Proč? Inu proto, že část aktuálně nespokojených voličů pochopí, že Babišovo hnutí není konstruktivní politickou silou, ale spíše destruktivní „sektou“.
Rozumím lidem, kteří mají k aktuální vládní koalici výhrady. Účelový slepenec odlišně ideologicky zařazených stran s často dost nepřesvědčivými představiteli se může bezvýhradně zamlouvat asi málokomu. Konečně kritičnost k politikům je obecně zdravým přístupem, a naopak nekritická adorace je většinou známkou fanatismu, iracionálního přístupu, mdlého rozumu či častého souběhu těchto faktorů.
Myslím si však, sázeje na to, že nejsme jen národem hlupáků a funkčních negramotů, že postupně větší část společnosti pochopí, že nějaká podoba středopravé koalice je v aktuální politické konstelaci jediným státotvorným subjektem v zemi, který udržuje polistopadovou zahraničně politickou orientaci a alespoň principiálně zodpovědnou interní politiku.
Okamurova SPD nás odklání od Evropy, a naopak přiklání k východním despociím, a domácí v politice prosazuje naprosto nereálné a odborně nepodložené kroky. Babišovo ANO, je, jak jsem uvedl, spíše sektou, či politickou firmou jednoho muže, který je ideologicky i názorově zcela nečitelný, protože on, a s ním i jeho hnutí zaujímá stanoviska, která jsou aktuálně líbivá, dočasně se hodící do nějaké populární doktríny či pouze jen účelové argumentace.
Menší politické subjekty, které zatím nesahají po vstupu do Sněmovny, se pak vesměs prezentují určitou podobou radikálnosti, kterou chtějí zaujmout voliče. To je osvědčený, a tedy venkoncem pochopitelný přístup, ale uvážlivý volič by měl pochopit, že nikdy v minulosti radikální kritici všeho nic nevytvořili a k ničemu pozitivnímu nepřispěli. Jsem přesvědčen, že náš stát potřebuje politickou konsolidaci, tedy nikoli roztříštěnost, ale zodpovědně vládnoucí koalici a konstruktivní opozici, která když další volby vyhraje, tak zásadně nezmění naši zahraniční orientaci ani vnitropolitické principy včetně zásadních ekonomických, hospodářských a legislativních norem, ale naopak se bude snažit řešit problémy, které jejich předchůdci řešit neuměli, nemohli nebo z různých důvodů nechtěli.
Jsem přesvědčen, a historie to opět potvrzuje, že klasické politické strany, které jsou ze své podstaty demokratické a pluralitní, mohou projít určitou evolucí, v rámci které jsou nahrazeni méně schopní schopnějšími, méně morální morálnějšími a taková strana může vygenerovat kvalitní vůdčí osobnost. V politických firmách typu ANO či SPD nic takového možné není. Podstatou jejich existence je úspěch zakladatelů a faktických majitelů, na kterém se vezou vysoce postavení „zaměstnanci“.
Myslím si, že výše uvedené principy jsou natolik zřetelné a bezbřehá populistická politika tak okatá, že postupně část voličů, kteří se v průzkumech přiklání k ANO, k antisystémovým stranám, či k počinům různých „exhumovaných“ politiků, pochopí, že tudy cesta nevede. Navíc se domnívám, že vlažné voliče ANO rozhodně netěší účelové námluvy s SPD, kterou vnímají jako extrémistickou stranu. Aktuální koaliční strany by pak měly pochopit, že cesta k úspěchu vede přes odpovědnou, racionální, ale i morální politiku, kterou budou prosazovat profesně zdatní, bezúhonní a také osobnostně voličsky přijatelní politikové.
