Kdysi byl po sedmé na ČT 1 Večerníček. Dnes se v té době vysílají jiné pohádky. Aktuálně takové Pohádky ovčí babišky. Někdo jim věří, ale i malé děti ví, že vlci nejsou zlí, natož pak hloupí, a ovce nejsou mazané, ale spíše tupé.
Ona ta přirovnání vždycky trochu kulhají, a tak zůstaňme u toho, že pohádka je pohádka a realita je realita. Navíc každý zločinec má právo se hájit všemi dostupnými způsoby, což platí i pro obviněného. Kdybychom udělali anketu na Pankráci nebo v jiném "výchovném ústavu", zjistili bychom, že polovina zdejších "nájemníků" jsou oběti justičních omylů a druhou polovinu někdo navedl nebo to na ně hodil. Nikomu asi nijak nevadí, že taková tvrzení působí směšně.
Na druhou stranu přiznání je polehčující okolnost, a to nejen v právním smyslu, ale i co se týče svědomí, pokud ovšem někdo nějaké svědomí má. Není lehké přiznat vinu sobě, ještě těžší svým blízkým. A celému národu? To už je pěkný mazec. Když se podíváme na stíhané a souzené politiky, málokterý se kaje. Naopak jsou tací, kteří ač byli přistiženi při činu, desítky svědků popsali celé zločinné spiknutí a policie vše zdokumentovala, tváří se jako političtí vězni a oběti policejní či justiční mafie. Asi tušíte, o kom je řeč.
Andrej Babiš se chová podobně už delší dobu. Pravděpodobnost, že se zapletl s StB hraničí s jistotou. V tomto případě ho však nikdo z ničeho neobvinil, pouze mu nebylo přiznáno, že se státní bezpečností nic neměl, protože existuje spis dlouhý jak psí jazyk dokazující opak. Kdyby řekl: "Pracoval jsem v zahraničním obchodu, a to logicky znamenalo nějakou formu spolupráce, nikomu jsem ale neublížil, pouze jsem hájil zájmy státu. Sice státu s blbým režimem, ale pořád našeho státu." Kdo by mu to mohl mít za zlé?
Mohl by také říci:" Dělal jsem byznys na hraně zákona a etiky, ale jinak bych neuspěl, protože to dělala konkurence taky. Stejně tak je to s dotacemi. Každý se snaží urvat, co může, předpisy nepředpisy. Takhle to milí voličové je, berte, nebo nechte být." Možná by dostal ještě více hlasů, než dostal na základě lhaní a mlžení. Nevím. Jediné co vím, je to, že mám sice pohádky rád, ale už jsem vyrostl z toho, abych zrovna těmhle věřil. Ani mi tolik nevadí, že ten člověk dělal, co dělal, ale docela nerad ze sebe nechávám dělat vola.
To byla jen ta osobní rovina. Andrej Babiš by měl také chápat, že nejen u nás ledaskomu vadí, že oligarcha vlastnící polovinu potravinářského a chemického průmyslu v zemi, média a kdo ví co ještě, je zároveň předsedou nejsilnější strany a premiérem. To totiž v demokratickém světě nebylo vůbec běžné. Je to v případě gubernátorů určitou normou v putinovském Rusku a jeden ukázkový příklad postihl Itálii, kde se dostal k moci Berlusconi. Ten od roku 1990 soustavně porušoval zákon, byl několikrát odsouzen, ale do vězení nikdy nenastoupil, mimo jiné díky domluvené amnestii a zákonu, jehož schválení před svým odsouzením prosadil. Řekněte, kdo by po takové zkušenosti chtěl takového premiéra?
Nikde však, v tom jsme opravdu unikátní, se ale nesešel takovýto druh premiéra s prezidentem, jako je ten náš. Západoevropští prezidenti v zemích, kde není prezidentský systém, jsou obvykle úctyhodní lidé, kteří svědomitě reprezentují stát a plní si bez kontroverzí své ústavní povinnosti a zasáhnou jen tehdy, když je to nevyhnutelné. U nás naopak vznikl prezidentsko-premiérský pakt, který je de facto schopen zablokovat vše, co si oba nejvyšší ústavní činitelé zamanou. I kdyby byla třeba vládě se souzeným premiérem vyslovena nedůvěra, prezident jí může nechat vládnout v demisi a takový stav protahovat až do příštích voleb.
To všechno jsou okolnosti, které vadí nejen části našich občanů, ale nevzbuzují důvěru v žádných nadnárodních strukturách. Západní novináři i politici již zcela otevřeně píší a mluví o berlusconizaci české politiky, což vskutku není vůbec lichotivé. Dotace zneužívá kde kdo, a to nejen u nás, příslušné komise EU to prověřují, vyvíjí tlak na orgány činné v trestním řízení jednotlivých zemí, a ty to pak obvykle dlouho dobu případ od případu řeší. Výsledky jsou různé. Někteří byli už odsouzeni, jiní na to čekají a na některé se třeba ani nepřijde. Jsou-li obviněni politikové, jejich strany je vyloučí a proklejí do devátého kolene a s politováním voličům oznámí, že v každém stádu se najde prašivá ovce. Takový proces však nefunguje, když je strana firmou svého zakladatele a onen zakladatel premiérem.
Říkám si, že je možná dobře, že se něco takového u nás stalo, ale opravdu dobré to bude jen tehdy, pokud se to stane odstrašujícím případem. Teď už nemám ani tak na mysli konkrétní politiky, ti jednou nakonec skončí, ale spíše určitý typ politiků a typ politických stran. V dobrých pohádkách by mělo po mnohých peripetiích nakonec dobro zvítězit nad zlem. Takové pohádky mám rád.
