Takové Čechy nechceme!

Veřejný ochránce majority, která patrně nejvíce potřebuje zastání ombudsmana, opět promluvil. Nebylo to na mítinku nějakého protimigračního spolku, jen sdílel informace z jednostranně zaměřeného webu a obohatil je o svá moudra.

Stanislav Křeček je takový jiný ombudsman. Moc se nestará o to, aby měli zastání ti, kterých se systém zastat neumí či nechce, ale náramně ho zajímá to, aby nebyl nikdo zvýhodňován na úkor jiných, aby všichni požívali stejnou míru ochrany i pomoci, prostě aby nebyla narušena rovnost. Dovolím si poznamenat, že obecně v takovém systému nežijeme a nemyslím si ani, že bychom v takovém systému žít mohli a chtěli. Zdravotní pojištění je založeno na tom, že zdraví jsou povinni být „nespravedlivě“ solidární s nemocnými (včetně těch, kteří si to zavinili sami), stát podporuje všechny ty, kteří se dostatečně nezajistili na stáří, ty kteří nezodpovědně založili rodiny i ty kteří se vlastní vinou stali zdravotně neschopnými se uživit. Nechci spekulovat o tom, jestli je to dobře, nebo špatně, žijeme ale v době a ve společnosti, kde to jinak asi nejde.

Určitou speciální pozornost potřebují i různé menšiny a specifické skupiny obyvatel, už jenom proto, že příslušníky oněch menšin a skupin se většinou nestali vlastní vinou. Do této kategorie patří i lidé jiných etnik a jiné kultury. Stát (ne, ombudsman) má systémově dbát na to, aby ti pomoc státu nezneužívali, ale nemá odpírat pomoc těm, kteří ji potřebují, a to v míře, která je adekvátní tomu, jaké jsou naše možnosti. Týká se to našinců, stejně jako lidí, kteří u nás hledají pomoc. Jsme-li solidární mezi sebou navzájem, měli bychom být jako stát solidární i s našimi partnery, kteří mají třeba jen díky své geografické poloze problémy s lidmi, kteří přichází z oblastí sužovaných válečnými konflikty a bídou, a do jisté míry i s nimi samotnými.

Zcela jednoduše řečeno, mám-li být solidární s opilcem, který si zhuntoval své zdraví, vybral ze zdravotního pojištění desetkrát více, než do něj vložil, a čerpá ze systému dál v rámci nějaké speciální péče a invalidního důchodu, nevím proč bych nemohl být solidární s někým, kdo se narodil v blbou dobu na blbém místě, ať už je to nějaká vyloučená lokalita, ve které se mu nedostalo slušného vzdělání, dobré výchovy, ani prosté úcty, nebo válkami a bídou sužovaný kus země, ze kterého se  každý, kdo může, snaží co nejrychleji vypadnout. A odmítnout se podílet na pomoci válkou postiženým dětem je projevem barbarství lidí, kteří se tímto zříkají práva kohokoli soudit. 

Stanislav Křeček míní a bystře to dokládá na sdílené informaci o zbité francouzské studentce, která se prý provinila tím, že měla krátkou sukni, že muslimští přistěhovalci jsou problém, který sužuje Francii a jiné státy západní Evropy, a kterému bychom se my měli vyvarovat tím, že budeme udržovat etnicky a kulturně čisté Česko. Pominuli to, že pan ombudsman činí závěry, na základě selektivně zpracovaných a neověřených informací z podezřelého zdroje, které bez mrknutí oka paušalizuje, tak také směšuje dva různé principy, respektive principiální stanoviska s reálnými a zcela praktickými problémy, které někde mají. Skutečnost, že si někdo špatnou migrační politikou způsobil maléry, že mohou být problémy se špatně asimilovanými lidmi jiné kultury, nebo že se v rámci každé komunity najdou lidé nepřizpůsobiví i zločinci, neznamená, že lze na základě toho hodnotit etnikum, náboženství či obecně nějaký proces.

Je nepochybné, že naše civilizace má omezenou kapacitu ohledně pomoci lidem přicházejících z civilizačně odlišných oblastí a existuje nepochybně rozumná míra, v rámci níž je takový proces dobře zvládnutelný. Tu míru a vlastní schopnosti možná některé státy překročily, a to nám může sloužit jako odstrašující příklad. To se ovšem netýká oprávněných a prověřených žadatelů o azyl a už vůbec se to netýká zubožených dětí a sirotků v řádu stovek, o které jsme se skandálně odmítli postarat. Jistě by bylo nejlepší řešit problematiku migrace tam, kde vzniká, ale to není snadné a obecně k takovým počinům chybí politická vůle a jednotný přístup.

Je jistě dobré hodnotit tuto problematiku pragmaticky, ale snad také s určitým humanistickým a sociálním akcentem. Rozhodně není úkolem politiků, tím spíše veřejného ochránce práv, vyvolávat ve společnosti manipulativním způsobem xenofobní nálady, které se ve svém důsledku vrátí zpět jako veřejná podpora i požadavek občanů na striktní odmítání jakékoli solidarity a pomoci. Je to vlastně takový uzavřený hrnec, ve kterém se vaří jen to, co do něj kdo nasypal, a z různých fujtajblů a jedů se zdravá a chutná polívčička neuvaří. Naopak, ze strachu, z nenávisti, z předsudků, ze sobeckosti a z bezohlednosti může vzniknout jen utrejch, který otráví i ty, kteří ničím takovým nepřispěli.

Náš stát se přestává chovat jako civilizovaná evropská země, ale prezentujeme se jako ti vyčůránci, kteří mají na zřeteli jen své vlastní zájmy a své vlastní pohodlí. Pomalu dávám zapravdu těm, kteří požadují naše vystoupení z EU, protože jsme se členy takového nadnárodního společenství neměli vůbec stát. Naopak bychom si měli natáhnout kolem našich hranic opět elektrický ohradník a v zasmrádlé české kotlince se radovat z toho, že si na nás jen tak někdo nepřijde. Nacionálně sobecký přístup už není jen výsadou extrémistů, ale takto si na základě společenské poptávky z populistických pohnutek počínají i parlamentní strany, vláda, prezident a nyní už i ombudsman.

https://www.seznamzpravy.cz/clanek/takove-nove-cechy-nechceme-vyjadril-se-ombudsman-krecek-smerem-k-muslimum-121726