Podivný výklad Charty a Anticharty

Podivná mi nepřijde prezentace této problematiky v dílu Ponížení v rámci cyklu Příběhy 20. století na ČT2, ale názory v blogu pana Šestáka na tento pořad a potažmo na tyto události, které je dnes snaha relativizovat ad absurdum.

Komentář pana Šestáka v článku "Včerejší "Ponížení - Anticharta" na ČT 2 muselo potěšit hlavně soudruhy" bych si dovolil shrnout do myšlenky, že jsou dnes dehonestováni lidé, kteří Antichartu podepsali, přičemž všem bylo jasné, že jde o jedno z mnoha komunistických divadýlek, jakých se více či méně účastnili v té době všichni, aniž by byla tato skutečnost náležitě objasněna těm, kteří tu dobu nepamatují. Nemíním nikterak rozporovat, že skutečně drtivá část národa naprosto rezignovala a držela v relativně solidních ekonomických podmínkách hubu a krok, ani to, že se mnozí jiní, stále veřejně činní lidé, ač Antichartu nepodepsali (nebyli k tomu ani vyzváni), nemohou chlubit žádným, a to ani pasívním odporem k tehdejšímu režimu, mnohdy právě naopak.

Nesouhlasím však s názorem, že cílem tvůrců pořadu bylo někoho očernit. Řekl bych, že, což je velmi aktuální, bylo cílem ukázat jak snadné a bezbolestné může být poddání se diktátu moci, a kolik je naopak třeba síly a odhodlání se jí vzepřít, a to v kontextu toho, že si ti, kdo ty doby nepamatují, vůbec neumí představit, že vyjádření názoru, nebylo jako dnes beztrestným gestem, ale projevem osobní statečnosti.  Jinými slovy dokument ukazuje, jak mediálně známí, a tím pádem v jistém smyslu vlivní lidé tuto sílu a statečnost na rozdíl od nemnohých jiných v sobě nenašli, případně ji ani nehledali, protože byli s režimem smířeni. Nikdo je z ničeho neobviňuje, a ti slušní z nich svoji tehdejší slabost veřejně přiznávají, což z mého pohledu stačí k tomu, aby byli morálně zcela očištěni, protože, jak již bylo uvedeno, drtivá většina národa činila totéž.  V této souvislosti se mi líbilo v dokumentu vyjádření Michala Prokopa nebo Karla Hvížďaly, ale respektuji i komentář Ringo Čecha, kterého sice nemohu ani vystát, ale jeho tehdejšího postoj není nijak nepochopitelný.   

Čest a sláva těm, kteří se vzepřeli. V tomto ohledu mi přijde skandální vyjádření pana Šestáka, že Ilja Racek, který Antichartu podepsat odmítl, učinil službu užitečného idiota tehdejšímu režimu. I kdyby to tak bylo, jako že si to nemyslím, tak podstatou věci není to, jak byl tento akt (podepsání i nepodepsání) někým prezentován, ale to, co obecně bylo, a stále je, správné, a co správné není, a nikdy nebylo. Myslím si, že právě toto by nemělo být jakkoli relativizováno. Podepsání Charty 77 bylo správné a podepsání tzv. Anticharty bylo špatné. Tečka. Tato skutečnost, abych nebyl chytán za slovo, nevyjadřuje nic o signatářích obojího v tom smyslu, že dobří lidé podepsali Chartu a špatní Antichartu. Nikdo takto nikoho nesoudí, pouze je hodnocen příslušný počin, a ne to v jaké osobní, či jakékoli jiné situaci se kdo nacházel, a jak se obecně kdo před tím i potom choval.

Jak už jsem zmínil, vnímám současnou dobu (možná v tomto smyslu ani nikdy žádná jiná doba nebyla) tak, že je velmi oblíbené zaměňovat užitečné za správné, výhodné za dobré a pohodlné za principiálně obhajitelné. Zvláště politika a s ní i názory části veřejnosti na palčivé problémy současnosti se tímto směrem často ubírají, což považuji za chybu, a právě proto bychom si měli připomínat historické okamžiky, kdy se příslušníci našeho národa zachovali statečně, a kdy, mírně řečeno, projevili loajalitu něčemu špatnému.

http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/11454740577-pribehy-20-stoleti/216562261760002-ponizeni/

Včerejší "Ponížení - Anticharta" na ČT 2 muselo potěšit hlavně soudruhy

Zdroj: https://sestak.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=630314