Nic vážného by se nemělo stát ani tehdy, pokud naše vztahy s Čínou skutečně ochladnou.  Kellnerovo „velkolichvářství“ stejně naplatí daně v Česku, takže se nás jeho eventuální problémy na čínském trhu s půjčkami příliš nedotknou a fotbalová Slávie si k žalu svých fanoušků holt bude muset vydělávat na živobytí a tím i nákup hráčů a jejich apanáž stejně jako jiný „provinční“ klub. Místo Huaweiů si příště koupíme Samsungy, a to s dobrým pocitem, že podporujeme slušně se chovající asijskou technologickou velmoc, a ne neokomunistického molocha.

V záhlaví tohoto článku jsem naznačil, že v Zemanovo úplné „uzdravení“ uvěřím, až uvede na pravou míru různá svá ostudná vyjádření ohledně kdekoho, Peroutkou počínaje a různými novináři konče. V rozporu s tím, co jsem napsal, by v takovém případě snad ani nemusel abdikovat. Mohl by do konce svého funkčního období pořádat charitativní plesy a dobročinné akce, a pokud by národ neobtěžovat svými moudry a vnitřní i zahraniční politiku neotravoval svými postoji a různými pletichami, mohl by v klidu a míru doprezidentovat. Jen tak dál, pane prezidente! Jen tak dál!