Podzim poetický...

Podzim bez Miloše Zemana, bez Andreje Babiše, bez války v Sýrii a Iráku, bez teroristů, bez Donalda Trumpa, bez migračních krizí a jiných hrůz tohoto světa. Matně si vybavuji, že i takový podzim kdysi býval…:)  

Modré

~

Modré jsou hory i nebesa

předělu čára je velmi jemná

z pahorků dýchá noblesa

nebe je branou do tajemna.

~~~

Zahrada soch

~

Déšť rozmáčí cihly a bije do židlí,

múz sochy mlčí o ničem,

dnů smutek tu sídlí a v dešti zplihly

žlutavé květy vratiče.

Jenom se mihly a ztichly víc než nežli kdy

kamenných svědků byl obyčej,

než přišli rytci s rydly, tak holubi křídly 

zakryli sochám obličej.

~~~

Větrná chvíle

~

...větrná chvíle

prameny vlasů

tak nějak mile

stočila ke spánku

od ramen k pasu

prohnutá jak luk

už nedělám hluk

a chovám se pošetile

když sleduji trasu

větrných copánků

a listy dál provinile

snáší se z korun

platánků

pak na hraně stínu

déšť v podobě splínu

zaklel se do run

vyrytých v blátě

u altánku…

~~~

Břeh

~

Ze břehů všech,

jen tento břeh

má zvláštní kouzlo.

Za noci jasné,

když západ zhasne,

stíny zvou zlo.

~

Voda se třpytí,

není již zbytí

po pouti.

Nechat se rmoutit,

zda do ní vstoupit,

či nevstoupit

~

Odrazy osik

o místo prosí,

jak žebravý mnich.

Hvězdy, jež svítily,

náhle se ztratily

v nich.

~

Tišině toku

uprostřed roků

zvykám.

Tato část řeky

kroutí se věky

nikam.

~~~

~~

~